Born2BeAlone

Zpočátku jsem nenacházel nic zajímavého na pozorování party lidí á la Vyvolení, jak pobíhají džunglí sem a tam pořád dokola za občasného nakouknutí do reality běžného dne jednoho z nich. Ovšem jedna dlouhá prázdninová chvíle zapříčinila první opravdový kontakt s LOST, který po chvíli přerostl v maratón tři serií během týdne. Od té doby se ze mě stal poctivý divák a seriál mi kromě obligátních 42 minut týdně vyplňoval čas i přemýšlením a špekulováním, jak to vlastně všechno je. Velká škoda, že závěrečná série přinesla místo vytouženého rozlousknutí jenom jedno velké a dlouhééé vystřízlivění, které zanechalo po posledním záběru pachuť v puse jak zvětralé pivo. Koncept to byl ale opravdu brilantní.

Mám rád podfuky á la The Sting, miluji Audrey a tak jsem si tenhle přepis skvělé divadelní hry Fredericka Knotta náramně užil. Od dokonalosti ho dělí jen pár nelogičností a chvílema pitomé dialogy. Alan Arkin perfektně ztělesnil odporné a slizské zlo.

To se nám tu sešla ale pěkná herecká společnost. Vynikající krimi skládačka, jejíž kvality jsem docenil až při opakované projekci.

V Million Dollar Baby se Clintovi podařilo pomocí kvalitního scénaře, hvězdných kolegů a citového vydírání chytit druhý (no..) dech a s ním i Oscara. U Gran Torina už si vystačí téměr sám a je to ještě o třídu lepší zážitek, než drama z ringu.

Thorova proměna z arogantního blbce na uvážlivého následníka trůnu funguje dobře, stejně jako jeho počínání na Zemi ve stylu "slon v porcelánu" (možná z toho šlo vymáčknout i trochu víc). Co ale funguje o poznání hůře je ošklivý Asgard, Thorova partička věrných patolízalů a občas podivné efekty. Portman se chvílemi snaží hrát ze všech sil (asi dozvuk Black Swan), ikdyž vlastně není co. Chris Hemsworth je velký sympaťák a role vládce hromu a blesku mu sedla skvěle.

Po skvělém svižném začátku, nesoucím se ve znamení slovních přestřelek, přešel (doslova) snímek do značně pozvolnějšího tempa a s ním i ke snaze o vážnější strunu a v tom okamžiku (jak už to většinou bývá u romantických komedií) narazil. Tenhle přechod z pohodovky o nezávazném sexu a užívání si do řešení klasických vztahových peripetií nefunguje tak, jak by měl. Skoro vždy je to přehlídka klišé, kýčů a umělosti. Když opravdovou romantiku, tak jako za starých časů s Meg Ryan od začátku do konce bez nahých zadků a scén ze záchodu. Na druhou stranu tenhle kočkopes šlapal většinu času moc dobře a v rámci žánru patří ke zdařilým kouskům. Justin roste každou rolí a už by to pomalu chtělo větší zářez.

Rád bych přidal komentář oslavující tento filozoficky laděný snímek, který namísto slov používá obrazů a symbolů k rozjímání nad lidskou duší, ale musel bych si tím lhát do kapsy, neb po závěrečných titulkách jsem neměl pocit prozření, ani se v mém srdci nerozlilo teplo čí chlad, vlastně se nestalo vůbec nic a po dalších dvou dnech jsem si už z filmu nepamatoval skoro žádný záběr. S určitostí ale vím, že mě velmi iritovala absence toho (dle mého názoru) nejdůležitějšího pro duševní očistu - a to sice pořádné zásoby kvalitní literatury. Je pěkné mít v chatce dvakrát sošku budhy, ale bez velké knihovny bych v ní nevydržel ani týden.

Obsah ještě nikdy nedostal od formy takovou nakládačku, jako tomu bylo při zhlednutí Avatara v kině. Moje první setkání s 3D a hned z toho byly audiovizuální orgie. Cameron poskládal jedotlivé dílky modré skládačky precizně a já si užívál každý záběr, každé digitální gesto a veškerý pohyb kroužící kolem mě doprovázený líbívou hudbou od Hornera. Škoda jen, že tenhle nadčasový překrásný kabát oblékli na nejšerednejší kýčovitou stařenu, kterou už každý viděl tolikrát a od které víme přesně, co čekat. Dát si více práce se scenářem, abych si z kina odnesl plnohodnotnou vzpomínku na konkrétní scénu a ne jenom "Jak se ta tráva při přistání helikoptéry ohýbala po větru těsně kolem mého ucha, to bylo cool" , tak bych bez váhání napálil plné hodnocení. Při opakovené projekci v pohodlí domova už zůstává silnou devizou pouze zmiňovaný soundtrack a je jasné, že časem se objeví nový gigantický mainstream projekt, který strčí Avatara do kapsy (velmi pravděpodobně jeho samotné pokračování).

Komentář obsahuje spoiler // Začalo to velice přijemně a já jsem k Oliverovi nacházel cestu, která se ale velmi rychle ztrácela v prostřední nudné hodince. Konec splnil všechna divakova očekávání ohledně happy endu a tím pádem podřízl sám sobě větev, neb jsem měl celou dobu pocit, že tím hlávním, co chce snímek nabídnout, je neotřelost a originalita. Ayoade natočil milou sondu do života pubertálního podívina a vymáčknul z ní asi maximum, co se dalo. Přesto (nebo spíš právě proto) se nemůžu zbavit dojmu, že tyhle deníkové záležitostí a sociální reflexe náctiletých (Adrian Mole, Nick Twisp atd...) fungují nesrovnatelně lépe v tištěné podobě než na stříbrném plátně.

Neuvěřitelně uvěřitelná opičí mimika. První emocionálně laděnou polovinu pospojuje pár frází z úst úsporně hrajících lidí (čest vyjímce - John Lithgow) a divák si pak rozhodně zapamatuje spíše charismatického Caesara, sympatického šimpanze z cirkusu a šíleného King Konga. Závěrečná akce byla přesně tak dlouhá, aby nezačala padat do nudné tóniny a já jsem odcházel z kina s dobrým pocitem, že legendárnímu originálu nebyla udělána ostuda. A jde to i bez modročervených brýlí!