piranha

Řekla bych, že velký špatný. Až jsem myslela, že z toho hodně budu někde, a hlavně někde pryč od televize, na které to běželo. Film byl na úrovni narychlo secvičeného představení improvizovaného souboru dětských ochotníků. Divím se, že nemá v popisu žánr „komedie“. K čemu pak byly ty karikatury postav, hloupé scény a děj svou naivitou parodující Esmeraldu? Fakt mi to připadalo jako hodně přehnaná pohádka pro děti, Antoniův dramatický pohled mě neuchvátil a přestřelky byly nudné a bez invence. Podle mě mohl hlavní hrdina aspoň předstírat, že se kryje před kulkami svých protivníků. A co se týče hlavního záporáka… tak takhle jsem si představovala mafiány naposled ve svých deseti letech.

Nadchla mě ta nádherná černobílá a perfektně komponované, až bych řekla fotografické obrazy. Příběh vyprávěný jen tak mimochodem, žádná rozmáchlá gesta, ale přitom v každé chvíli zajímavý. Možná právě tím, že jsem se často kochala obrazově dokonalými záběry. A taky dalšími prvky, které teď nedokážu pojmenovat, ale dohromady tvořily velmi příjemný celek.

Musím říct, že závěrečný koncert byl skutečně monumentální a dechberoucí. Ale to předtím nikterak nad průměr nevyčnívalo. Trapná zápletka se zlořádem Paulem, jemuž chudák ctnostný Freddie skočil na lep, mi přišla už poměrně mimo realitu. To tříminutové řešení vztahu s rodinou bylo příšerně odbyté a bylo tam jen proto, aby si to mohli tvůrci odškrtnout. No a trochu mi vadí, že největší drama udělali z události, která se vlastně vůbec nestala.

"Dobytek chováme, protože ho jíme, jinak bysme ho nechovali v takovém množství. Dává nám maso, a tak bysme se k němu měli chovat s úctou." Ano ano ano! Chtěla bych víc takových myšlenek ve filmech, na internetu, ve veřejném prostoru, v životě, všude. Třeba si z toho aspoň někdo něco vezme. Ve filmu bylo hezky vidět, jak některé tehdejší názory na autismus jsou dnes už překonané. A taky že i když děláte s dobytkem celý život, stejně můžete o dobytku vědět velký kulový, když jste totální zabedněnec se spoustou předsudků.

Občas mi vadilo, že se tvůrci nedokázali vymanit z pout různých klišé a předsudků o chytrých lidech. Že některé další lidi vykreslili tak prvoplánově - nekteré jako totální blbce. Nejvíc se mi nakonec líbila postava babky, která tam v celém filmu jen chodí na pozadí s pivem a na konci hodí takovou perlu a vytvoří tak nejlepší okamžik celého filmu.

Plný počet nedám jen kvůli té místy přehnané užvaněnosti, která mě donutila několikrát obrátit oči v sloup. Jinak to ale byl moc mile zpracovaný námět, jehož potenciál byl naplno využit. Plus skvěle padnoucí obsazení.

Neuvěřitelná slátanina, kde si Karkulku už v deseti letech zamluví ženich, a ještě k tomu musí člověk celou dobu poslouchat bídné zpěvy.

Ten humor není vůbec špatný, nicméně mimika hlavních hrdinů je někdy až nekoukatelná.

Plný počet za to, že byť jsem s každou další verzí příběhu získávala pocit, že mě už nemůže nic překvapit, konec mě přesto totálně překvapil.

Myšlenka, kterou film předkládá, se mi příčí. Je totiž rozdíl mezi náročností učitele a jeho totální zvráceností, kterou tohle veledílo tak obhajuje. Byť se diváky snaží přesvědčit o opaku, což je asi ten největší problém tohoto filmu, ve snímku opravdu není zobrazena silná osobnost s přirozenou autoritou a uměním motivovat. Nechat se šikanovat a ponižovat jen proto, aby člověk podal lepší výkon, totiž moc často nefunguje a podle mě by to ani nikdy fungovat nemělo. Nezaujal mě mizerný děj, ani hajzl prezentovaný jako fér chlap, ani posedlý magor, který postavil svoje ambice nad duševní zdraví a není schopen si uvědomit, že když ho u toho bubnování klepne, už si pak ani netrsne. Herecké výkony jsou dobré, nicméně ve službách ďábla. ... Ať už tady na ČSFD, nebo na IMDB hodnotí lidi, kteří se v jazzu aspoň trochu vyznají, film jako s*ačku, která nemá ani tušení o tom, jak se dělá tento typ hudby. To mně docela potvrzuje myšlenku, že ani jako vhled do specifického prostředí to nestojí za moc.