Born2BeAlone

23:22, osobní poznámka: Když jsem byl malý, matka mi říkala, že se nemám koukat na filmy Darrena Arranofskeho, protože je to magor. No, měla jako vždy pravdu, ale já dodám "nápaditý magor".

Sedm Samurajů na mě působilo věrohodněji než stateční bratři. Mimojiné také proto, že tu hlavní postavy nejsou prezentovány jako neohrožení hrdinové, ale jako žoldáci se všemi neduhy, které toto povolání přináší. Velkým pozitivem je pro mě přítomnost tak typického asijského hůmoru v podobě fenomenálního Kikučija - bojovníka s holou zadnicí :-).

Nízkorozpočtovým filmům fandím, ale tenhle mě nebavil. Snaha podívat se odlehčeně na poslední tažení mladého kluka vypadá jako slibný nápad, ale výsledek dopadl neslaně nemastně. Na to, abych se dostatečně vžil do vážnosti celé situace, šel film moc málo "na dřeň" a na to, abych se aspoň párkát pousmál, byl zase k uzoufání málo vtipný. Na podobné téma už bylo natočeno mnoho filmů a narozdíl od většiny z nich mě The Be All and End All ničím neoslovil.

Nevim, jak jsou na tom naši polští sousedé, co se začlenění postižených lidí do společnosti týče. Předpokládám ale, že ne moc dobře, když musí točit podobné dokumenty. Pro mě nic překvapivého neodhalil, handicapované lidi vnímám přirozeně jako každého jiného a nevim, proč by mě mělo překvapit, že i oni mají své touhy, potřeby, že milují a jsou milovány a že provozují sex, jak jen to je možné. A upřímně do ložnice jim vidět nemusim, bez toho se obejdu. Na druhou stranu pokud alespoň jednomu člověku otevřel tenhle projekt oči a změnil jeho pohled na danou problematiku, tak je dobře, že film vznikl.

Kombinace naivní Audrey, štramáka Pecka a kouzelného Říma funguje dokonale a nikdy neomrzí. Závěrečnou neverbální komunikaci na tiskové konferenci lze nazvat třešničkou na velmi sladkém dortu.

Tady to nebude složitá matematika: 5 Oscarů od Akademie a stejný počet hvězdiček ode mě. Nezapomenutelný filmový zážítek, obzvláště pak závěrečná scéna.

Už při pohledu na stopáž a fakt, že není v plánu žádné pokračování a tím pádem bude muset hodinka a půl stačit na převyprávění epické cesty Nicka Twispa za ztrátou panictví, jsem cítil v kostech, že tohle bude průser. A dopadlo to snad ještě hůř. Film má s vynikající knižní pentalogii C. D. Paynea společná snad jen jména hlavních hrdinů a pár zachytných bodů, které jako celek nemůžou nikdy doopravdy fungovat. Michaela Cera se ovšem s 'dvojrolí' popasoval skvěle.

Nebýt závěrečné 20-ti minutovky, tak by se určitě našla ještě jedna hvězdička. Do té doby film šlape velmi jistě a dokonce vykazuje smysl pro gradaci (která není úplně vlastní tuzemským snímkům), jejimž vrcholem se asi podle tvůrců měla stát právě závěrečná pasáž, během které jsem se v kině začal ošívat a nervozně koukat na hodinky. Na druhou stranu po delší době spolupráce Hřebejk + Jarchovský vcelku šlapala a snad se začíná blýskat na lepší časy.

Nudný, suchý a hlavně zbytečný film ve všech směrech. Kdyby alespoň poskytl odpalovací rampu pro novou hollywoodskou raketu, ale o tom samozřejmě v případě ústřední herecké dvojice nemůže být ani řeč. To, že má Natalie na víc, všichni víme stejně tak dobře, jakože Ashton ne. Pokud film zařazený v kategorii "Komedie/Romantický" není ani vtipný, ani romanticky, je asi něco špatně. Ostatně snaha o pragmatismus působí ve vztazích velmi křečovitě.

Knižní předlohu jsem četl dvakrát a tak pro mě bylo Radfordovo vizuálně velmi zdařilé zpracování skvělým shrnutím. Opravdu takhle nějak "jsem si všechny a všechno představoval", snad jen Julie mohla být trochu hezčí :o). Atmosféru strachu a špiclování se povedlo vystihnout skvěle. Obsah je přesně takový, jaký se dal čekat, neb Orwellovo dílo plné myšlenek hlavního hrdiny nenabízelo téměř žádný manipulační prostor pro přidávaní nebo ubírání použitelných scén. Ale moc si nedovedu představit, jak by na mě film působil bez znalosti knihy. Asi jako rychlý sled scén bez nějaké konkrétni pointy nebo společného vodítka.Právě dlouhé pasáže popisující Smithovy myšlenkové pochody a pak samotné čtení z Knihy jsou pro mě nositelem myšlenky a významu tohoto díla. Takže na často ošemetnou otázku "Nejdřív kniha nebo film?" je v případě 1984 jasná odpověď.