Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (2 378)

plakát

Šílenství (1994) 

Šílenství sice silně balancuje, jak už zde bylo několikrát zmíněno, na hraně těžkého kýče, ovšem v Carpenterově mystickém balení se to proměňuje spíše ve velkou výhodu. Režisér se nebojí vložit do hororových scén přiměřené množství absurdity, ani na chvíli neváhá zamotat divákovi hlavu a obestřít příběh neproniknutelným závojem, který až do poslední minutky zabraňuje prokouknout jeho konečné úmysly. Snímek má navíc ještě bezchybně vykreslenou atmosféru, démonického záporáka Prochnowa a jako vždy spolehlivého Sama Neilla, o něhož se může Carpenter kdykoli naplno opřít(včetně závěrečné scény). Podle mě jeden z nejzajímavějších hororů vůbec..

plakát

Velký šéf (1969) 

Po zásluze jedna z nejslavnějších Belmondovek, pro kterou se v mém časovém rozvrhu vždycky nějaké to místečko najde. Skutečně výborný a bláznivý scénář, jenž si žádná slabší místa jednodušše nepřipouští, švihák Belmondo ve své osvědčené ztřeštěné poloze, sám Velký šéf David Niven nebo westernová legenda Eli Wallach- to je pořád hodně slabá reklama na hromadu originální zábavy, kterou tenhle snímek nabízí. Ten závěr sice Oury příběhově trochu přepískl a neukočíroval, ale i tak řadím jeho krimi-komedii k těm vůbec nejpovedenějším, jaké doposud vznikly. 85%

plakát

Most přes řeku Kwai (1957) 

Dlouho jsem kolem tohoto Leanova díla jen otráveně kroužil, ovšem o to víc na mě nakonec jeho genialita a vytříbenost neskutečně zapůsobila. Již úvodní psychologický souboj mezi Nicholsonem a Saitem je prostě jedinečný a předznamenává i konečnou velkolepost celého snímku, jehož dlouhá stopáž ubíhá jako voda a který je i přes absenci střílení a skutečného válčení jedním z nejvíce strhujících válečných dramat, jaké kdy vznikly. A to zakončení! Posledních 15 minut jsem skoro ani nedýchal, takže i teď při psaní komentáře mi plíce ještě úplně dobře neslouží. Ale stálo to za to...!

plakát

Dotek zla (1958) 

Zklamání. Detektivní příběh mě nedokázal po celou dobu dostatečně vtáhnout a kromě nepřehlédnutelného Orsona Wellese jsem nezaznamenal skoro nic, co by nějak výrazněji utkvělo v paměti.

plakát

Trosečník (2000) 

Nemusím se nijak rozepisovat o tom, jak je Tom Hanks úžasný herec, protože to už všichni dávno dobře víme. Co bych ale měl v komentáři zmínit, je to, že právě Hanksův výkon dělá z Trosečníka tak působivé, dojemné a myšlenkově obsáhlé dobrodružství, které si na každé další zhlédnutí užívám stejně intenzivně, jako napoprvé...

plakát

Poslední zůstává (1996) 

Duo W&W, tedy Bruce Willis a Christopher Walken, proti sobě v jednom filmu, to jsem si nemohl nechat ujít, a nakonec jsem byl i vcelku spokojen. Willis odvádí svůj vysoký standart a sledovat jeho zručnou práci při likvidaci mafiánských protivníků je zážitek jako vždycky. No a Walken opět potvrdil, že když Hollywood potřebuje chladnokrevného a cool záporáka, on je prostě tou nejlepší a nejjistější volbou, byť mu zde bylo ponecháno na můj vkus trestuhodně málo prostoru. Poslední zůstává je svým pojetím hodně netradiční gangsterskou podívanou, která si ale zaslouží větší pozornost už jen proto, že takové pocty Leonemu, Coppolovi a dalším legendám již v dněšní době bohužel nevznikají, a těžko se jich ještě někdy dočkáme. Od Bruce už jsme sice zvyklí na mnohem kvalitnější kousky, ale přirovnávat tuhle spíše komorní kriminálku k Poslednímu skautovi nebo Smrtonosné pasti by byla stejná hloupost, jako očekávat od Uwe Bolla, že někdy natočí dobrý film... 75%

plakát

Pravdivé lži (1994) 

V jednoduchosti bývá občas velká síla. Arnold, nejjednodušší slavný herec vůbec, kterému ale žereme každou pěst i úšklebek, Jamie Lee Curtis, která v plavkách vypadá jednoduše božsky, vedlejšák Bill Paxton, který je duševně jednoduchý a náramně vtipný, a James Cameron, který umí natočit jednoduchou akční komedii skoro stejně jistě a nápaditě jako své vizuální spektákly. Je to sice zbytečně dlouhé a závěr už evokuje spíše osmdesátkové přepálené Komando (hlavně tedy počtem mrtvých na metr čtverečný), ale přesto velká zábava a jeden z nejrajcovnějších zástupců akčního Hollywoodu let devadesátých... 85%

plakát

A-Team: Poslední mise (2010) 

Málokdy se tak hodí použít známé rčení "Mnoho povyku pro nic", jako právě zde. A-Teamu bych ještě rád odpustil to, že se nezmůže na pořádný a originální příběh, ale že mi všechna ta očekávaná a opěvovaná akce připadala jako tupá a přeplácaná slátanina s nulovou gradací a zoufalou absencí hlášek a nadhledu, to už si s odpuštěním líbit nenechám. Ty 3* jsou víceméně za to, že Neesona a Coopera mám opravdu rád a že i přes nemastný neslaný výsledek se A-Team alespoň vydatně snažil vzdát poctu a navázat na klasické akční filmy, které se ještě před dvaceti lety braly v Hollywoodu jako naprostá samozřejmost...)) Nedávno jsem četl, že když sní Chuck Norris celou krabičku prášků na spaní, projeví se to u něj jedním mrknutím.., já jsem si pustil údajně nejstylovější a nejnadupanější akčňák posledních let, a na konci jsem spinkal jak miminko.. 55%

plakát

Desperado (1995) 

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80%

plakát

Pach krve (2003) 

Nic jsem nečekal, ale překvapivě se z toho vyklubala poměrně sympatická a zábavná pocta klasickým survival thrillerům v čele s Boormanovým Vysvobozením. Je sice pravda, že film kopíruje snad všechna zajetá hororová klišé a příběh nemůže vlastně ničím překvapit, ale na druhou stranu se může Wrong Turn pochlubit celkem slušnou atmosférou rozlehlých lesů, dvěma opravdu vkusně zvládnutými hororovými scénami a trojicí vcelku sympatických hlavních hrdinů, jejichž jednání mi nepřipadalo ani zdaleka tak hloupé, jak to u těchto snímků většinou bývá. Hory mají oči se mi sice líbilo trochu více, ovšem ani tento kanibalský příspěvek určitě nepovažuji za zavrženíhodný. 65%