Mefistofelle

Koníčkem jednoho Japonce je rozsekávání žen. A vy ho můžete při jeho činnosti pozorovat. Škoda, že jsem u toho občas usínala. A to jsem si myslela, že tahle série mě už konečně zvedne ze židle. Ach jo, zase nic... má cenu to sledovat dál nebo se na to mám vykašlat? P. S.: Díky své nepřekonatelné fóbii z červů (špatná věc pro hororového fanouška) jsem si ani nemohla prohlédnout vrahovu malou výstavu na konci :(.

Někteří lidé nevědí, kdy mají přestat. Nevěděl to Hitler, nevěděl to Stalin... a všichni víme, jak dopadli. Ne že bych chtěla režiséra Micka Garrise přirovnávat k diktátorům, ale Psycho zkrátka mělo skončit mnohem dřív, protože takhle to nikdy nekonční zrovna nejlíp. Oko mé sice vidí hodnocení svých oblíbenců sestávající se obvykle z jedné hvězdičky, ale já jsem byla poněkud shovívější. Jasně, myslím si, že tenhle díl, stejně jako ten třetí, vůbec nemusel existovat a svět by se bez něj nezhroutil sám do sebe, ale nebudu filmu zbytečně křivdit tím, že bych nepřiznala, že mě docela bavil. Sice už tolik neuvidíme z Anthonyho Perkinse, zato uvidíme přehlídku duševních chorob provázejících životy mladého Normana Batese a jeho matky, kteří spolu mají vztah přinejmenším velmi podivný. A přiznám se, že jsem vždycky byla trochu zvědavá, jak se tomu bláznivému Batesovi žilo s maminkou, než ji poslal přímo do pekel. Jo, bavilo mě to, znovu se přiznávám a už to nechávám bejt. Zbývá jen doufat, že nějakého hollywoodského napůl zkrachovalého režiséra nenapadne natočit další bláznivej remake/sequel/prequel nebo jakýkoliv jiný -quel. Protože už toho opravdu bylo dost...

Syndrom druhého dílu už známe - takový film je pzravidla horší než jeho první díl. A protože je to nemoc nakažlivá, šíří se i na ostatní díly série. I Psycho III bylo zasaženo a tak samozřejmě nemůže sahat úžasné jedičce ani po kotníky a od dvojky se taky liší kvalitou směřující dolů. Tonda Perkinsů se holt svého Psycha nedokázal vzdát a tak sedl na režisérskou sesličku a pokusil se pokračovat. Vypotil ze sebe dílo průměrné, nikoliv sice bez nápadu, ovšem lehce zbytečné, protože bez tohoto filmu by se Psycho bývalo docela dobře obešlo. Aspoň že jako herec nezklamal a svou postavu neztrapnil. I když velmi nebezpečně mu konkuroval oslizlý a sexuchtivý brigádník Jeff Fahey. Příběhově je to takové... nijaké a ostatní postavy za řeč moc nestojí, ovšem když odhlédneme od toho, do jaké série film patří, není to zas tak zlé, samo o sobě to vydá na ještě ucházející film.

Ačkoliv se Tarantinovy postavy kolikrát baví o úplným hovně (někdy doslova), chci z toho rozhovoru slyšet každou větu a každé slovo. Nechápu čím to je, ale měla jsem to tak při sledování Pulp Fiction i Reservoir Dogs. Tento film je ostatně jakousi předzvěstí Pulp Fiction, kde byl Tarantinův styl působení na diváka doveden k dokonalosti. Obyčejně moc nemám ráda filmy o gaunerech s bouchačkama, ale ti Tarantinovi mě neskutečně baví - možná i proto, že nejsou jenom neskutečně drsní, ale dokážou být vtipní, charismaričtí a jejich osud vás zajímá.

Je zbytečné pouštět se do nějakých hlubokých rozborů nad významem - je to zkrátka surrealistické dílo podložené elektronickou hudbou. Přesto zajímavější než jiné podobné věci.

Tu hru si chci rozhodně zahrát... aspoň za předpokladu, že bude aspoň z půlka tak dobrá jako tento sympatcký pekelný animáč.

What has been seen, cannot be unseen... Brrr, na co jsem se to zas koukala? Jak to někdo mohl takhle podělat? Dobře, jakmile dopíšu tento koment, zkusím na to rychle zapomenout. Tak tedy, Basement Jack je film kterej se strašně moc snaží mít super postavy, super atmosféru a celkově být strašně super. Až no to, že ani jedno se mu nedaří. Postavy jsou tak debilní, že se divím, že se dožily dospělosti. Jedinej sympaťák mezi nimi je vrah, kterého je vám aspoň líto, protože maminka na něj byla moc a moc zlá. Pochybuju, že to byl režisérský záměr, takže něco je tady nejspíš špatně. Dialogy jsem sice slyšela předabované, ale nedělám si iluze o tom, že i v originále to bylo stejně příšerné. Ale co mi rvalo oči z hlavy asi nejvíc byly ty šílený počítačový efekty. Jak je možný, že efekty z osmdesátkových hororů vypadají stokrát realističtěji, než ve filmu z roku 2009? Hrůza. A jednu hvězdičku dávám jenom za toho vraha - i když je možné, že jeho největší zásluha na ní je to, že nemluvil.

V jednom z komentářů jsem četla, že tomuto krátkometrážnímu snímečku lze dát buď odpad nebo pět hvězdiček. Já jsem to vzala zlatous třední cestou. Vizuálně je snímek velmi působivý, hudebně taktéž (i když na druhou stranu znávám, že industriálně-techno-noisová hudba nemusí sedět každému). Je to dynamické, temné a zamýšlené poselství si snadno domyslíte. Je to znázornění ošklivého světa, za který si ovšem můžeme sami. Chaotická černá vyhrává nad harmonickou bílou, postavy v krajině jsou pasivním prvkem podléhajícím děsivým změnám. No, něco to o nás přeci jen vypovídá, ne?

Musím se přiznat, že jsem od toho neočekávala moc. Nepředpokládala jsem, že legendárnímu Hitchcockovu Psychu by to kdy mohlo sahat byť jen po kotníky. Ale spletla jsem se, protože Psycho 2 je podařený film. Celkově ladění filmu je úplně jiné, nehraje se tolik na atmosférické kamerové záběry, mnohem víc se pozornost upíná na dialogy a atmosféra je taky úplně jiná, ale pořád je to ono Psycho, které máme rádi. A Anthony Perkins rozhodně nedělá ostudu, stejně jako jeho herecká kolegině Meg Tilly. Příběh je sice místy slabší a někde až přehnaný, ale mám radost, že se podařilo udělat solidní pokračování něčeho tak legendárního jako je Psycho bez toho, aby z toho vznikl mišmaš mající za účel vytřískat z legendy co nejvíc peněz.

A opět tu máme "dokument", tentokrát z mého oblíbeného prostředí tunelů nebo metra. Amatéřina je na něm znát, ale zároveň vidím i snahu projevující se v pěkných záběrech a několika opravdu propracovaných strašidelných momentech. Kamera není po většinu snímku roztřesená, což bývá bohužel často chyba podobně zaměřených filmů. Ale co už mi opravdu vadilo bylo to, že lekačka nebo to, co se následně stane, bylo prozrazeno ve formě rozhovorů s postavami ještě předtím, než se to stalo. Je to odvážné, ale bohužel to moc nefunguje. Ty rozhovory s postavami jsou vůbec velkou slabinou filmu, protože ze začátku je jich moc a i když jich později ubývá, tak mají zase tendenci skákat do "real" záběrů v momentě, kdy se vybudovalo pořádné napětí, čímž jej nechtěně shazují. V rámci tohoto typu filmů bych to hodnotila pozitivně, na rozdíl od Lake Mungo, a oceňuju i amatérskou snahu, ale své chyby to má a bylo by zbytečné před nimi zavírat oči.