piranha

Mně to nepřišlo teda vůbec vtipné. A to jsem přitom tak zoufale hledala, čemu bych se tam zasmála.

Nedojalo mě to, ale napínavé to bylo od začátku až do konce.

Ve filmu sice bylo zobrazeno pár zajímavých vztahů - např. Lenka a její otec, Ondřej a jeho otec - ale na druhou stranu... ústřední téma bylo zobrazeno dost pofidérně. Spíš se o něm mluvilo, než aby bylo vidět. Některé aspekty mi moc nedávaly smysl. A taky si myslím, že po deseti letech problémů s alkoholem by ten člověk už byl poněkud větší troska.

V komentářích spřízněné detektivky Po stopách krve si někteří komentující postěžovali, že jim tam chybí Hrušínského tradiční parťák Brzobohatý, tak jsem se těšila, že to s těmito dvěma bude dvojnásobná nálož napětí, ale kdeže. Brzobohatý mi tam přišel jen tak navíc - takovej podržtaška. Na nic důležitého sám nepřišel a pořádně ho ani k ničemu nepustili. Takže tam byl asi jen pro připomenutí, jakej to byl tehdy fešák. :-)

Vyšetřovatelem je normální člověk a ne žádná zkrachovalá existence se sklony k workoholismu, což se teda hlavně v novějších detektivkách moc nevidí, já to ovšem oceňuju.

Já v tom vidím hlavně tu myšlenku. Když si ve filmu místo opic představíme lidi a místo lidí zvířata, je docela jasně vidět, jak zbytečně přezíravě a krutě se chováme ke zvířatům a planetě jako celku v domnění, že máme patent na inteligenci. A přitom jsme tak slepí. Na rozdíl od filmu si ale myslím, že až skončíme s touto planetou, nepomůže nám už ani návrat na stromy, jelikož bude zřejmě kompletně neobyvatelná.

Pro mě naprosto nepochopitelné chování rodiny, ale přitom nesmírně zajímavé pozorovat, jak je pro ně nemožné (nebo prostě nežádoucí) oprostit se od svazujících konvencí a od strachu před pohrdáním okolí, takže nakonec je nejjednodušší obrátit se proti vlastní dceři / sestře. I my máme jistě nějaké strašáky ve skříni, přesto si myslím, že v otázkách svobod rodinného štěstí jsme poněkud dále. Kolikrát jsem měla chuť hlavní hrdince říct, ať už se na ten svůj zářný etalon podporující rodiny vybodne a odstěhuje se někam daleko, ale asi to prostě není jednoduché.

Někteří lidé prostě dokážou vytvořit domov.

Neotřelý a někdy skutečně exotický humor, který se dokáže v mžiku ztratit a bez jediného varování být nahrazen brutálním thrillerem. Až člověku spadne brada a přemýšlí, jak to, že je to tak absurdní směska a přece to tak dobře funguje. No není to sám život? V jednu chvíli vtipný a hned za chvíli může být k pláči. Celou dobu napínavé a zábavné a přece ne úplně bez myšlenky.

Podle mě docela milá, elegantní, lehce nadprůměrná a dokonce vtipná komedie. Byť to má hlavně na začátku svoje slabé chvilky a na politicky nekorektní humor si Francouzi moc netroufli, když se do věci vloží holohlavý černoch s vypoulenýma očima, začíná to být docela sranda. Některé vtipy byly tak dobré, že je mi až líto dávat jen tři hvězdičky, jenže čtyři už je zase moc... a tak zůstávám s tímto dilematem, ale ke zhlédnutí určitě doporučuju.