Maq

Zbytečné...

Řemeslo celkem dobré, ale scénář... Scénář? Kdyby to někdo předložil mně, vzal bych to jako námět a autorovi nařídil: "Tak, a teď větičku po větičce vycizelovat dialogy, vyšperkovat dějové zvraty, a roztrousit tam pár tuctů vtípků a týpků jen tak mimochodem, protože humorista má jistě takových frků v zásobě spoustu." Tak se dělá dobrá groteska. --- Anebo se na to vysereme, protože to je moc práce. Jo, psaní je dřina. I když jste génius. Hemingwayovy texty se dochovaly nezřídka v padesáti verzích. Tolikrát to musel překopat, než všechno konečně "geniálně" sedlo.

Až směšně špatný, nenápaditý scénář. Řekl bych, že cenzoři té doby byli tak přecitlivělí, že nebylo možné natočit kriminální film, který by nebyl křečovitý a zcela mimo realitu.

S manipulativním jednáním osoby s poruchou osobnosti mám (bohužel) přímou zkušenost. Tahle studie není ani v nejmenším přehnaná, realita bývá ještě i mnohem drsnější. Snad takovým Pánbůh odpustí, ale já ne.

Škoda jen, že to pojali tak stručně. Hodina takového humoru by utekla jak nic.

Neviděl jsem norskou předlohu. Snad proto se mi tento způsob humoru zdál dosti nesměšným.

Protože jsem izolovaný od české publicistiky, nemám tušení, co Filip Renč tak velkolepého provedl. A tedy nemám potřebu dokazovat svůj nezávislý úsudek tím, že ho a jeho film pošlu do hajzlu. --- Já jsem viděl docela průměrný, přiměřeně výpravný životopisný film. Podle mého soudu není zvrtaný, nenaštval mě. Není ale ani osvícený, čili nenadchl. Odvyprávěl vcelku koherentně jakýsi příběh. --- Pokud jde o Lídu Baarovou... Nikdy jsem si nepotrpěl na ženské celebrity - lokální, národní ani globální. Vnímám je jako zcela amorální osoby, které dělají kariéru krásou a sexualitou. Posuzovat je politicky je zcestné; Lída by stejně jako k nacistům přistupovala ke všem papalášům, i k bolševikům nebo třeba ke Kennedymu. --- Věřím, že tyhle ženy jsou nástrojem Boží spravedlnosti. Jsou tady, aby trápily a ždímaly mocné muže za trápení a ždímání, které oni způsobují nám, ne-mocným.

Hrozně prostinká pohádka, kterou dnes - vzhledem k pravěkému vzhledu a vyjadřovacím prostředkům - nevezmou nejspíš ani děti.

Zdlouhavé, hysterické.

Měla-li tahle inscenace provokovat k zamyšlení, tak se jí to podle mého povedlo. --- Zabrousil jsem do zdejších komentářů, a je to taky poučné. Někteří (např. uživatel "dobytek") na sebe bezděky prozrazují, že nemají představu, kolik lidí se bez alkoholu úplně a trvale obejde. Mnozí další evidentně nechápou, že definičním znakem alkoholismu není vypité množství, ale každodennost pití. Jiní vytýkají zastaralost. Tak určitě, je tady posun v hodnotách; nemanželské dítě dnes až taková katastrofa není a rodiče se vesměs chovají trochu jinak. Zato alkoholik v rodině byl, je a bude katastrofou vždycky. A putyky k mému úžasu přežily i zákaz kouření, takže problém asi nezastaral.