Beer Ceps

Luc Besson původně neměl snímek režírovat, ale nechtěl si nechat ujít příležitost točit s Robertem De Nirem.

Když kamera detailně snímá předměty potopené ve vodě, lze vidět utrženou stránku z kalendáře s číslicí 28. Díky tomu někteří tvrdí, že Andrej Tarkovskij předpověděl den své smrti 28. 12. 1986.

Lék Ablixa je vymyšlený, autor námětu Dr. Bardey však podpořil vznik falešné webové stránky, která na Ablixu lákala, a zároveň vymyslel nežádoucí účinky, které by lék mohl mít. Stránka vypadala tak věrohodně, že vzbudila obrovský zájem Američanů a o léku se brzy začalo diskutovat na různých fórech. Kromě Ablixy ovšem všechny ostatní preparáty, ve filmu zmíněné, skutečně existují či existovaly.

Původní nápad na film se zrodil v hlavě Dr. Sashy Bardeye, který více než 20 let pracoval s psychicky nemocnými pacienty. Se scenáristou Scottem Z. Burnsem se seznámil, když se podílel jako odborný konzultant na TV seriálu Wonderland (od r. 2000). Dr. Bardey tvrdí, že antidepresiva berou lidé, kteří by ještě nějakých 10 let před obdobím vzniku tohoto filmu zdaleka nebyli shledáni nemocnými. U mnoha pacientů sám pozoroval nežádoucí vedlejší účinky. V době uvedení filmu se v USA vyvíjelo 187 nových preparátů a u 60 miliónů lidí (z 300milionové populace) byla diagnostikována nějaká psychická porucha.

Scénář byl od začátku pojat tak, aby nemohlo dojít ke konfliktům a soudním sporům s velkými farmaceutickými firmami. „Na tomhle filmu jsem strávil víc času telefonováním s mým právníkem, než na všech předchozích dohromady,“ řekl scenárista Scott Z. Burns.

I tento nákladný snímek padl do oka studiu Asylum, které se živý laciným napodobováním velkofilmů a své braky dává na videotrh souběžně s tím, kdy do kin vyrážejí jejich slavnější předobrazy. Jeho Jack – Zabiják obrů (2013) má velmi podobný příběh, jen vznikl přibližně za setinu Singerova rozpočtu.

Darren Lemke přišel s projektem na trh už v roce 2005 a o něco později se na palubu dostal režisér D. J. Caruso. Toho pak nahradil Bryan Singer, který přivedl svého obvyklého scenáristu Christophera McQuarrieho.

Film se měl původně jmenovat Alone. Pak došlo k přejmenování na Mars, ale později došlo k dalšímu přejmenování, aby se nepletl s filmem Mise na Mars (2000).

"Devatenácté nervové zhroucení" je skladba od Rolling Stones z roku 1966.

Pettengillovo (Simon Baker) jméno je pravděpodobně inspirováno astronomem Gordonem Pettengillem, který udělal mnoho významných pozorování planety Merkur.

Během natáčení mezi Val Kilmerem a Tomem Sizemorem vznikly spory. Vše prý začalo kvůli cvičebnímu stroji. Val Kilmer nakonec odmítal vyjít z přívěsu, dokud byl Tom Sizemore na place. Mnoho společných scén bylo natočeno pomocí dvojníků a Kilmer prý odmítal oslovit Sizemorovu postavu jménem. Místo toho říkal jen "Hej, ty...".

Přestože se ve filmu tvrdí, že domy budoucnosti jsou nehořlavé, v závěru Montagův (Oskar Werner) dům hoří.

V Polsku je snímek uváděn pod názvem Faceci od kuchni, což lze přeložit jako „Kluci z kuchyně“. Španělští diváci zase do kin půjdou na El chef, la receta de la felicidad, tedy „Šéfkuchař, recept na štěstí“.

Běžní vojáci jsou ozbrojeni puškou M-16A1 rifle, pouze seržant Elias (Willem Dafoe) a štábní seržant Barnes (Tom Berenger) mají M-16A2. Verze A1 pálí plnou dávkou a vojáci tak plýtvají střelivem, zatímco pozdější verze A2 tento problém řešila možností přepnout zbraň do režimu krátkých dávek o třech nábojích.

Oliver Stone chtěl do některé z rolí obsadit Jamese Woodse, hvězdu svého předchozího filmu Salvador (1986). Avšak Woods při vzpomínce na hektické a náročné natáčení v Mexiku odmítl. Přestože Woods později projevil zájem o roli v JFK (1991), nechtěl znovu spolupracovat se Stonem a ti dva se nakonec znovu setkali až o devět let později při natáčení filmu Nixon (1995).

Do role seržanta Eliase (Willem Dafoe) byl zvažován Jeff Bridges.

V jednu dobu chtěl Oliver Stone obsadit do role seržanta Barnese (Tom Berenger) Mickeyho Rourkea a do role ostříleného seržanta Eliase (Willem Dafoe) Nicka Nolteho. Oběma byly role nabídnuty, ale oba odmítli.

Film je věnován památce těch, „kteří bojovali a padli ve Vietnamu“.

Papír připíchnutý k Mannyho (Corkey Ford) mrtvole je propustka zajišťující nositeli volný průchod do Jižního Vietnamu. Nad územím Severního Vietnamu se shazovaly tisíce těchto letáků v naději, že se příslušníci Vietkongu a NVA vzdají.

Jde o jeden ze tří filmů o válce ve Vietnamu, vydaných během 9 měsíců v období mezi lety 1986-87. Těmi ostatními jsou Olověná vesta (1987) a Hamburger Hill (1987).