Recenze (101)
Forrest Gump (1994)
Není mnoho filmů, ke kterým usedne celá rodina a pobaví se všichni. Forrest Gump je králem nejen těchto snímku, ale celé CSFD.
Tootsie (1982)
Postupem času jsem usoudil, že "Čím divnější role, tím lepší Hoffman a s ním i celý film". Alespoň v případě Tootsie a Rain mana to platí bezvýhradně.
Pleasantville: Městečko zázraků (1998)
Příjemné filmové polechtání o ničem a taky trochu o všem. Maguire se pro tyhle role nesmělých ňoumů narodil a Reese to moc slušelo. Roztomilé, prostě roztomilé!
Báječná léta pod psa (1997)
Plytké pobrečení nad dobou nedávno minulou bez jakéhokoliv přesahu české klasiky "komančové byli nespravedlivé svině". Snímek na mě působil jako groteskní sestřih ze života jedné rodiny, která mě ale vůbec nezajímala a nebavila. Nebýt skvělých výkonu Vetchého, Šafránkové a Javorského, tak z filmu nezůstane zhola nic a já ho v půlce vypnu.
Bruno (2009)
Tady už Cohen přetáhl strunu. Zatímco Borat, objevující kouzla ameriky, balancuje perfektně na hraně trapný srandy, Bruno už těží pouze z vulgárnosti a snahy šokovat.
Okno do dvora (1954)
Můj nejoblíbenější Hitchcock. James Stewart se za dvě hodiny prakticky nepohne z křesla, stejně jako kamera neopustí místnost, a já si po celou dobu užíval tohle rozmotávání klubíčka o podivném sousedovi, proložené povedenými dialogy a záběry na ženskostí překypující Grace Kelly.
Pařba ve Vegas (2009)
V době všemožných trapných komedií s Kirsten Bell působí Hangover jako vymodlený přízrak. Vtipný, svižný, nápaditý a tak trochu chlapský přízrak.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Oproti prvnímu dílu ubylo hádanek a rébusů pro Holmesův geniální mozek a Ritchie se pokusil vzniklou mezeru zaplnit ještě větším množstvím akce a pokusy o srandu. Ve výsledku to celkem šlape a já se rozhodně nenudil, ale případné další pokračování už by bylo cestou do zatracení (rozuměj do modrého hodnocení).
Dobrý Will Hunting (1997)
Will Hunting se klukům opravdu povedl, krásný zážitek. Promluva Robina Williamse na lavičce v parku je nezapomenutelná.
Miluj mě, prosím (2004)
Velmi naivní, do sebe zahleděný, a přesto (či právě proto) podmanivý film, který se zareje pod kůži a oživí plamínek naděje, že opravdová láska nejen existuje, ale také si poradí se všemi klacky, které jí osud pod nohy naházel třeba v podobě zhrzených milenců. Skvěle zvolená hudba a střih umocňují zážitek a dají zapomenout na nevýrazný výkon Diane Kruger.