Reklama

Reklama

Mládí v hajzlu

  • USA Youth in Revolt (více)
Trailer 1

Mládí v hajzlu je komedie o dospívání, která na pubertální touhy i vzpoury nahlíží svěžím a neotřelým způsobem. V hlavní roli filmu, který vznikl podle slavné knižní předlohy C.D. Paynea Mládí v hajzlu, se představuje Michael Cera (Juno, Superbad). Nick Twisp (Cera) je zvláštní, ale milý mladík s citem pro pěkné věci, jako jsou Sinatra a Fellini. Na rodinné dovolené se Nick beznadějně zamiluje do krásné a svobodomyslné dívky jménem Sheeni Saunders (Portia Doubleday), ale rodina, vzdálenost a žárliví ex-milenci jejich lásce vůbec nepřejí. Proto Nick s výrazným přispěním Sheeni opouští svůj nudný a předvídatelný život a vytváří své rebelské alter ego: Françoise. A François – se svou kravatou, knírkem a cigaretou - se nezastaví před ničím, co by mu bránilo být s Sheeni. Nick Twisp se ocitá na cestě sebezničení, která pro něj bude mít nepředvídatelné a neskutečně legrační důsledky. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (394)

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Předlohu jsem nečetl, ale vím, že to je celkem chytrá prdel, takže jsem se na filmové zpracování docela těšil. Snímek jako takový je ale jenom ubohým pokusem o laciné fóry, který člověk prozívá a i přes skromnou stopáž se často prosebně obrací na hodiny, aby sebou trošku hnuly. Výsledek - zbytečná nevtipná sračka. 40% ()

playboxguest 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se těšila (vzhledem k tomu, že jsem knihy zhruba před deseti lety přečetla dnem i nocí na jeden zátah) a tak moc jsem byla nakonec zklamaná (přestože si z knih už mnoho nepamatuji a něco z nich mi film připoměl jen zlehka, něco vůbec) a znuděná (nebýt Cery, nejspíš bych měla ohromný problém to vůbec dokoukat). Uvažuju, že raději zaštrachám ve své knihovničce a připomenu si příhody Nicka Twispa v knižní podobě (ačkoli už si asi Nicka jinak než s tváří Scotta Pilgrima nepředstavím). Komentáře, které mi mluví z duše: Oskar, Boogeyman. ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% ()

Spooner 

všechny recenze uživatele

Knižní předlohu jsem sice nikdy zvlášť nežral a četl jsem jenom kousek. Už z toho kousku mi ale bylo jasné, že tohle se bude do filmu převádět jen těžko. A Miguel Arteta to potvrdil. Několik vtipných situací se tu sice najde a některé vedlejší postavy jsou vážně vtipné. Vtipnosti předlohy se to ale vůbec nevyrovná. Navíc tomu chybí tempo, takže se to celé docela vleče, což je u každé komedie automaticky problém. A ani Michael Cera se sem moc dvakrát nehodí. Fanoušky knížek tak čeká zklamání, ostatní komedie na jedno podívání. ()

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Mládí v hajzlu znám nazpaměť, neohrozitelná knižní srdcovka. Již zruba 12 let čtu všechny tři (resp. 5) díly pořád dokola a bez přehánění můžu říct, že jsem každou část četl minimálně desetkrát a ať ve čtrnácti poprvé, tak v šestadvaceti se u toho stále nadšeně směju. Je to to nejchytlavější čtivo co znám a pokaždé, když jsem se z dlouhé chvíle do nějaké části začetl, během pár týdnů jsem zákonitě skončil u závěru pátého dílu. Takže bez jakéhokoliv respektu a studu se označuji za znalce příběhů Nicka Twispa. A ač jde o látku těžko zfillmovatelnou a rozsáhlou (vždy jsem doufal, že se natočí co díl, to jeden film), filmu jsem věřil. Jednak Michael Cera mi do role Nicka přišel jako nejlepší možná volba, obsazení většiny vedlejšch rolí taktéž vypadalo maximálně slibně a režie se chopil Migeul Arteta, tvůrce geniálního, jediného uvěřitelného a dokonale osmdesátkového seriálu o mládeži Machři a Šprti. Prostě očekávání bylo obrovské a nezchladily ho ani negativní recenze ani kasovní propad v Americe (akorát mě naštvalo, že se film v Čechách nedostane do kin, a bůh ví jestli vyjde na DVD, takže ač jsem byl ochoten platit, situace mě donutila film si stáhnout). A teď tu sedím, nasranej jak sáňky v létě a přemýšlím, jak to mohli tak zkurvit. Kdybych ty knihy dokonale neznal, asi bych se jednak unudil a jednak v ději i poztrácel. Tak kde začneme? Asi u Cery. Jak to pro mě byl původně ideální kanditát, jakmile promluvil, zas tak se mi jako Nick nelíbil, až moc z něj čouhá slušňáctví na hony vzdálené Nickovo prohnanému hajzlíčkovství, posedlost Sheeni jsem mu nevěřil, natož rebelii proti matce, která to chudinka měla s Nickem dost těžký už v knížce, tady ale byla terčem jeho revolty zcela neoprávněně (tím myslím, že nám jsou utajeny jeho myšlenkové pochody a malicherná ukřivděnost), díky čemuž působí debilně nejen logika vyprávění, ale především Nick sám. Francois mu ale šel dobře. Sheeni to sice slušelo, ovšem opět příšerná povrchnost a zestručnělost jejich vztahu nás nenechá ani omylem uvěřit, že by jí někdo takto propadl a vyváděl podobné pitomosti. Ostatní vedlejší postavy se vesměs povedly, jednoznačným výtězem je pan Fergusson Freda Willarda, dokonale vystiženej. Pobavil i Justin Long jako Sheenin věčně omámený bratr Paul, nezklamali ani Ray Liottta a Zach Galifianakis jako idiotští nápadníci Nickovy povolné matky, typově přesný byl i mihnuvší se Trent. Každopádně by mě zajímaly vystřižené scény, protože všechny postavy trpí nedostatkem prostoru, což je nejzářivěji vidět na ochuzeném Nickově fotrovi a především na totálně zabitém Levákovi (než aby měl takový štěk který měl jenom „vtipně“ upozornit na jeho zahnutý péro, to mohl být vynechán úplně stejně jako Hároš, Dwayne, Apurva, atd.). A o tom je vlastně celý problém filmu. V knížce spolu všechno tak nějak souvisí a nejsou tam slepé linie, film toho spoustu nakousne, ale už nedořekne a nijak nerozvíjí, což neznalé předlohy mate, znalé sere, ať už jde o zmíněný Levákův zahnutý klacek a jeho válku se sestrou, o nejhnusnějšího čokla a zároveň dítě lásky Alberta, o pobyt pana Fergussona v Ukiahu, atd. Opět – zajímaly by mě vystřižené scény, muselo toho hodně vypadnout. Velkou chybou, která jde na vrub tvůrcům neomluvitelně a sami tím pohřbili potenciál knihy je to, že omezili Nickovo vnitřní monology, ukrutnou popisnost a sarkastické pozámky na minimum, čímž si odepřeli to nejvtipnější na celé knize a co šl opřitom formou Nicka-vypravěče do filmu snadno zapracovat. Zhruba od poloviny jde film vlastní cestou a jen nesmyslně slepuje scény z různých částí knihy, přidá pár vlastních, aby si nakonec vytvořil úplně nový konec (což je ovšem ten nejmenší problém). Je to obrovské zklamání a promarněná velká šance, jak převést deník Nicka „Píchače-Dillingera-Ulansky-Huntera“ Twispa vtipně na plátno. Tohle je jen otrocký přepis scén bez souvislosti, naprosto zbaven všeho vtipného. () (méně) (více)

Galerie (49)

Zajímavosti (12)

  • Rooney Mara, která hrála Taggarty, se původně ucházela o roli Sheeni Saunders. (Cheeker)
  • Justin Long, který hraje staršího bratra Portie Doubleday, ve skutečném životě chodil s její starší sestrou Kaitlin Doubleday. (Kulmon)

Reklama

Reklama