MA.KI

Existenciálně laděná poslední zpověď vězně irského původu Alexandera Pearcea, jenž byl za své činy – vraždy spojené s kanibalismem, poté co utekl z britské trestanecké kolonie na Van Damien's Land (původní název pro Tasmánii) – popraven v Hobartu 19. července 1824. ~ "Pouhou" hodinu trvající vyznání se ze svých hříchů, natočené podle skutečné události, které se odehrává v kobce za přítomnosti otce Connollyho, prodloužené ruky boží, je syrovým zachycením úprku překrásnou tasmánskou divočinou. Překrásnou, přec prostou čehokoliv k snědku. Tento historický životopisný snímek bez žádného chození okolo horké kaše ukáže, jaké zvíře se může z člověka stát v mezních situacích, v době, kdy se mu několik dní nedostává jídla. ~ Film by mohl být mnohem delší a mohl třeba lépe vystihnout atmosféru úprku i nutkavé potřeby něco pozřít, ale na druhou stranu možná právě v jeho kratší stopáži tkví síla onoho příběhu a závěrů z něho učiněných, stejně jako morálního zhodnocení hlavní postavy. Silné. Doporučuji. ~ ~ Plný žaludek je vstupní podmínkou pro všechno dobro.

Nezapomenutelný / živelný / vitální / pudový / kouzelný příběh o šestileté Hushpuppy žijící se svým otcem ve svérázné komunitě vně řekněme moderní společnost. Midcult vyprávějící přístupnější formou i pro širší divácký profil. Midcult poetický / emotivní / intenzivní. Jedinečná kombinace dramatu a fantasy, reality a magičnosti. S překrásným soundtrackem. ~ Jelikož Beasts of the Southern Wild vnímám polytematicky, dovolím si opět po čase komentář strukturovat do jednotlivých bodů. 1) Vztah mezi otcem a dcerou. Hushpuppy maminku už dávno nemá a ač to ze začátku vypadá, že její vztah s otcem Winkem není zcela harmonický, o opaku nás přesvědčí následující minuty. Za povšimnutí stojí například snaha otce dceři předat znalosti týkající se přežití. 2) Matka chybí, přitom ne tak úplně. Z mysli Hushpuppy nezmizela, je součástí příběhu… Nemluvíme ale zároveň o Matce přírodě a polysémii tohoto slova v souvislosti s vesmírem, táním ledovců apod.? Není Hushpuppy synonymem člověka? Mami, nejspíš jsem něco pokazila. 3) Ekologický motiv. Člověk versus Země. Stejně jako člověk není nesmrtelný, tak ani příroda není nesmrtelná. Je akcentován nutný respekt k přírodě a prostředí okolo nás, stejně jako důležitost ROVNOVÁHY mezi všemi součástmi života na Zemi. Celý vesmír stojí na tom, jestli všechno do sebe zapadá. Když ti jedno kolečko vypadne, třeba i to nejmenší, veškerý vesmír se zhroutí. Další rozměr můžeme vidět ve scéně, kdy otec při bouřce střílí do nebe, aby přestalo pršet. Je bezmocný. Člověk je proti chování přírody (bouřkám, povodním, hurikánům…) bezmocný. 4) Fantasy linie. Hushpuppy vnímá přírodu jako křehké spletivo dýchajících věcí, kdy je vše provázáno se vším tak, aby fungovalo. O tom již byla zmínka. Avšak tehdy, když dojde k nerovnováze, obživnou prehistorická zvířata, vylezou z ledu a přirozený řád přírody se začne rozpadat. Zároveň i jim lže čelit. Huspuppy to dokázala. 5) Animálnost zvířete. Člověk je zvíře. Chová se ale ještě pořád jako zvíře? Je přirozený / spontánní / živočišný? Nevzdaluje se pomalu tomuto statusu? Každé zvíře je z masa. Já jsem maso. Vaše zadky jsou z masa. 6) Svoboda a vlastenectví v Bathtubu. Bažinatý kraj Bathtub, v němž komunita žije, je od moderní civilizace s továrnami, moderní medicínou apod. oddělena hrází. Lidé v Bathtubu žijí spokojeně a svobodně. Na rozdíl od lidí za hrází nikoho neomezují ani si na nikoho nedělají nárok. Ale vymezují se, přirovnávají tamní život k akváriu bez vody. Nechtějí se společností, která je po celý život něčím spoutaná, nepřirozená, nic mít. Obyvatelé Bathtubu i přes svou bídu nechtějí žít jinak, chtějí žít svobodně i se všemi důsledky, které jejich rozhodnutí zůstat přináší. To je zároveň obrovský projev nezdolné vůle a vlastenectví, urputné touhy zachovat vlastní společenství a půdu pod nohama, zachovat své kořeny i přes nepřízeň osudu, i přes rozmary přírody, i přes rozpínavost a neohleduplnost cizí civilizace. Zachovat svou IDENTITU. 7) Ani komunita v Bathtubu není dokonalá. Například v míře větší než malé konzumují alkohol. 8) HRDOST. Jedním z nejpodstatnějších sdělení snímku je: být hrdý, odhodlat se vzepřít (složitostem, silnějšímu, na první pohled těžko překonatelnému…). Hushpuppy je ztělesněním Hrdosti. Vzepřela se strastem i údělům života – přírodním katastrofám, nemoci i smrti otce, nepřátelské civilizaci, nedostatku potravy…). Důležité je nebýt malý a slabý (resp. necítit se tak), ale být silný / hrdý a umět hrdě čelit / plnoprávný / rovnoprávný / naučit se přizpůsobit podmínkám / přežít. Všichni přicházíme o věci, které nás formují. Tak to v přírodě chodí. Stateční lidé zůstanou a sledují, co se děje. Neutíkají. 9) Zvláštní typ humoru, komediální prvky. Humor má Hushpuppy, mají ho i ostatní. Nedaří se jim vždy nejlépe, přesto je neopouští dobrá nálada. Umění dělat si srandu z nepřízně osudu, tragikomiky života… Děti, které nemají mamku, taťku ani nikoho jiného, musí žít v lese, živit se trávou a krást spodní prádlo. / Jestli se taťka brzy nevrátí, budu muset začít jíst moje mazlíčky. / Až voda ustoupí, dám zemi francouzáka. 10) Tepot, pulsace, rytmus. Život. Výrazným motivem, spíše leitmotivem je tlukot srdce různých zvířat, tedy i člověka, značící život a entuziasmus. Tato pravidelnost bití, rytmus, pohyb, ohňostroj,… a také zcela podstatu vystihující hudba vnášejí do těch všech barev, myšlenek, pocitů a výrazů neskutečnou sílu, vitalitu, tok energie… Máme tu ale i kontrasty (rámus x ticho, bouřka x po bouřce). 11) EMOCE. Beasts of the Southern Wild musí vyvolat nějaké pohnutí i v tom největším necitovi. Skoro vše již bylo řečeno. Malá rozkošná, ale zároveň hrdá Hushpuppy. Její voice-over. Dětská fantazie.... Plus hudba samozřejmě. 12) Přechytralá holčička. Ač je protagonistka naprosto úžasná, přece jenom je třeba říci, že slyšet malou holčičku žijící řekněme v méně vyspělé komunitě (ač má školu), jak mluví o složitostech vesmíru, je přinejmenším k pousmání. Ale nezapomeňme, pořád jde o midcult (aniž bych chtěl zbytečně škatulkovat). 13) Smutný film anebo ne? Myslím, že i přes ne příliš veselý děj je pozitivní / smířlivý / dodávající hrdost, sílu a naději. Je o vyrovnání se sebou samým i se světem. Na tomto místě lze zmínit scénu, kdy Hushpuppy nastoupí na loď, která ji doveze k majáku, k matce. Maják coby symbol naděje a bezpečí. Je tam příjemné prostředí, hraje jazzová hudba… ~ ~ Vím, že jsem malou součástí velkého vesmíru. A tak to má být. Až zemřu, vědci v budoucnosti na všechno přijdou. Budou vědět, že jednou žila Hushpuppy, která bydlela se svým tatínkem v Bathtubu.

S výjimkou z mého pohledu trochu přepísknutého závěru scénáristicky velmi chytré / minimalistické / civilní drama režiséra Jeffa Nicholse, jenž po Take Shelter natočil další pozornosti hodný snímek pro diváky, kteří u filmu a nad filmem rádi přemýšlejí. ~ Do jižanského prostředí v okolí Mississippi situovaný příběh o dvou čtrnáctiletých chlapcích, již jednoho dne na opuštěném ostrově s lodí v korunách stromů a jedovatými hady v tůni objeví tajemného Muda se záhadnou, zřejmě kriminální, minulostí, nabízí poměrně širokou paletu témat. Počínaje ošemetnou otázkou důvěry v druhého a odbourání předsudků, přes problematiku pomoci, ochoty (pomoci) a lhostejnosti až, řekl bych, ke stěžejní tematice snímku, kterou jsou různorodé MEZILIDSKÉ VZTAHY (láska muž – žena, rodič – dítě, přátelství), z nichž vyvěrají další nebo i již zmíněná témata. ~ Nejzajímavější postavou není kupodivu Mud, nýbrž jeden z chlapců – Ellis, jenž v rámci svého dospívání pomalu proplouvá do světa dospělých, do světa takového, jaký je doopravdy, do světa, v němž nic není černobílé a takové, jak se může zdát na první pohled, do světa, v němž je třeba zdravého úsudku… Ellisův idealistický, možná ještě tak trochu dětský, pohled na svět, na lidi i na jejich vztahy (na rozdíl od jeho kamaráda – racionalisty) naráží na objektivní realitu (rozvod rodičů, neopětovanou první lásku starší spolužačky apod.), nicméně tento bezelstný idealismus, schopnost empatie a obětování se pro druhého dává této postavě obrovskou hloubku a hodnotu. Režisér k jeho postavě říká, že "Ellis úporně hledá pěknou podobu fungující lásky, nejprve u svých rodičů, potom u nejlepšího přítele a nakonec i v postavě Muda. Chce vědět, zda a jak láska účinkuje. Zoufale potřebuje objevit nějaký příklad, který bez problémů FUNGUJE." ~ Většina stopáže naprosto bezkonkurenční, posledních 15 minut a zvlášť poslední záběr trochu zklamání, přesto jednoznačně doporučuji. Inteligentní film se skvěle napsanými postavami i skvěle hrajícími herci.

Nevyrovnaná, byť místy velmi zábavná britská krimi komedie s krásnou Emily Blunt o tom, když se nájemný vrah zamiluje...

Audiovizuální snový nášup záměrně přebírající stereotypy současných mainstreamových načančaných a podbízivých videoklipů pro teenagery, v nichž působí všichni happy a všechno je pink, záměrně jdoucí v týchž šlépějích jako současné popkulturní vzory, záměrně imitující soudobé principy a mechanismy (proti nimž se tedy tímto vymezuje), přičemž tyto významotvorné prvky slouží nejen k dotvoření vlastní interpretace díla, ale jsou i relativně zábavné a dobře koukatelné. ~ Kontroverzní Harmony Korine natočil po své neopakovatelné provokaci Trash Humpers další těžko zařaditelnou exhibici nahoty, alkoholu, kokainu, zbraní, vzdoru a lascivností všeho druhu, aby na příběhu čtyř nespokojených a nenaplněných studentek znovuotevřel otázky hledání vlastní identity a (ne)schopnosti žít naplno v dnešním modernistickém moderním světě, v němž těžko mnohé rádoby uchopitelné hodnoty a smysly uchopit, pochopit a být za ně zároveň rád. Na půdorysu výjezdu na jarní prázdniny na Floridu, během nichž polonahé dospívající dívky potkávají mj. zajímavou postavu drsného gangstera Aliena (skvělý James Franco), však divák pochopí i další skryté indicie režisérova sdělení. ~ Ač je děj vyprávěn lineárně, vidíme mnohé flashbacky (i flashforwardy), repetitivní záběry (koneckonců i promluvy, viz níže) či další postmoderní postupy. Typická je již zmíněná VIDEOKLIPOVITOST, stylizace do libovolného hip hopového klipu z MTV s vystrčenými vlnícími se zadečky, s výraznými gesty a bezstarostností, s výrazně sytými barvami a letní atmosférou, jež dostatečně obnažuje nicotu tohoto vysněného nereálného světa. Reálný život v protikladu k tomuto lákavému a barevnému je zobrazen v úvodu. Zde nutno říci ještě jednu poznámku. Není dobré se snadno vymezovat vůči něčemu lepšímu, pestřejšímu a tedy lákavějšímu, v tomto smyslu Korine zkouší divákovo pokušení, jeho pokryteckost. Je snadné nad něčím ohrnout nos a přitom se na to dívat se zájmem. Jak píše JFL, "Korine není v pozici mravokárce nebo nezaujatého pozorovatele, nýbrž je v pozici stejného ďábla – pokušitele, jakým je ve filmu Alien pro hrdinky". Faith včas utekla. (Mimochodem, všimněte si jmen postav…) Dodejme, že Benoît Debie za kamerou je opět skvělý! ~ Voice-over postav je dalším charakteristickým znakem, zároveň mnozí protagonisté své fráze vícekrát opakují. Alien například několikrát zdůrazňuje, že máme věčné prázdniny, věčný sen, dívčí postavy zase omílají frázi, že během této velké párty hledají a mají najít samy sebe… Některé střihy mnohdy doplňuje výhružný zvuk nabíjené zbraně. ~ Nechcete-li si nechat ujít originální deziluzi o ztracené generaci, která se volně plácá na souši a ne a ne najít aspoň nějakou tůňku, generaci, která bez zájmu a bez touhy baží po nablyštěném pozlátku, lehce nabyté moci a aktuálním pokud možno bezbolestném a zábavném uspokojení svých potřeb, zvolte sarkastický pohled do zrcadla Spring Breakers. ~ ~ Chovejte se, jako byste byli ve filmu. Prostě jenom předstírejte, že je to posraná videohra! ~ ~ Jsem tak unavená vídat ty samý věci každičkej den. Každej je tady nešťastnej, protože vidí pořád ty samý věci. Probouzí se v tý samý posteli, ve stejných domech, stejný depresivní pouliční osvětlení. Jedna benzínka. Tráva není ani zelená, je hnědá. Všechno je stejný a každej je prostě smutnej. Nechci skončit jako oni, vážně chci odtud vypadnout.

Souhlasím s názorem, že tohle thrillerové béčko mělo na víc než na akční scény na úkor nějakého intelektuálnějšího vyústění. Ale nestěžuju si, v rámci postapokalyptických kousků doporučuji. ~ Tentokrát se děj v dystopické budoucnosti odehrává v krajině pod ledem, na rozdíl například od vyprahlého (a lepšího) Hell.

Nihilistická / bizarní / repetitivní / občas groteskní / občas velmi znepokojující / maximálně autorská a alternativní mozaika jakýchsi záznamů mizerné kvality (VHS stylizace), která se divákovi snaží říct, že ne vše je na tomto světě dokonalé. Například lidé. ~ Skýtá poměrně široký interpretační prostor. ~ ~ per to per to per to neposer to

Strašně rád bych dal plný počet, ale nejde to, jelikož občasné nelogické chování mi prostě vadilo. Jinak ale dialogy, Cash, Travoltův přízvuk, příroda Apalačských hor jsou moc fajn. ~ Vyrovnání se s krvavou minulostí dvou válečných veteránů v podání dvou hereckých es. Nebojte se ho! ~ EDIT: Nakonec snižuji jen na tři hvězdy, zůstala ve mně jakási pachuť z některých akčních scén. Konverzace jsou dobré.

Velmi sevřený / svébytný / depresivní existenciální úder ze Skandinávie. Silná výpověď matky, ale především ženy jménem Anna. Ženy, s níž se život nemazlil… ~ /pozor, následují spoilery!/ Jistým přelomem je 38. minuta. Do této doby divák víceméně poslouchá křik a soustavný pláč malé Daisy, jejíž matka se o ni nezvládá postarat, sleduje disharmonii mezi matkou a dítětem, jejich odlišné potřeby, lásku i nenávist matky k vlastnímu dítěti. V této jakési první části se otevírají otázky typu: upřednostní potřeb dítěte před svými, nutnosti obětování se pro něj, odpovědnosti i dostatku vůle apod. Plus prolínající sociální tematika (nutnost peněz). (Ty malá zrůdičko! Kdo jsi? Měla jsem tě prodat a vydělat pár babek. Křičela jsi, když jsem tě porodila. Nechtěla ses narodit. Zápasila jsem 23 hodin, než jsi přišla na svět. Věděla jsi, že mi způsobíš jen bolest. Myslíš, že taky nemám chuť křičet? Ale víš ty co? I když křičíš a pláčeš, tak po zbytek tvého života tě pořád budu milovat, víc, než cokoliv jiného.) ~ Po zmíněné 38. minutě, kdy Anna v afektu své dítě usmrtí, již sledujeme po(s)tupnou DEGRADACI ČLOVĚKA, degradaci jeho hrdosti a absenci jakékoliv radosti ze života či sebeúcty. Když už si myslíte, že Annina (společenská, osobní) situace nemůže být horší, vždy se propadne ještě o patro níž do pekla. Pocit viny a nenávisti vůči sobě samé, výčitky, stesk po mrtvém dítěti ji dovádí až k chování, kdy má tvrdý sex s režisérkou, aby dostala roli, kdy sama vstoupí pod pseudonymem Daisy Diamond (= sedmikráska, kopretinka, perla; diamant) do porno průmyslu, kdy se z ní stane obyčejná šlapka, které je jedno, jestli ji zákazník něčím nakazí… Divák vnímá prázdnotu a nicotu v jejím nitru, jež značí např. i její prázdný byt. Chlad a vypočítavost čišící z lidí okolo ní. Pocit, že je na všechno sama. Bolest vyvěrající z jejích výkřiků při análním sexu, jež jsou natolik reálné, natolik děsivé, jakoby určené životu, Bohu, společnosti za to, co všechno musí snášet. Tato část filmu je také ve znamení výčitek, obrovského stesku po mrtvém dítěti, sebetrýzně, kterou si Anna zřejmě ani neuvědomuje… (Tragédie tohoto světa spočívá v tom, že si tě nikdo nevšímá. Najednou z tebe a toho, co sis myslela, že je tvůj život, nezbude nic. Nic než prázdná skořápka dychtící po pozornosti.) ~ Co se týče formální stránky, jednoznačně je třeba zmínit výtečné minimalistické pojetí i další zajímavé postupy (častý detail Anniny tváře nepostrádající hloubku ani naléhavost, dlouhé monology na konkurzech či k dítěti, dialog s mrtvým dítětem,…). Neméně zajímavá je další rovina: herectví – herecký výkon VERSUS opravdovost – život. Anna, herečka usilující o kariéru v této branži, obchází konkurzy na různé role, přičemž scény z konkurzů jsou tematicky blízké či možná dokonce zcela identické s reálným životem Anny. Scény a proslovy z konkurzů, na nichž je Anna neúspěšná, jsou tedy totožné s realitou, v níž je neúspěšná taktéž. Odmítána je nejen režiséry, ale i přítelem, rodiči, (domněle) vlastním dítětem… Zároveň se stírá rozdíl mezi hraním a nehraním, mezi rolí a skutečností, mezi tím, co je možné pouze ve filmu, ale i ve skutečnosti. Herec je vnímán coby prostitutka, jež nabízí své nejniternější pocity a emoce k nasycení diváků. Ano, i vy jste divák! Jakmile se Anna dostane do porno průmyslu, je už nejen natolik vykořeněná a apatická, ale navíc jakoby cítila i jakousi úlevu v tom smyslu, že již nemusí prodávat svoji duši, ale prodává „pouze“ svoje tělo… ~ Je-li řeč o (NE)HRANÍ, herecký výkon Noomi Rapace je skutečně excelentní. Klobouk dolů. Doporučuji, nicméně koukat na takovýto film je jednoznačně utrpením a velmi nepříjemným skličujícím zážitkem.

Primitivní zábava plná pubertálního humoru plného sexistických motivů plných protagonistova penisu.