papuchalk

Bylo potěšující poznávat ve filmu místa, na kterých jsem sám před třemi týdny byl, navíc ve filmu nejsou nijak digitálně ani postprodukčně upravované, což působí syrově a naturalisticky, protože takový Island opravdu je. Film je velice zajímavě nazvučený, také syrovým způsobem bez filtrů a postprodukce. I filmová hudba je řešená velice netradičně, není dodána k filmu ve střižně, ale je nahraná přímo s herci při scéně, jelikož ta skupina muzikantů často sedí a hraje v samotných scénách kdy běží i kamera. Musím říct, že to přináší velkou míru komičnosti, a do filmu to sedí náramně. Co mi trochu vadilo, ale spíš až zpětně po skončení filmu, je ta uřvaná ekologická greenpeasácká agitka, která začíná být poslední dobou skoro až otravná, přestože s maximální ochranou přírody samozřejmě souhlasím. No líbilo se mi jak je vyobrazena hlavní postava. Žena pobíhající v divočině s lukem a trhavinou, odpadlík bojující o víkendech proti těm nahoře, mi ve většině akcí až moc připomínala prvního Ramba :) Zajímavý nezávislý severský film, asi nejlepší co jsem viděl za poslední dost dlouhou dobu.

Už při scéně, kdy Tony Držka sebere na parkovišti na zemi ten zelený kamínek, a ten černoch ho pod tunou moralistických keců donutí jít ten kamínek okamžitě vrátit, jsem věděl, že tomuhle nemůžu dát víc než 2 hvězdy (a to jen díky Mortensenovi, který vystřihl parádního anti-Aragorna). Je to strašně přihlouple výchovný až nesnesitelně moralistický, strašně primitivně návodný, aby i největší tupec tu lekci pochopil. Přitom na tomhle tématu není co znovu otevírat, co znovu objevovat, co znovu připomínat. Ne vážně, v tomto podání opravdu ne.. Přiznávám však, nedokoukal jsem to.

Příšerné spojení rodinného filmu a vesmírného letu na Mars. Manželé v týmu, to snad odporuje všem bezpečnostním pravidlům NASA :D Technicky však vynikající. (na rok 2000). EDIT o 6 let později: Ani v době svého vzniku to nebyl bůhvíjak převratný film, zejména ten koncept hledání humanoidního mimozemšťana na Marsu je jak z osmdesátých let.. to je jako by někdo z Prahy jel do Říčan, aby hledal v přírodě volně žijícího slona indického. O nějaké realističnosti provedení vesmírné mise se také nedá moc bavit (Apollo 13 - 1995). Ale po příchodu filmů jako byla Gravitace 2013, Marťan 2015, a zejména Interstellar 2014, působí dnes tenhle film naprosto trapně po všech stránkách. Dost jsem se nasmál.

Roztomilá vtipnůstka. Dokonalá prcatelná Šafránková v plavkách, a příliš chlupatý Abrhám.

Viděno na MFFKV 2019. Prapiča mne zaujala svým názvem už když jsem procházel program festivalu, a nakonec to byl jeden z mála snímků, na který šlo den před projekcí ještě sehnat lístek. Zřejmě proto, že promítání bylo od 9:00 ráno, a na tak brzkou dobu si většina účastníků festivalu absolutně nevěří.. Papiču hrála popiči zajímavá herečka, takže moje vytoužené očekávání bylo bezezbytku naplněno.. I když vyznění snímku je často depresivní, pod tíhou probíhajících událostí a bezmocí něco s neutěšeným stavem dělat, jedná se o velice zajímavý a osvěžující výlet do Alžíru devadesátých let.. Celý příběh se točí okolo partičky čtyř děvčat, a kluci jsou tam zobrazeni spíš jako zabedněnci zakonzervovaní ve společenských stereotypech. Ale zajímavý je, že ta islámská skupinka vymáhající násilím poslušnost studentek, jsou zase ženy. Vrah jedné z neposlušných děvčat je také žena (čili není to film defaultně o nadřazenosti mužů vymáhajících zákony islámu, což je velký plus filmu). Většina stopáže filmu má charakter intimního rozhovoru dospívajících dívek žijících svůj vlastní svět, a muži jsou ti tvorové žijící mimo jejich bublinu, kteří nemohou nikdy pochopit.. Dá se tedy říct, že je to film cílený spíše na dámské publikum. I přesto, moc se mi to líbilo a rozšířilo mi to obzory. Je v tom krásně vidět, jak islám staví bariéry mezi ženou a mužem. Z frustrace způsobené těmito bariérami vzniká potom to neuvěřitelné násilí. Nedovedu si představit žít s takovými společenskými bariérami mezi mnou a něžným pohlavím. Asi bych taky šel někoho zastřelit.

Viděno na MFFKV 2019. Velice experimentální snímek, který není určen pro široké publikum. Dost lidí při projekci odcházelo, dost si surfovalo v mobilu. Jedná se o depresivní "vybydlený" industriál v okolí monstrózní dálnice 110, podpořený experimentální těžkou hudbou. To nejzajímavější, ale zároveň to co asi nejvíce lidí odradilo od sledování, je však unikátní technika časosběrného záznamu. Film je složen prakticky z fotografií, s frekvencí 1 snímek za vteřinu, čili je to dost trhané, nesouvislé. V některých pasážích tvůrci zapojili nějakou softwarovou modulaci, kdy jeden snímek tou modulací přejde v následující snímek. To byly nejzajímavější "tripové" pasáže. Člověk si u toho uvědomil, jak třeba pohyb stromu ve větru vnímá náš mozek jako souvislý jednolitý pohyb, ale když se to takhle rozfázuje postupným snímkováním, a použije se ta modulace, je tam krásně vidět, že pohyb stromu je vlastně několik oddělených, nesouvislých pohybů dohromady. Hodně zajímavé byly noční záběry křižovatek, kde se slévaly obrazy aut stojících na semaforu, a následně rozmazaných světel už jedoucích aut. Opravdu zajímavá optika náhledu na svět zničený lidmi, leč těžce uchopitelná a těžce sledovatelná pro běžného diváka.

Viděno na MFFKV 2019. Na tehdejší dobu docela zajímavý snímek, který je dnes považován ze umělecké dílo. No já se na to touhle optikou dívat nedokážu. Musel bych totiž zapomenout na další stovky filmů, které přišly potom, a dokázaly změnit kinematografii, a že jich bylo... Tohle zapomínání, ignorování času, já prostě nedokážu zapojit.

Viděno na MFFKV 2019. Na to že je tenhle snímek zařazený do hlavní soutěže, to byla velká slabota po všech stránkách. Vypadalo to jako absolventský film nějakého studenta, a to ještě některým nadaným studentům hodně křivdím. Velice nenápaditý film po stránce kamery, scénáře, dialogů, lokací natáčení, ale i samotného herectví !! Nechápu s jakou pompou tenhle film uvedli ve světové premiéře ve Varech, jakoby to bylo nějaký veledílo. Vysíláno v sobotu v hlavním vysílacím čase od 20:00 ve Velkém sále pro 1200 lidí.. za účasti režiséra, hlavní herečky, designérky kostýmů a pár dalších lidí.. a musel jsem vystát 90 minutovou frontu, abych se tam vůbec dostal na festival pass. WTF! Očekával jsem minimálně něco ve stylu Sorentina, Woodyho Allena a Jimmiho Jarmushe dohromady.. ale byl to jednoznačně nejslabší film co jsem v KV viděl.

Viděno na MFFKV 2019. O Apollu jsem už viděl úplně všechno a přesto mě tohle naprosto rozsekalo. Úžasně sestříhaný, a zremasterovaný původní záběry na 70 mm filmu, úžasně nazvučený a podpořený vynikajícím dramatickým soundtrackem. Není tam žádný vypravěč, který by vysvětloval co se proč a jak děje, takže nečekejte nějaký podrobný vysvětlování jednotlivých fází letu. Pro tento účel postačilo pár dobových záběrů z televizních zpráv, které o Apollu informovaly docela dopodrobna. Hodně záběrů (zejména zásadní zážehy motorů, a přistání) jsou dlouhé nesestříhané sekvence jednoho záběru kamery a do toho je v reálném čase zasazená komunikace posádky a základny. K tomu jsou zobrazovány aktuální informace o stavu paliva, o výšce lodi, a její rychlosti, což je velice zajímavý právě při zážezích motorů, nechybí ani slavný error 1202 a 1201 pouze pár metrů nad povrchem Měsíce. Tyhle "real time" údaje z letu doposud nebyly v žádném dokumentu !!! Působí to neuvěřitelně autenticky, jakoby se to odehrávalo právě teď, a zároveň to bůhví proč působí neuvěřitelně "filmově", jakoby to režíroval sám Cameron. Při startu rakety jsem skoro nedýchal, při přistání také.. Mohl by někdo natočit stejný film o všech následujících Apollech dohromady, jelikož tam je toho filmového materiálu o 300% víc, s daleko větší variabilitou záběrů všech možných kamer, a s daleko zajímavější náplní misí. Snad jednou..

:D pobavilo. I když je v tom samozřejmě i dost zmaru.