Listeroman

Povedený návrat po 20 letech, který nabízí o dost víc, než by člověk asi čekal. To co se povedlo v prvním díle se rozhodně nikam neztratilo. Skvělá hudba, skvělí herci a perfektní kamera. Snad jen těch odkazů na jedničku bylo možná až moc a T2 si tak úplně nevypracoval svou vlastní image, ale nějak zvlášť to nevadí, protože přesně tohle fanoušci přece chtěli.

Zajímavě natočená scénka z jednoho motelu, která v podání těchto herců rozhodně zabavila. Příběh rychle graduje a postavy začínají odhalovat svá pravá já. Natočené je to trošku jak nějaký studentský film, ale po chvilce si na to člověk zvykne a začne se hlavně zaměřovat na skvělé dialogy a přesvědčivé herecké výkony.

Americké psycho nabízí hodně nevšední podívanou. Postava Patricka Batemana je na jednu stranu nudná, na druhou stranu psychopatická a snad i dokonce vtipná. Syn bohatého otce, jehož jediné poslání je dennodenně navštěvovat ty nejluxusnější restaurace a bary v New Yorku. Je posedlý luxusem a hlavně dobře vypadající vizitkou. Když nemá náladu, tak se pustí do vražedné mánie. Proč taky ne? I když se ke svému šílenému běsnění přizná, nikdo mu nevěří. Absurdita celého filmu je tak krásná, že moc nechápu jeho zdejší neúspěch. Podle mě je to jeden z těch filmů, na který nikdo nezapomene. Těžko někdy uvidím něco podobného. Christian Bale pro mě do teď byl spíš Bruce Wayne. Od teď bude Patrick Bateman.

Nádherná zimní krajina Alp (čti Utah) a krutá atmosféra neobvyklého westernu, který očividně sloužil, jako velká inspirace pro Tarantina a jeho Hateful Eight (2015). Souboj němého Silence a nemilosrdného lovce lidí Loca je nepředvídatelný a zatraceně napínavý. Skoro bych hledal v režii stopu Sergia Leone, protože příběh Silence to od jeho veleděl opravdu nemá daleko. Sice se toho ve filmu zas tak moc nenamluví. Zápletka není nějak složitá. Přesto je to ale jeden z těch nejlepších spaghetti westernů, kde ovšem vyprahlé pouště a zpocená čela nahrazují bílé hory a zmrzlé kníry. Hudba Ennia Morriconeho samozřejmě ještě o velký kus přidává na tuhé atmosféře.

Příběh Lance Armstronga potřeboval film dřív, než se na něj pomalu zapomene. The Program si rozhodně nebere servítky co se týče jeho osobnosti. Hlavními tématy jsou doping, novináři, rakovina a charita. Samotná cyklistika dostala bohužel minimální prostor. Trošku mi to v tomto ohledu připomíná Rush (2013), protože i tam byl samotný sport upozaděn. Na druhou stranu emotivní příběh dvou závodníků a skvělé záběry z trati to dokázaly slušně zamaskovat. Tady mi trošku přijde, jak kdyby někdo kdo neví naprosto nic o profesionální cyklistice natočil film o profesionální cyklistice. Rozhodně nejsem žádný expert přes tento sport, ale právě proto jsem očekával něco víc. Film prakticky nepoukazuje na nic jiného, než na doping a na to, jak špatný člověk je Lance Armstrong. Občas režisér vložil pár záběrů o jeho charitě, aby z něj neudělal úplnou zrůdu. Celkově to ale není nějak špatný film. Donutí člověka si udělat názor. Trošku představí zákoutí Tour de France a potěší pěkným výběrem hudby. Nutno ocenit i výkon Bena Fostera.

Netradiční námět černošského filmu, který ale nějak zvlášť neohromí. První dvě části filmu jsou o něco zajímavější než ta třetí. S finální drastickou změnou postavy na "50 Centa" jsem se moc nesrovnal a bohužel i příběh přestal být časem zajímavý a jakoby bez nápadu. Je to ale dobře zahrané a životní příběh Chirona působí hodně skutečně. Psychologická stránka filmu je totiž zpracovaná na jedničku. Z mého pohledu ale děj začal v druhé polovině pokulhávat a těch lepších momentů ubývalo. Šlo z toho asi vymáčknout víc, protože herecky to opravdu nemá chybu.

Fort Apache hodně věrohodně zachycuje dobu a notorickou atmosféru v Bronxu v 70. letech. Příběh se částečně podobá Serpicovi (1973) a působí trochu jako protipól k Příběhu z Bronxu (1993). To zlé, na čem De Niro paradoxně našel dobro, je zde vyjeveno hodně naturalisticky. Je to příběh obyčejného poldy, který ovšem nepůsobí jako žádný hrdina. John Murphy naopak zapadá do špínou prolezlé společnosti, kterou ovládá drogová mafie.

Velkolepě podaný námořnický film, který asi nemá zatím ve velikosti lodních bitev konkurenta. Snad jen Master & Commander dokázal námořníky zachytit trochu lépe. Neumím si představit, že bychom v našich končinách dokázali natočit něco podobného třeba o husitech. Kdyby se do toho někdo pustil tak by to možná stálo za to, ale v tomhle se bohužel ani Nizozemsku nemůžeme zatím rovnat. Příběh admirála Michiela de Ruytera zachytili celkem věrně a to i bez pomoci americkým přátel, což se zrovna často nevidí. Co mi ale vadilo a dost mi kazilo film, byla kamera a počítačové efekty. Škoda, že si Holanďáci na takhle těžkou práci nenajali nějaká pořádná esa. Mohlo to Admirála posunout na úplně jinou úroveň. Aspoň minimální zasvěcení do historických souvislostí by taky nebylo na škodu. Né každý je expert na historii Nizozemska. Přes určitá negativa si ale přeju víc takových filmů, protože z historie námořních bitev a výprav je jich opravdu hodně málo. Přitom je to tak hezké a bohaté téma.

Špatně napsaná a špatně zahraná blbost. Čekal jsem na příchod Leslieho Nielsena, protože tenhle Bayův výplod opravdu působí spíš jako parodie. Není to ani trochu napínavé, natož nějak překvapivé nebo snad zajímavé. Minimálně od Conneryho a Harrise jsem čekal rozhodně víc. To, že tu hraje Cage, sedí, ale tihle dva? Opravdu nechápu, jak velký úspěch tenhle film měl. Snad i každá bondovka s Brosnanem nabízí mnohem víc. Musím říct, že Bay nezklamal a já jsem se měl filmu vyhýbat úspěšněji. Bohužel.

Bodhi (Patrick Swayze) je jeden z nejlepších filmových záporáků. Kombinace filozofie, surfu a vloupaček je tak pěkná, že jsem snad i doufal, že se mladý Keano vybodne na FBI a přidá se na tuhle životní jízdu. Film je hodně poznamenán ženskou režií. Kathryn Bigelow natočila netradiční akční thriller, který nabízí o dost víc, než jak to zprvu vypadá.