Narya89

Narya89

okres Praha

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 17.9.2017  13:36
    The Red Pill (2016)
    ****

    Tento film komentuji jakožto absolventka programu Gender Studies na Karlovce a jako takový pro mě byl must-see záležitostí. Cassie má dobrý úmysl dát prostor oběma stranám a sama se k celé věci víceméně nevyjadřovat, nicméně její video vstupy vypovídají a o velké naivitě a nedostatečné znalosti genderové problematiky v celé její šíři, byť se definuje jako feministka. Problém neleží v mužích, ani ženách, nýbrž v nedostatku komunikace mezi oběma tábory a nepochopením, že příčína je v genderových stereotypech a jejich neustálém upevňování skrze socializaci. Pokud budeme od malička kluky vychovávat k tomu, aby byli silní, nebrečeli, atd. - nejen, že u některých rozvoj agresivity spíše podpoříme, ale zároveň v takovém diskurzu nebude možné muže zároveň vykreslovat jako oběti domácího násilí. Pokud jsou ženy považovány za primární pečovatelky, tak to má jak výhody - že nejspíš u soudu získají děti, tak nevýhody - že si třeba nemohou tak svobodně vybírat kariéru, mají míň peněz, atd. Vše má své pro a proti. Proto jediné řešení vidím v přistupování k lidem jako k individualitám v jejich jedinečnosti, spíš než na ně automaticky nalepit předsudky a labely spojené s jejich genderem ještě před tím, než mám možnost je dostatečně poznat. Jak zde vidíme z první ruky, je to velice kontraprodukutivní. Jak říká Emma Watson, je to boj všech lidí, ne jen žen, a muži, jakkoliv mohou ze současného uspořádání profitovat v některých oblastech, v jiných zase ztrácejí. Rozhodně mě mrzí a rozčiluje tendence současné doby - politická korektnost a nemožnost o určitých věcech mluvit (viz. azylový dům v Londýně), protože to není dostatečně atraktivní téma. Dělat z žen neustálé oběti násilí plodí akorát další násilí a upevňuje tento pocit v ženách, místo aby jim to dávalo konkrétní návod, jak takové situace řešit. A zároveň to zneviditelňuje násilné ženy, které týrají své partnery. Nic není černobílé a každý jsme jiní, proto nemají takové generalizace vůbec žádnou vypovídající hodnotu a v podstatě jen zakonzervovávájí status quo. Zkrátka dokud bude feminismus tematizovat pouze ženské problémy a nepřihlédne k tomu, že i muži to mají v některých ohledech těžké, a že na nás všechny bez výjimek nějak dopadá současný genderový řád, budou v reakci na to vznikat skupiny jako MRA, které zase akcentují mužskou zkušenost. A to znemožňuje vzájemný dialog, což považuji za extrémně neefektivní a dokud nevznikne jakýsi nový směr (něco jako Gender Studies), který řeší tuto problematiku v celé její šíři, není pro mě možné se identifikovat s čistě jednou nebo druhou stranou.

    • 9.9.2017  13:33

    Velice sympatický film, který doporučuju primárně nám Evropanům, často považujícím lidská práva a hlavně ta ženská za jakousi samozřejmost, protože už jsme se do takové doby narodili. Proto pak někdy řešíme v celosvětové perspektivě dost marginální nedostatky jako genderově korektní názvy povolání nebo označování záchodků, a zapomínáme, že na světě jsou mnohem závažnější problémy. Genderová rovnost bohužel všude samozřejmá není a jsou stále země, kde to ženy mají dost těžké, ať už jsou vdovami, prostitutkami nebo prostě jen manželkami. Tak jako tak jsou totiž vydány zcela na milost mužům v jejich okolí a ti, s vědomím, že společnost ženám nijak nepomůže, v klidu demonstrují nejhorší stránky své povahy právě na nejbližších ženách ve svém okolí. Proč? Protože prostě můžou.

    • 9.9.2017  13:27
    Lady Macbeth (2016)
    ***

    Docela creepy film, hlavně tím, jak snadno hlavní postava opouští jakékoliv morální zábrany (pokud vůbec někdy nějaké měla) a ve jménu jakési "lásky", která je spíš snahou někoho ovládat a vlastnit, doslova jde přes mrtvoly. Naprosto nikdo mi tam nebyl sympatický, i když jsem empatizovala se situací Katherine..sama si neumím představit být uvězněna v takovém domě, stále sama a bez možnosti vycházet ven, s manželem, který je pro mě naprosto cizí a akorát mu musím být po vůli a dělat cokoliv mi přikáže, to fakt no thanks a opět jsem ráda, o kolik víc už jsou dnešní ženy ve vztazích emancipované. Ve výsledku myslím, že z toho rozhodně benefitují i muži a oba mohou být v takovém vztahu spokojenější než v jakési sick pán a ráb hierarchii.

    • 18.7.2017  19:36
    The Circle (2017)
    ***

    Další ze snímků zobrazujících dnešní realitu dotaženou do extrému, tj. hrozby současnosti plně rozvinuté ve fiktivní budoucnosti. Emma Watson je pro mě velice inspirativním člověkem, který stíhá současně aktivisticky obhajovat genderovou rovnost jako UN ambassador a zároveň točit dva filmy za rok a ještě v nich podat velice slušný výkon. Téma Orwellovské survaillance je stále aktuální a myslím, že skutečně na místě, abychom se měli čas zamyslet, jestli opravdu chceme, aby tam svět směřoval, nebo s tím něco uděláme dřív než bude pozdě. Bohužel závěr byl poněkud nejasný a unáhlený, což mi přišlo po poměrně rozvláčném tempu filmu dost škoda a zajímalo by mě právě jakým způsobem se dá globální survaillance využít pro dobro lidstva bez toho, aniž by tam bylo riziko překračování morálních hranic a úplné ztráty soukromí, nehledě na virtuální realitu, která pak lehce zastíní tu skutečnou (méně viditelnou a prokazatelnou).

    • 31.5.2017  20:26
    13 Reasons Why (TV seriál) (2017)
    ****

    Tento seriál se svým tématem zaryl hluboko pod kůži i mně, přestože už pěkných pár let nepatřím mezi teenagery. Pořád si ale pamatuju, jak dokážou být "děti" na základce či střední krutí a jak sám si člověk v takovém kolektivu může připadat. Hannah to nemá lehké, nicméně přes to všechno si myslím, že a) se měla svěřit rodičům, kterým na ní očividně hodně záleželo a sehnali by ji pomoc (já osobně doufám, že budu jednou mít do života svých pubertálních dětí větší vhled, než měli rodiče v tomto seriálu) b) měla tomu dát víc času, nakonec opravdu jednou bude lépe a člověk z toho prostředí vypadne a jako zabít se po blbém měsíci je poněkud krátkozraké a stejně tím nikoho nepotrestá, c) byla jen krůček od vztahu s Clayem, který sama sabotovala a který ji mohl z toho poskytnout útočiště, kdyby se jen dokázala vyslovit. Jinak ale strong stuff, který se nebojí i nepříjemná témata zobrazovat realisticky.

    • 31.5.2017  20:21
    Přihrávka (2016)
    ***

    Russell je se svým klukovským smíchem, tanečními pohyby, britským přízvukem a dojemným psím výrazem podle očekávání geniální, nicméně jinak jsem od filmu čekala víc, především lépe propracovanou hlavní zápletku a děj i mimo hotelové pokoje. A závěr taky letdown.

    • 22.4.2017  10:14

    Po skoro dvouleté zkušenosti práce s postiženými lidmi mohu souhlasit, že většina z nich má (stejně jako zbytek populace) potřebu určitého fyzického kontaktu a blízkosti s jinými lidmi. Ta se může manifestovat různě - přes tendenci být vám blízko, po objímání či doteky, až po nevhodné sexuální narážky, kdy mě např. jeden klient opakovaně žádal, abych mu udělala striptýz. Je to ale lidské a musíme chápat, že nižší inteligence z nich nedělá stroje bez fyzických potřeb. Proto chápu, že byla jen otázka času, než se v rámci lidskoprávního hnutí rozvine i sexuální asistence pro postižené - nakonec je to business jako každý jiný a pokud jsou ochotni si zaplatit (často samozřejmě více), tak se najdou i zájemkyně. Co je pro mě trochu zarážející, je nicméně genderový rozměr, kdy se stále mluví jen o mužích najímajících si ženy. To už je v západních zemích poměrně běžné a akceptovatelné. Ale co postižené ženy? Ty snad nemají žádné potřeby? Samozřejmě, že ano. Nebo co gay muži? Zkrátka to, že muži potřebují hetero sex, se ještě dá společensky diskutovat, ale ženy nebo snad jiné sexuální orientace, to už je jiná otázka. Jasně se nám na tom ukazují omezení současného diskurzu, který přece jenom ještě potřebuje nějakou dobu zrát, aby bylo možné otevřít debatu o tomto problému v celé jeho šíři.

    • 7.4.2017  16:23

    Snímek věrohodně zachycuje ohromující kontraproduktivitu britské byrokracie, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - nakonec Británie je tím pověstná. Sociální systém, který má pomáhat přesně lidem, jako je Daniel, kteří dočasně přijdou o práci, aby ji znova našli a mezitím se nestali bezdomovci, bohužel moc nefunguje a ve snaze zřejmě odradit příživníky raději setne i ty poctivé pracující lidi, co celý život platili daně, a kteří ze zoufalství radši použijí vlastní úspory, než aby se dohadovali s neochotnými úředníky lpějícími na nesmyslných pravidlech.A to je asi účel. Taková Hlava XXII, kdy pro A musíte mít B a pro B zase A, no asi jako když se v Anglii snažíte sehnat bydlení či práci, které nemůžete sehnat, dokud nemáte NINko a k získání NINka potřebujete trvalé bydliště, takže to pak babo raď.

    • 1.3.2017  14:20
    Moonlight (2016)
    ***

    To, že snímek jako Moonlight vyhraje Oskara ze nejlepší snímek, je skutečně exemplárním příkladem současné pozitivní diskriminace černošství. Kvalitou vcelku průměrný, inspirovaný či vykrádající mnohem lépe zpracovaný Linklaterův fenomenální Boyhood, zachycuje člověka viktimizovaného hned na několika frontách. Ať už je to jeho vyrůstání v dysfunkční rodině, tak jeho problematická sexualita, tak ještě jeho nepopularita i v kolektivu mezi (zajímavě výhradně černošskými) dětmi. Uznávám, že skrze svou pozicionalitu je pro mě prakticky nemožné se s ním jakkoliv ztotožnit, ale forma, kterou to bylo převyprávěno, byla až nemožně zdlouhavá, a Chiron působil jako minimálně někdo s Aspergerovým syndromem s tím, že jsem si vědoma, že spoustu lidí s ním ještě křivdím, protože jejich komunikační schopnosti ho dalece přesahují.

    • 1.3.2017  14:13
    Pasažéři (2016)
    ***

    Opět další extrémní hype. Rádoby scifi, z kterého se dalo vytěžit mnohem víc a z traileru to i tak vypadalo, se nakonec rozhodl soustředit pouze na lacinou romanci Aurory a Jima, jakou bychom našli v jakékoliv romantické komedii. Reálným technickým záležitostem kolem lodi je věnováno asi posledních 20 minut. Velká škoda.

    • 1.3.2017  14:08
    Paterson (2016)
    **

    Rádoby kontemplativní a artový snímek, který ovšem překročil tu tenkou hranici mezi kontemplací a nekonečnou nudou. Divák/čka pořád čeká, co se stane a jaký je tedy point zachycování Patersonovy denní rutiny, a poté se dostaví největší překvapení filmu - žádný není! Adam Driver je mi už od Girls jako herec sympatický, proto je pro mě Paterson o to větším zklamáním. Chápu, že takhle vypadá život velké části lidí, ale vážně se na to musíme dvě hodiny dívat? To už rovnou můžeme točit real-time filmy, určitě i to by si našlo svou cílovou podskupinu super nadřazených artových onanistů, kteří by se rozhořčovali, jak to může někdo neocenit a rozplývali nad půlhodinovým záběrem, jak někdo večeří nebo sedí na záchodě. Co je moc, to je příliš.

    • 13.2.2017  20:22
    Rain Man (1988)
    *****

    Kultovní film s dokonalým soundtrackem (zejména scény při řízení a v kasínu), který mi z nějakého důvodu stále unikal a dostala jsem se k němu až nedávno, čehož rozhodně nelituji. Jakožto člověka, který pracuje s mentálně postiženými lidmi včetně autistů, mě nejvíce zaujala role Raymonda (naprosto legendárně zahrána Dustinem Hoffmanem), ovšem nemůžu říci, že by představoval stereotyp průměrného běžného autisty. U většiny je totiž významně zasažen jejich intelekt, a tak kromě toho, že žijí ve vlastním světě a problematicky k nim pronikají vjemy zvenčí, zároveň nejsou schopni činit sofistikovaná rozhodnutí nebo vůbec porozumět informacím, které jsou jim předkládány. Ray byl vysoce funkční savant, tj. naprostá menšina autistů, jejichž inteligence nejenže není zasažena, ale ještě díky autismu v určitých oblastech naprosto excelují (hudba, matematika, paměť, atp.) Charlie se nejprve choval úplně ignorantsky a na pěst, kdy autismus považoval asi za nějakou přechodnou fázi a roli, a byl by v dnešní době po první větě obžalován za abuse a zcela definitivně by si Raye nemohl takhle lehce odvézt, nicméně je to jen film, a tak jsme měli možnost sledovat 'bonding' tohoto extrémně nekompatibilního dua, když si vyrazí na takový menší road trip. Charlie je zároveň postava s největším potenciálem proměny a zdá se, jako by na něj měl Ray pozitivní vliv a dělal z něj slušnějšího a empatičtějšího člověka, a Ray si zase naopak začíná na Charlieho zvykat a chápat jeho vtipy, no zkrátka dojemné. Konec tomu dodal trochu realističtější nádech a ukázal, že Ray nechápe zase tak moc, jak by si okolí možná přálo, a že je vlastně docela nemožné zjistit, jaké má skutečně preference a city. Nicméně i lidé, kteří nemohou dávat, si zaslouží naší ochranu a péči a dovedou nás o sobě samých naučit spoustu cenných věcí a významně obohatit naše životy.

    • 30.1.2017  14:26

    Velice inspirativní snímek, který je potřeba zhlédnout celý, pokud ho člověk chce hodnotit. Rodinné problémy jsou starým vděčným tématem a tady je jich hned několik. Single matka s trans dítětem a lesbické babičky žijící všichni pod jednou střechou jsou každopádně neobvyklá třaskavá kombinace a něco se bude muset změnit, nebo někdo? Navzdory hledání sebe sama a vymezovani svých hranic je About Ray hlavně o lásce, protože to je pojítko všech příběhů a jediná cesta ke správnému rozhodováni. Láska a respekt nejen k druhým, ale primárně k sobě samým. Naomi Watts a Elle Fanning tu herecky i lidsky excelují, což i samo o sobě je důvodem si na tenhle snímek udělat čas. Nebudete litovat (pokud tedy nejste homofob či transfob.)

    • 30.1.2017  14:13

    Tento snímek ztvarnuje jakousi alternativní realitu, ve které je většinova populace homosexuální, a zaměřuje se v ní na osudy několika jedinců labelovanych jako heterosexuální neboli 'Ro'. Co se týče lidských osudu, je to snímek velice silný, stejně jako spousta jiných, zabývajících se šikanou. Co bych ale vytkla, pokud má film působit realisticky, je přehnaná polarizace společnosti, protože jsem přesvědčena, že v dnešní době by to bylo většině lidí ukradené a zároveň fanatizace křesťanství, které bylo podáno jako ústřední hybatel lidských osudu, ale zároveň se mu podsunulo obhajovani zabíjení hetero jedinců, což je extrémně anti-křesťanské. Jinak je ale smutné, že je to vzdycky jen o počtech, tj. nehledě na to, jací jsme a kolik máme podobného jako lidi, v množství je síla a většina se bude vždy vymezovat vůči menšinám, případně se je snažit normalizovat.

    • 25.11.2016  10:55

    Zajímavé příběhy pár neobyčejných jednotlivců, kteří se nebáli dát svou kůži na trh (pun intended) a vystoupit ze škatulky normality jak před svých okolím, tak i veřejně v tomto dokumentu. Definitivně hodné obdivu a zamyšlení, proč je jich zatím tak málo a co můžeme každý z nás dělat lépe a více pro tuto planetu. Protože nejhorším nepřítelem není masoprůmysl, ale my sami, konkrétně naše lenost, která nám neustále našeptává výmluvy, proč nic neměnit. Že už děláme dost, že stejně svět nezachráníme, že naše činy nemají moc velké dopady, že bychom pak nebyli zdraví, že je to tak přirozené a maso se jedlo vždycky, tak se musí jíst i nadále, atd..zkrátka manipulativní kecy. A v momentě, kdy se tomu vzepřeme a rozhodneme se skutečně si o tom něco zjistit a jít o ten krůček dále, tak přijdeme na to, že to třeba nebyla tak úplně pravda. A tenhle první krok, který uděláme, není jen prvním krokem k záchraně velkého množství zvířat, ale také prvním krokem našeho osvobození se od mylných představ, kterými jsme byli obklopeni a pohodlně jim naslouchali.

    • 25.11.2016  10:45
    Příchozí (2016)
    ***

    Vzhledem k hodnocení tohoto snímku musím rovnou říct, že jsem čekala něco víc a odcházela z kina poněkud rozčarovaná. Nicméně je to moje vina - nevšimla jsem si, kdo je režisérem. Od Denise Villeneuveho se mi poměrně líbili Prisoners, nicméně jeho poslední dva filmy Enemy a Sicario pro mě byly neskutečně zdlouhavě natahovaným utrpením. Sicario byl asi jediným filmem, u kterého jsem skutečně nedokázala neusínat. V tomto ohledu byl Arrival lepším a ne tak nudným, nicméně začátek je extrémně natahovaný a konec zase hrozně zrychlený, kdy vlastně celý film čekáte, co se z té mimozemské komunikace vyklube a jaké je tedy to jejich poselství a ve výsledku si říkáte Hm, na to jsem čekala dvě hodiny? Koncept cyklického vnímání času (a s ním údajně spojená schopnost vidět budoucnost) a propojenost jazyka a myšlení je dost zajímavé téma, tím spíš mě mrzelo, že nebylo více rozpracováno a dovysvětleno a ukázány skutečné důsledky, jaké měl příchod alienů na zemi a co si z toho lidstvo odneslo. Prakticky to bylo až moc zaměřeno na osobní život jedné lingvistky, spíš než na lidstvo obecně, což je podle mě škoda, protože ta message tak mohla být mnohem silnější a celá nosná myšlenka filmu tak působila hodně odfláknutě, proto nemohu hodnotit výše.

    • 15.11.2016  12:54
    VALL-I (2008)
    *****

    Nádherné. Nevěřila bych, jak je možné v animáči na malých robotcích tak úžasně zachytit emoce i beze slov, ale WALL-E si mě každopádně získal svou naivní dobrotou, obětavostí, loajalitou a roztomilostí. Pure sweet film, který každému doporučuju na zlepšení nálady.

    • 15.11.2016  12:52
    Gran Torino (2008)
    ****

    Jeden starý konzervativní týpek, který žije ve svém světě předsudků, dokud nemá možnost sblížit se s rodinkou imigrantů odvedle a zjistí, že nejsou všichni stejní. Že barva pleti vlastně neznamená, že daný člověk bude dobrý nebo špatný, ale že může být obojí, stejně jako u bělochů. A že některé bitvy se prostě nedají vyhrát, nebo alespoň ne definitivně, ale že je nutné se zlu postavit a ukázat, že nebude tolerováno. Silný příběh s velice aktuální tematikou.

    • 15.11.2016  12:49
    U moře (2015)
    **

    Další z nudných a nicneříkajících snímků, kde dvě hodiny čekáte, co se vlastně stane a odhadujete, proč se hlavní postavy chovají tak podivně. Nedivím se, že se Brangelina rozpadla, ve snímku se Angie jakožto režisérce podařilo zachytit dusivou atmosféru přechozeného vztahu skutečně mistrovsky, zřejmě z vlastní zkušenosti?. Koukatelné jen díky Melanie a Melvilovi, kterého jsem od Laurance Anyways viděla prvně v jiné roli a mega mu to slušelo.

    • 3.11.2016  14:59

    Tenhle snímek má podle mě přehnaně nízké hodnocení. Samozřejmě, že se nemůže rovnat originálu, ale příjemně se jím inspiruje a jelikož pro mě byly původní Ghostbusteři srdeční záležitostí, na které jsem vyrostla, tak jsem mega ocenila spoustu narážek a odkazů na ten původní film, stejně jako minimálně 4 herce z něj, kteří se ve snímku také objevili (sekretářka, černoch z týmu, Sigourney a Bill Murray). Kromě toho všeho jde o vtipnou komedii, která přece jen v digitálních efektech a různých technologických vymoženostech vyniká poněkud více než verze z 84 roku. Hodně se mi co se týče efektů líbila scéna souboje s duchy před mrakodrapem a také scéna na rockovém koncertě s drako-duchem. Bohužel snímky s hlavními ženskými postavami nemají šanci zaujmout tak širokou veřejnost, jako ty s mužskými a myslím, že nahrazení hlavních postav za ženy je jeden z důvodů nižšího hodnocení,což potvrdilo i množství sexistických a homofobních komentů a spekulací ohledně vzhledu/orientace hlavních aktérek po uvedení filmu, což by se u mužů nestalo.

    • 19.10.2016  15:54

    Jedna netradiční rodinka versus zbytek světa. Tento snímek nepochybně přiměje k zamyšlení nad konceptem "normálnosti" a co to vůbec je, zda je to lepší či prostě jen jiné, apod. Pokud mohu spoilerovat, mně osobně bylo hodně věcí na Viggově výchově sympatické, především kontakt s přírodou, naprostá svoboda a možnost věnovat veškerý čas vzdělávání, narozdíl od někdy zabitých hodin ve vynuceném povolání, které zkrátka mít musíme, abychom zaplatili nájem v té "normální" společnosti. Dále taková ta pospolitost jejich rodiny a vzájemná blízkost a upřímnost, kdy se i s dětmi, i když někdy možná až trochu moc, zacházelo jako s dospělými, ale alespoň jsou do života skutečně dobře připravené. I když do jakého života? To je otázka, protože jim na druhou stranu chybí základní sociální dovednosti a pak se jim obtížně zapadá do té mainstreamové populace, do které se stejně jednou budou chtít začlenit nebo se s ní minimálně dříve či později setkají. Neříkám, že znát známé filmy/herce/pořady dělá člověka chytrým, ale to ani znalost literatury celého světa, nicméně jde o určitý kulturní kapitál, který nás dělá hodnotným v té dané kultuře, takže pokud nechceme zůstat zcela odděleni a žít v divočině navěky, musíme alespoň určitým množstvím disponovat a dělat určité ústupky, jak zjistil i sám Viggo. Protože ve výsledku jde hlavně o to, aby jsme byli šťastní my a naši nejbližší,což je důležitější než žít v zajetí jakési absolutní ideologie.

    • 19.10.2016  13:59
    Gympl (2007)
    **

    Nevím no. Místama občas i vtipná hláška, ale všechny postavy působí hrozně typizovaně, jak když mají reprezentovat určitý archetyp, jako např. drsňák, kurva, frustrovaná starší ženská, alternativní insecure pošuk, ušláplá depresoidní chudinka, šprt, vypatlaný zhulenec, atd. Nepřišel mi tam prostě nikdo realistický a trochu uvěřitelný a ztotožnitelný, spíš to působilo jako jakási freak show zaobalená do prostřední jednoho gymplu.

    • 18.10.2016  11:00

    Zhlédnutí tohoto snímku jsem odkládala strašně dlouho. Myslím, že byl na mém Chci vidět snad několik let, ale byl to zkrátka jeden z těch, co vždycky zůstane upozadněn a nikdy nebude tou n.1 priority na mém to-do listu ten daný den. To je dané tím, že se jedná o filmovou klasiku, na kterou jsem stále dokola narážela v odkazech a kterou jsem tím pádem potřebovala někdy vidět, ale zároveň doba tohoto filmu ni není nějak blízká, stejně jako styl, jakým je film točený. Po jeho finálním sledování musím říct, že se za mě o perlu kinematografie rozhodně nejedná. Audrey je nepochybně kvalitní herečka a její postava řekněme sweet ve své ztřeštěnosti, nicméně půlku času se chová jako rozmazlené vypočítavé děcko, s kterým se mi skutečně těžko sympatizuje, narozdíl od četné řady mladíků, kterým zlomila srdce, včetně pohledného Paula. Styl konverzací a lehkost, s jakou film plyne sice neuráží a nenudí, nicméně jako filmový zážitek se pro mě jedná spíš o průměr s příhlédnutím k dobové mentalitě a stáří tohoto filmu.

    • 2.9.2016  15:53

    Teda musím říct, že tohle byl asi nejděsivější horor, co jsem kdy viděla, plný lekaček, které vyděsily, I když jsem věděla, že přijdou a nechutných evil postav jako crooked man nebo jeptiška. Celou noc se mi pak o tom zdálo a bála jsem se opustit bezpečí postele, aby na mě odněkud ze skříně nevykoukly štíhlé bílé prsty. Upřímně zažít jen polovinu z toho, co malá Janet, tak už jsem v blázinci a rozhodně bych nespala stále v tom domě. Odporné a mrazivé až do morku kostí o to víc, že to má být podle skutečné události...

    • 2.8.2016  10:31

    Mega krásný film o tak trochu "jiném" chlapci, který umí lépe komunikovat s přírodou než s lidmi, což zase uprostřed Alp není tak překvapivé. Nádherně graficky zpracované, v podstatě už jen ty malebné výškové záběry hor/zvířat na mě udělaly pozitivní dojem, nicméně snímek je o něčem víc - je o trpělivosti, lásce, obětavosti, naději...všem, co člověk zná z mezilidských vztahů. Rozhodně doporučuji, ideální pro klidné páteční večery pro ty, kteří jsou jako já už přesyceny přeakčněným Hollywoodem.

    • 2.8.2016  10:25
    Major (2013)
    ***

    Po zhlédnutí tří snímků Jurije Bykova mohu říct, že skutečně umí natočit (a i odehrát) depresivní psychologické drama, ve kterém jsou lidi vystavovány nejrůznějším morálním dilematům a ocitají se v relativně bezvýchodných situacích. Jak byste se zachovali vy a kde skutečně začíná a končí svobodná volba? Co je přesně morálka? Především v chladném ruském prostředí plném korupce můžeme pozorovat rozklad společenských hodnot, vágnost a subjektivnost etických voleb a také určitou pohodlnost, sobectví a snahu udržet status quo minimálně ve svém osobní životě za každou cenu. Hard to resist, hard not to get you down.

    • 26.7.2016  20:30
    Hledání (TV film) (2016)
    ***

    Závěr úžasného seriálu Looking z produkce HBO pro mě byl jednoznačným zklamáním. Patrick dokázal akorát utéct od problémů a neshod, které v každém vztahu dříve či později přijdou, a myslel si, jak si tím zázračné srovná život a dospěje. Guess what, sám sobě se utéct nedá a návrat do stejného prostředí to pouze potvrdil, neboť z Patricka opět udělal toho malého vystraseneho klučíka, co se boji rozhodování jako čert kříže a vlastně tak úplně neví, co a koho chce. Rádoby dospělý Patty tak nejdřív svede sotva zletileho hošíka, následně při hledání closure akorát probudí staré emoce v chudáku Kevinovi a v komickem závěru se během pěti minut rozhodne pro náhle single Richieho, o kterém ještě před chvílí říkal, že nemá zájem a že mezi nimi nic není. Chápu, že pocit viny je silný a také Patrickova chronická obava, aby nepromarnil žádnou šanci,ho přiměje, aby ji, resp. ho popadl za pačesy a už nepustil, nicméně z hlediska růstu charakteru tam vidím minimální posun a upřímně Richie je pro mě nejvíc nemastna neslaná postava, která se chová tak trochu neemočně až autisticky a o nějaké chemii nemůže být ani řeč, narozdil od charismatickeho Russella, který kvůli Patrickovi i uronil slzu a jediný ho dokázal tváří v tvář konfrontovat s jeho nedospelosti, což si P raději nechtěl připustit a tak opět utekl, tentokrát do bezpečné ale nikam neposouvajici náruče Richieho. Na tohle jsem fakt musela čekat celý rok?

    • 30.6.2016  11:27

    Na tento snímek jsem se těšila, jelikož se o psychologii sériových/masových vrahů poměrně zajímám, nicméně musím říct, že pro mě byl zklamáním. Kdybych nevěděla okolnosti případů a myšlenkové pochody Hepnarové z jiných zdrojů, naprosto bych z jejího chování nepochopila, proč se v závěru zachovala takovým způsobem. Působila spíš jako autistka, co neumí vyjadřovat/cítit emoce nebo depresivní člověk. Režiséry zřejmě více než psychika zajímala její sexualita, protože sexuální scény jsou roztahané na několik minut, což působí skutečně nadbytečně. Mimochodem Hepnarová se sama nedefinovala jako lesba, spíš jako sexuální mrzák, který žádnou orientaci nemá a v sexu nenachází uspokojení. Experimentovala nejen se ženami, ale i s muži, což se zřejmě nehodilo do selektivního vylíčení podivné šílené lesby. Současně otec se ve filmu vůbec nevyskytl, protože ho údajně neznala, ačkoliv v realitě hrál v jejím životě významnou roli, jelikož ji často fyzicky týral a významně se tak přičinil na její rostoucí nenávisti ke své rodině a společnosti jako takové. Z filmu rodina působí jako chudáčci, kteří se snažili, ale neuspěli, ačkoliv tam šlo o dlouhodobou souvislou emoční a fyzickou šikanu. Příkoří se však Olze neděla jen ze strany rodiny, ale i spolužáků, dětí v psychiatrické léčebně, náhodných kolemjdoucích, atd., což bylo ve filmu zmíněno jen extrémně letmo u soudu, ale divák z toho nemohl pochopit rozsah emočního poškození a dlouhodobý časový horizont jejího utrpení. Naprosto jsem se s filmem v tomto pojetí nedokázala identifikovat, ani chápat myšlenkové pohnutky jednotlivých postav. Svým černobílým formátem a zdlouhavými záběry se snaží o jakousi artovost, která je definitivně na úkor hlubšího vhledu do psychiky masové vražedkyně Olgy Hepnarové.

    • 25.6.2016  11:50
    Durak (2014)
    ****

    Extrémně depresivní snímek, který brilantně zachycuje ponurou ruskou atmosféru. Dimitrij jakožto morální (ale i trochu naivní) mladík se snaží udělat to, o čem je přesvědčen, že je humánní a správné, nicméně reakce ze strany autorit není taková, v jakou doufal. Současně ani samotní lidé, kterých se potenciální ohrožení týkalo, naprosto neocenili jeho varování a obrátili se proti němu. Uvědomila jsem si, jak v takové společnosti člověku nezbyde než tuto svou lidskou stránku zahodit, potlačit veškerou empatii a soucit k druhým lidem, a stát se sobeckým, bezohledným a čistě pragmatickým tvorem, jako byla třeba starostka, protože jiné východisko pokud chce zůstat naživu a nežít v úplné bídě zkrátka není (jak bylo vidět na příkladu otce, který jediný nekradl a tak byl nepopulární a chudý). Takto zdeformovaná společnost tak jen plodí další a další podobné zmrzačené osobnosti, protože nic slušného se v ní zkrátka urodit nemůže. Je to zakletý kruh zla, kde je jakékoliv dobro okamžitě zadupáno do země jako potenciální ohrožení systému. Určitě zajímavé jako snímek, nicméně jsem si zase uvědomila, jak jsem ráda, že jsem se narodila v Česku a ne někde více na východ.

    • 9.6.2016  12:19

    Zajímavý dokument, na kterém se mi líbí snaha zachytit celistvost parkouru a ukázat, že je to více než sport - je to lifestyle, kterým ti daní lidé žijí. Bylo pro mě velice poučné a fascinující vidět, co všechno je možné dělat s lidským tělem a jak využít jeho potenciál, nicméně je za tím samozřejmě strašně hodin dřiny a neustálého tréninku, bez kterého by to nebylo možné. V průběhu jsem si říkala, že nejlepší využitelnost parkouru musí být nutně pro kriminálníky, kteří jsou na útěku před zákonem a policií, protože ti bezproblémoví občané to asi v praxi až tak životně nutně potřebovat nebudou. Trochu mi ale vadil až moc detailní popis Lisses včetně toho, kde nakoupit a kde si vybrat peníze, mapek, ubytování, atd - působilo to tak jako dokument určený pouze pro traceury, kteří se do Lisses chystají a ne pro širší veřejnost a laiky jako jsem já. Zároveň bych také uvítala více rozhovorů s profesionály nebo zakladatelem Davidem Bellem a jejich náhled na tento netradiční sport.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace