The White World According to Daliborek
Svet podľa Daliborka
VOD (6)
Obsahy(1)
Svět podle Daliborka je filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova, kterého štáb Víta Klusáka sledoval po dobu dvou let (2015 - 2016). Dalibor K. (37) pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně, maluje a je radikální neonacista. Blíží se mu čtyřicítka, ale doposud neprožil plnohodnotný vztah se ženou, bydlí totiž stále se svojí matkou Věrou (63). Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Nesnáší svůj život, ale neví, co změnit. Natáčení obrazů ze života nácka s uměleckými ambicemi započalo ve chvíli, kdy se Daliborova matka seznámila přes Facebook se Slovákem Vladimírem (47), který s oblibou říká, že by "z cikánů udělal asfalt". Tragikomický vhled do světa "obyčejných slušných Čechů", kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (397)
Dala jsem si pár dní odstup, než něco napíšu. A pořád nevím. :) Je mi skoro blbý přiznat, že jsem se skoro celou dobu u žehlení smála (a byla jsem vděčná, že jsem se na to nešla do kina, protože tam bych se asi tolik smát neodvážila - inzultace by hrozila ze všech možných stran). Samozřejmě, že ten film (ano, budu tomu říkat film) je celý snímán z povýšeneckých intelektuálních výšin (Klusák získal k rozcupování vskutku příhodný materiál), o čemž nejvíce svědčil právem kritizovaný hodně ubohý závěr. Ale zase chápu, že tam pan režisér chtěl narvat nějakou bomba pointu, jinak by to celé vlastně někdo (patrně dokonce i dost lidí) mohlo chápat jen jako velkolepou oslavu vrcholné tuposti (a zlých lidí). Ale nejen Daliborka, ale bez výjimky všech, kteří se ve filmu vyskytovali (a vystavovali). V rámci svého duševního zdraví budu proto doufat, že těchto typů lidí (na hranici svéprávnosti, ale stále ještě svéprávných), je v populaci menšina. A že, stejně jako Daliborek, propásnou termín voleb. ()
Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla. ()
Netuším, čeho chtěl Klusák zinscenováním své představy o typickém čehůnském kokotovi dosáhnout (třeba se těch autentických kokotů oproti původním předpokladům nedostávalo, tak bylo třeba nějaké vyrobit), ale touhle podlézavou seminárkou akorát úspěšně potvrdil, že ve srovnání s takovým Tomášem Kratochvílem toho zjevně nemá k tématu moc co nabídnout – a možná že kvůli té samožerské exhibici, zorchestrované přímo v Osvětimi s cílem dokázat vlastní citlivost, je ještě nechutnější hovado než ten jeho imaginární konstrukt. Příště bych doporučovala natočit tu fikci přiznaně, páč tady ta výpovědní hodnota jaxi nejni (i když asi radši ne, i Kult hákového kříže měl věrohodnější dialogy). ()
Asi nejkontroverznější film, co jsem v roce 2017 viděl. Kontroverzní nejen z hlediska extrémně rozdílných nazorů širokého publika, ale hlavně v tom, jak ho vnímám já sám. Chtě nechtě k němu přistupuju dvojím způsobem. Jako k "hrané" tragikomedii (i mně to asociovalo formanovské novovlnné komedie) a jako k pozorovatelskému (pseudo)dokumentu. V prvním případě u mě Daliborek funguje skvěle - je zábavný, vtipný, ale stejnou měrou i mrazivý, místy až děsivý. S druhou možností "čtení" je to však mnohem složitější. Jednoduše proto, že dokument má zobrazovat reálné dění a ne předem zinscenované situace. Když ale na tenhle problematický (a objektivně vlastně špatný a podvodný) koncept přistoupíte (samozřejmě za předpokladu, že o něm dopředu vůbec víte), pak už je čistě na vás, jestli vás "jakž-takž-autentické" etudy z Daliborkova života zaujmou. Klusákovo vystoupení před kameru v závěru ale byla opravdu velká chyba (což i on sám v rozhovorech přiznal). A to nejen z morálního hlediska, ale i proto, že tím vlastně podrazil nohy svému dílu v obou zmiňovaných rovinách... 70 % ()
Je zjevné, že film balancuje někde mezi dokumentem, karikaturou a čirou aranží. Což je ve finále jedno, jelikož se mu daří býti půvabně výstižným náhledem do světa prapodivné sociální neinteligence, sváděné na tu nejjednodušší cestu. Jediným vyloženým přešlapem zůstává scéna z Osvětimi (absolutní morální rozstřelenost), jinak se člověku dostává výživného koktejlu výsměšné sondy s nepříjemným pocitem, že tihle lidi mezi náma fakt žijou a mají právo volit. Jak říká sám Daliborek, je nutné si zvolit ismus - škoda, že si všichni jemu podobní vybírají debilismus. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (18)
- Na filmu jako konzultant spolupracoval Joshua Oppenheimer, který obdobně ve svých dokumentech nominovaných na Oscara zkoumal odsouzeníhodné počínání masových vrahů jako lidských bytostí, s nimiž máme každý něco společného. [Zdroj: E15] (hippyman)
- Dalším zdrojem informací, který narušuje představu Světa podle Daliborka coby autentického dokumentu, je nahrávka z Facebooku Daliborkovy matky, kterou zveřejnily Britské listy Jana Čulíka. Hlavní protagonista Klusákova filmu Dalibor Krupička na ní popisuje pozadí, které natáčení snímku provázelo, a to včetně prvního setkání s režisérem. „Poprvé to bylo, že se tady objevil s jednou svou kamarádkou novinářkou a snažil se mě přesvědčit, jestli bych s ním natočil film. Dovezli mně Becherovku,“ zahajuje Dalibor Krupička své povídání a dodává, že v tu dobu prý neměl zájem. „No, a pak na mne vytáhl peníze, že bych si mohl vydělat až 150 tisíc Kč,“ vysvětluje Daliborek. Tuto nabídku s vidinou peněz prý přijal. „Ve smlouvě bylo napsáno, že se jedná o celovečerní hraný film,“ uvádí dále s tím, že byl ve smlouvě oslovován jako herec. Spolu s tím se v dokumentu vyskytovala slova jako „umělecký výkon“ a tak dále. „Nechápu, jak může tvrdit, že je to autentický film, když já mám smlouvu s Hypermarket filmem na hraný celovečerní film a nikoliv na autentický dokument,“ dodává Dalibor. (Nick321)
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
Reklama