lamps

Když se nám takové skvosty promítají na filmových školách, kterou čirou náhodou také studuji, začínám si říkat, jestli jsem radši neměl studovat etiku v nezalidněných koutech světa - dávalo by to větší smysl než tohle veledílo. Sorry Honzo...

Tentokrát o poznání menší zábava než například u Navigátora, ale skoro až dojímavý příběh o přátelství loosera-člověka s looser-krávou a naprosto bizarní zakončení se stádem dobytka prohánějícím se městskými ulicemi všechno vynahrazuje. Škoda ale, že z tematiky divokého západu nebylo vytěženo více groteskních situací. 75%

Typicky rozkošné osmdesátky. Hodně násilné, se špetkou černého humoru a utopené v odkazech na klasické vyvražďovačky, v tomhle případě hlavně na Texaský masakr. V hlavní roli s dvojicí otec-syn, která má opravdu blíže k prasatům než k lidem (hlavně chrochtající upocený synátor je buran par excellence), a partou puberťáků, jejichž inteligence se pohybuje někde na úrovni desetiletého Ignáce, který na fotbale mlátí hlavou o tyčku. Na těchhle filmech mě většinou baví ukrutná nadsázka a vynalézavé snímání a inscenování jinak profláklých scén, ale tady bylo skutečně šťavnatého materiálu pohříchu málo (guilty kvalitu si drží jen závěrečných 15 minut, pár povedených odkazů a jeden geniální střih během podříznutí krku - při řezání rajčete se mi odteď udělá v krku knedlík :)).

Ani předchozí díly sice nepředstavovaly vrchol sofistikované zábavy, ale zábava to byla (byť často dost dětinská). Trojka je bohužel průšvih, kde tucet postav celou dobu ztřeštěně pobíhá, hrozně křičí a sem tam něco zahlásí. Příběh měl nadějnou myšlenku, ale působí odflákle stejně jako vedlejší postavy, které už vtipnou munici očividně dávno vystřílely. Aspoň že se to groteskní formou snaží o nezbytné poselství a v závěru podává docela originální cestou důkaz, že moderní hudba je zlo pro uši i duši.

Není to zas tak zlé, jak se občas povídá. Nápad je za milion, herci výborní a bratři na režisérské sesli umí jezdit s kamerou ve vztahu k akci takovým stylem, že oko diváka dostane čas od času erotickou masáž. O to víc ale zamrzí ohromná vypravěčská rozbředlost a autorská bezcílnost. Děj šlape mechanicky po předem vyznačené stezce, aniž by nějak rozvíjel povahu potenciálně zajímavého světa, veškerá špinavost se vytrácí ve stylovosti a vyznění zdaleka neposadí na prdel tak, jak by se vzhledem k budování mysteriózna kolem Denzelovy postavy a jejího poslání patřilo. V pohodě koukatelné, leč samoúčelné jak prase... 60%

Dějově hrozně rozmělněný náhled do života několika lidí, jejichž osudy se protnou v bytovce na konečné stanici tramvaje. Chybí tomu neorealistický naturalismus a příběh neponouká tak objemné myšlenky, aby se divák i přes krátkou stopáž nezačínal pravidelně nudit. Vyzněním spíše pro ženské publikum, páni si v tom dneska moc podnětného nenajdou.

Typicky bolavý sequel aneb očekávání spláchnuta do hajzlu. Nový Halloween je možná řemeslně kvalitní, ale většinou naprosto bezcharakterní uctívač originálu, který chladně kopíruje Carpenterovy stylistické postupy. A když se snaží o vlastní rukopis a subjektivizuje titulní zlo v potenciálně vrcholných scénách, tak pověstnou přízračnou auru Michaela Myerse paradoxně pohřbívá. Úvod je moderní křeč, která nemá se skrz na skrz temnou jedničkou nic společného, jeden podstatný zvrat si vydatně potykal s demencí a chvílemi si připadáme jak u Wese Cravena (malý hláškující černoch). Alespoň že zbytek je nadprůměrně záživný a občas inscenačně nápaditý slasher, jaký v kinech sem tam bodne. Jako přímé pokračování hororové legendy ale bohužel za moc nestojí... 55%

Ne že bych z toho skákal nadšením, ale tohle retro se mi strefilo do nálady a dlouhodobého vkusu. Kdybych měl sám schopnosti na to, abych psal i režíroval v Hollywoodu, podobné storky s nepředvídatelnými hrdiny a na malém, často symbolickém prostoru, by mě asi zajímaly ze všeho nejvíc. A to i díky soundtracku, s nímž si v tomhle případě Goddard náramně vyhrál a vytvořil dobovou kulisu, kterou musíte milovat. Scénář pravda jede spíše na efekt, postavy vyloží karty na stůl až příliš brzo a opravdu památných hlášek moc nenajdete, ale pořád je to rozkošně extravagantní filmařina, která dokáže bez problémů, jen správným načasováním vysvětlujících flashbacků, držet diváckou pozornost a nepřestává napínat, která ze zajímavě napsaných postav vyjde s hlavou na svém místě. Samotný hotel je boží a charakterní, herci přesní a docela stojí za obdiv, jak Goddard dokázal očernit morálku Ameriky jen s několika málo aktéry, jedním záhadným místem a ještě záhadnější filmovou páskou (přičemž není moc těžké odhadnout, který zámořský idol se na ní má zvěrstva dopouštět). Mohlo to být určitě více žánrově podvratné a v první polovině výrazněji gradované, za mě ale přesto spokojenost. 75%

Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem...

Zamyšlení nad životními hodnotami v podmanivém vyprávění, na němž je jasně patrné, proč ho tak obdivuje Martin Scorsese - ta práce s úlohou vypravěče, který seznamuje diváka s postavami, prostředím i jeho mytologickou náturou, je příkladná a osvěžující. Sdělení filmu, který je víceméně jednoduchou morální pohádkou, je dost jednostranné a omezené, ale radost ze sledování a přilnutí k indickým tradicím rozhodně zůstává.