Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (594)

plakát

Sicario 2: Soldado (2018) 

Ve výsledku je to béčková napodobenina kopírující styl předcházejícího filmu. Příběh je indiferentní, tuctový, postrádá předchozí aktuálnost, o postavy se nemusíte bát, i když dostanou kulku do hlavy.

plakát

Protiúder - Retribution (2017) (série) 

Je to takový kolovrátek, jedna mise za druhou. O hlavní postavy se moc bát nemusíte, sice se všichni chtějí zabít na potkání, ale nakonec si stejně raději popovídají. Akce standardně šlape, zajímavé jsou neustále se měnící evropské lokality.

plakát

Ghost Stories (2017) 

Začátek rozveklý. Pak je to chvíli strašidelné, jenže špatné načasování scén způsobí, že to přestává bavit a nudíte se i při pátrání ve sklepě staré nemocnice. Když už šlo do tuhého, zbyla jen obyčejná lekačka holčičkou z ústavu nebo duchem manželky jako v každém druhém béčkovém hororu. Spousta věcí nedává smysl a konec už je pak jen dalším špatným nápadem. Film jako horor moc nefunguje.

plakát

Léto 84 (2018) 

Vesměs nudné retro postavené na ohraném motivu "Okna do dvora" čerpá hlavně z módní vlny upomínající na 80. léta (Stranger Things, To). Mírně bizarní skupina chlapců (jeden vypadá na 30) pátrá po důkazech o masovém vrahovi v sousedství. Těžko říct, jestli bylo to pomalé tempo záměr. Špatná gradace napětí a absence humoru (ačkoliv snaha byla) spíše vypovídá o nezvládnuté režii.

plakát

Orange Is the New Black - Série 5 (2017) (série) 

Oproti předchozí skvěle vypointované sérii je tu dosti nepříjemná stagnace. Seriál sází na "postavičkaření", ale ne všemi postavami se stíhá smysluplně zabývat (...a přibývají další). Piper jde definitivně stranou, ze Suzanne se stala jedna z nejotravnější postav a podobně jako od mnoha dalších, pouze předvádí, to co se od ní čeká, jako smutný a již poněkud vyčerpaný klaun. Stejně jako Suzanne se však často jednají i mluví i jiné postavy, jako by se je autoři ani nesnažily rozlišit. Kýčovitost podtrhují scény jako je ta všeobjímající s památníkem pro Poussey.

plakát

Jeden den v Itálii (2017) 

Až na pár výjimek (sledování seismické činnosti a uprchlická krize na Sicílii) se jednalo o návštěvy u firem a podnikatelů - tedy spíše film o současném hospodářství.

plakát

Alžírsko (2015) (TV film) 

Hezké a ukolébávající obrázky z dronu.

plakát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

David Ondříček má talent i z potencionálně gradujících dramatických scén vytvořit nudnou podívanou. Spektákl kazí i obsazení. Zprvu jsem si myslel, že bude následovat další taškařice od Dejvického divadla (obsazení, neuvěřitelná snaha o dialekt), ale bohužel pro zúčastněné to mělo být drama. Nicméně na pár herců se dá dívat bez uzardění - M. Taclík, R. Mikluš, O. Hes ad.. Smutné je, že když už na to všechno zapomenete, promluví J. Langmajer (ten vám dokáže zkazit i pohřeb).