lamps

Takový těžko zařaditelný snímek. Nejlépe se dá přirovnat ke klasickým survival thrillerům, jen s tím rozdílem, že odporné horaly vystřídala parta násilnických puberťáků. Jako u hororu jsem si fakt moc nepřipadal, protože Watkins vůbec nedokázal vybudovat atmosféru strachu, z níž by snímek v klidnějších pasážích těžil, a skupina výrostků ve mně takhle v televizi nedokázala vzbudit takovou hrůzu, jak by se bývalo na tento typ filmu slušelo. Jedinou a obrovskou doménou snímku je tak kromě klasického lesního prostředí to detailní znázornění fyzického utrpení, jemuž jsou hlavní hrdinové neustále vystaveni, s nímž si naopak dokázal Watkins zkušeně pohrát a vygradoval ho do jednoho z nejsilnějších zakončení, jaké jsem u hororu už dlouho nezažil, v němž se úroveň zoufalství vyšplhá na nejvyšší možnou míru. Je to snímek nepříjemný, ale ne svou brutalitou, která beztak není nijak přehnaná, ale jednoduše díky vědomí, v jaké hrozivé a bezvýchodné situaci se naši hrdinové ocitli, a jak se do ní stále více propadají. A už jen za to nemohu hodnotit méně než konečných 80%..

Strašně krásný film. Opravdu hodně dlouho jsem neviděl nic, co by mě dokázalo tak moc obměkčit a dojmout, a to jsem si nedávno znovu pouštěl Gladiátora. Johnny Depp tu u mě hodně zabodoval a jednoznačně mi ukázal, že on si hvězdou první velikosti jednodušše být zaslouží. A nejinak tomu bylo i u Kate Winslet, Dustina Hoffmana a hlavně režiséra Forstera, který vdechl i do zcela reálného příběhu tak silné kouzlo a půvab, že bych zůstal zírat na obrazovku ještě dlouho po závěrečných titulcích, kdyby mě už v půl dvanácté večer nebolely od televize oči.-) Prostě nádhera a jasných 100%..

Pro Spencera a Hilla sice trochu netradiční snímek, což mu ale na kvalitě vůbec neubírá. Naopak příběh plný zvratů je velmi zajímavý, vážné zpracování má hlavně zásluhou skvělých herců také potřebné grády a pravé westernové vyvrcholení nemá chybu. Spencer zde sice stojí dost v ústraní, ale vše zase vynahrazuje výborný záporák Frank Wolff a nespočet suchých vtípků, které trochu předznamenávají budoucí H&S komedie. Podle mě klasika, za jakou by musel westernový fanoušek v dnešní době vraždit..

Porno ve filmu neuznávám, animované nevyjímaje..

Ono vietnamské peklo, které by mělo být vždy hlavní doménou těchto snímků, se zde sice dostalo ke slovu pouhých třicet minut z celkové stopáže, ale přesto nebo právě proto je Lovec jelenů jedním z nejpůsobivějších válečných dramat všech dob. Michael Cimino totiž dokázal znázornit přesně to, co původně znázornit chtěl- tedy zbytečnost celého konfliktu a hrozivý dopad, který měl na tisíce mladých dobrovolných vojáků. A proto se také staly scény s ruskou ruletou tak slavné, jednak jsou samozřejmě úžasně natočené a zahrané, ale hlavně představují dokonalou metaforu na to, jak americká společnost na konflikt nahlížela. Nejlepším filmem o válce ve Vietnamu pro mě dál zůstává Coppolova Apokalypsa, ale Deer Hunter se zavěsil pevně na druhé místo..

Geniálně vypovězené...... hypnotično. Až jednou přijdu na to, co přesně chtěl básník říci, sbalím se, odjedo do LA a na Mulholland Drive narazím na Lynchovu počest slavnostní soudek, ale do té doby si dám jen pár kousků na oslavu odzbrojujícího filmového rébusu, který skrývá velké myšlenky a dosud netušené narativní mistrovství, byť možná v prvních dvou třetinách zbytečně dění roztahuje a oddaluje závěrečný velký třesk, během něhož mi mráz přebíhal i na partiích, jejichž skloňování je zcela nevhodné pro zdejší přístupnou databázi, a už už jsem se chytal potenciálních vysvětlení, aby mě Lynch nakonec znovu přechytračil a dokázal něco, co zatím svedla pouze Jindra Petáková a její učebnice matematiky pro střední školy - zavařit mi mozek a odsoudit k ohodnocení mezi čtyřkou a přísnou kulí. Tentokrát dám za čtyři, protože obdivuji to okázalé vedení pozornosti na úrovni tolika postav, které se nakonec ukáže býti tak sevřené a vzájemně motivované, a těším se na opravný termín, od něhož si už slibuji čistou pětkovou extázi nad hypnotickou kamerou, hudbou, poprsími Wattsové a Harringové a samozřejmě nad příběhem, který má co říci, přestože to pronáší v samých neznámých. Opravdu prahnu touhou zjistit, jak se všechno má, a už tím si David jednoznačně splnil to svoje... 85%

Byl jsem hodně zvědavý, jak se Sofia Coppola "potatila", a na její zatím vrcholné dílo jsem se dost těšil. A musím říci, že nejsem vůbec zklamaný. Snímek překrásně znázorňuje kontrast mezi tím obvyklým, na co jsou naši hrdinové po celý život navyklí, a exotickou japonskou džunglí, kde se zdají jejich osamělé duše na hony vzdálené od rozpačitého a trápícího se těla. Bill Murray je úžasný, ve své poloze znuděné filmové hvězdy naprosto přesvědčivý a okouzlující a musím říci, že Oscara by si zasloužil asi více než Sean Penn za Tajemnou řeku. I Scarlett Johansson v jedné ze svých prvních velkých rolí prokázala, že není jen hezká tvářička, ale hlavně nesmírně nadaná herečka, a skvělému Murrayovi je více než zdatnou spoluhráčkou. Jsou to právě oni dva a dokonalá chemie mezi nimi, kteří výrazně dopomáhají bezchybné režii a dělají ze Ztraceno v překladu jeden z nejpříjemnějších filmů, jaké byly na podobný námět dosud natočeny. Moc nechybělo, a i já jsem se nechal strhnout k plnému hodnocení.

Ta nesmírná zvláštnost a podivnost celého snímku mi spíše hodně vadila, než aby mi všechno zpestřila a prohloubila. Ono po filmařské stránce se tomu asi opravdu nic moc vytýkat nedá, Miloš Forman je stále režisér pár excellance a podařilo se mu stvořit snímek, který rozhodně donutí k silnému zamyšlení, což já určitě hodně oceňuji. Navíc Jim Carrey byl do role perfektně obsazený a to, že jeho postavu mohl ztvárnit třeba Kevin Spacey, mě vůbec nemrzí. Tohle byla prostě role jen pro Carreyho a pro nikoho jiného, a on se jí také zhostil naprosto vyjímečným způsobem. Teď už ale všechno dobré končí, protože svým těžce pochopitelným prolínáním fikce a skutečnosti u mě film postupně ztrácel sympatie, Andyho televizní výstupy mi připadaly strašně zvláštní a absurdní a těch 118 minut se naplnilo spíše za zdvořilého a tlumeného potlesku, než za nadšených a nekončících ovací. Čekal jsem určitě víc, ale že by mě Muž na měsíci nějak výrazně zklamal, to se také říci nedá. 65%

Jednoznačné vítězství formy nad obsahem, takhle skvěle natočený a sestříhaný akční nářez jsem ve francouzské produkci snad ještě nezažil. Když o tom teď přemýšlím, tak scénář nebyl opravdu ničím víc než snůškou klišé o skupině gangsterů, ukradené bombě a záchraně města, ale co s tím režisér Morel dokázal provést, zasluhuje velký obdiv. První půlhodina byla neskutečná a honičky na balkonech, přestřelky nebo parádní bojové choreografie nebraly konce. Druhá půlhodina byla téměř srovnatelná, příběh stále ubíhal jako voda a pořád se bylo na co koukat i se zacpanýma ušima. Mírné zklamání přišlo až v závěru, který sice celkový dojem vůbec nezkazil, ale po té neutuchající pětihvězdičkové zábavě jsem od něj očekával asi trochu více. Každopádně výborná akční jízda, které snaha o nějaký příběh hlavně na konci spíše viditelně uškodila. 85%

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze..