lennyd

Oh Dae-su je jednoho krásného dne unesen neznámými muži, a po mnoho let držen zavřen v jediné místnosti. Jediný styk s venkovním světem (nepočítejme pravidelnou donášku jídla a hypnózu) je televizní obrazovka, ze které se dozvídá o smrti své ženy. Po patnácti letech se probouzí na svobodě a touhou po jediném - pomstě tomu, kdo mu sebral celý jeho život. Jak ale odkrývá jednotlivé nitky celého případu, zjišťuje, že nic není tak černobílé, jak na první pohled vypadá ... Přiznám to na rovinu, s asijskou kinematografií (a nejen jí) mám trochu problém. Jejich vidění světa je trochu jiné než vidění západního světa, a v tomhle filmu to platí dvojnásob. Zhruba hodinu a půl jsem nevěřícně koukal, jestli se všechny střípky mozaiky nakonec dají dohromady a připravoval si plamenné řeči o odpadech. Naštěstí poslední půl hodinka dala celému filmu jakýs takýs smysl. Neříkám že jsem z něj byl odvařenej, ale alespoň v mých očích zachránil film od úplného odepsání. Na druhé straně je nutné pochválit akční scény - ty se fakt povedly...

Nový ředitel věznice Wakefield Henry Brubaker (Robert Redford) zvolí zvláštní způsob, jak na své nové místo nastoupit. Nechá se do vězení zavřít jako obyčejný vězeň, aby poznal podmínky ve vězení nejdříve zevnitř. Poměry, které ve vězení panují, jím ale otřesou, a rozhodne se jako ředitel vše napravit. Jenže netuší, že je spousta lidí, kterým tyto poměry takto vyhovují - levná vězeňská pracovní síla, terorizování slabších, nadřazenost pomocníků. S tím vším se bude muset Brubaker vyrovnat ... Neberte to úplně vážně, ale Redfordovi vězení prostě sluší. Stejně jako v mnohem novější Poslední pevnosti Redford více méně sám dokázal utáhnout celý film, a to tak, že nenechá diváka ani na vteřinu spustit oko z obrazovky. Sice mi bylo docela jasné, že ve své snaze Henry Brubaker příliš neuspěje, ale i tak jsem mu držel palce, aby si sympatie vězňů nakonec získal. Výborná atmosféra, skvělý Redford a takřka dokonalá závěrečná scéna, tím vším si Brubaker diváka získá..

Hal Jordan (Ryan Reynolds) je asi tím nejlepším letcem, kterého armáda má. Na druhé straně ale je také hrozně nezodpovědný, nedochvilný a celkově namyšlený fracek. O to víc je sám překvapený, když si právě jeho vybere umírající mimozemšťan jako svého nástupce ve sboru Green Lantern, který se snaží udržet v celém vesmíru mír a pořádek. A ještě než se Hal stihne seznámit se svými novými schopnostmi, je nucen postavit se největšímu zlu, které kdy vesmír poznal ... Jako od většiny blockbusterů, které do nás reklamy rvou horem spodem, jsem ani od Green Lantern nic extra nečekal. O to víc jsem byl překvapený - vhodně zvolená kombinace akce a zábavy, s velmi slušnými triky (ode dneška už k vánocům nechci Arabelin prsten ale prsten Green Lantern), se skvělým Ryanem Reynoldsem (ten kluk se pomalu ale jistě blíží k mé top). Pokud máte rádi komiksy, a nevadí vám trochu (no vcelku hodně) té nadsázky, tak je Green Lantern tou pravou volbou pro letošní rok...

Endora je místem, kde chcíp pes. Jenže Gilbert Grape (Johnny Depp) si to ani nestíhá uvědomit, neboť celý jeho život vyplňuje práce v místním koloniálu (zpestřená donáškou nákupu domů a dalších služeb), starost o obézní matku a své sourozence, a hlavně retardovaného Ernieho (Leonard DiCaprio). I tak ale každé vytržení ze stereotypu uvítá - a tak když ve městě uvízne karavan s mladou Becky (Juliette Lewis), má Gilbert o zábavu postaráno... Filmy Lasseho Hallströma většinou můžu - i když se v nich toho dvakrát moc neděje, mají takové vnitřní kouzlo, které diváka připoutá k obrazovce až do závěrečných titulků. Ale Co žere Gilberta Grapea takový není - během filmu jsem se ukrutně nudil, a absence hlubšího příběhu mi tentokrát vadila mnohem více než obvykle. Ale i kdybych chtěl, tak nemohu tento film úplně odepsat - a hlavní zásluhu na tom má úžasný herecký výkon Leonarda DiCapria - který si už takto zamlada skvěle nastartoval kariéru (nominace na Oskara) a dnes patří k mým nejoblibenějším herců. Těžko se mi to říká, ale zde zastínil zbytek hereckého obsazení, včetně taky dobrého Johnnyho Deppa.

Soukromý život Heleny (Kamila Magálová) se nevyvíjí úplně dle jejích představ - s manželem jsou právě ve fázi nedokončeného rozvodu, rodinný život jejího syna Adama taktéž není úplně ideální. A tak když Helena potká sympatického záchranáře Františka (Oldřich Kaiser), je to jako balzám na její trýzněnou duši. Bohužel je zde také Františkova manželka (Eva Holubová), která nejde pro ránu nijak daleko, a o svého manžela hodlá bojovat ... Marie Poledňáková říká - Inspirací mi byly situace, které se odehrály dnes, včera nebo před třiceti lety a na které nikdy nezapomenu. Bohužel podle toho taky film vypadá - spousta (a opravdu spousta) více či méně vtipných scének, které jsou poslepovány dohromady do nějakého jakože příběhu jedné rodiny. Chvilkama film nedává vůbec smysl, a naopak chvilkama zase vykukuje ta stará dobrá Marie Poledňáková. Celkově byl ale tento film pro mne hodně velkým zklamáním - i po herecké stránce mne nikdo moc nezaujal (snad jen úžasný flegmatik v podobě Jiřího Bartošky). Teď jsem přemýšlel co ještě dál napsat, a napověděli mi právě hrající Ready Kirken .... Čekal jsem víc...

Na první pohled je Adam sympatický mladý muž. Už ale na ten druhý - a zvláště pokud si s ním promluvíte, zjistíte, že s ním není úplně vše v pořádku. To zjišťuje i jeho nová sousedka Beth. Adam trpí zvláštní poruchou sociálního vnímání, Aspergerovým syndromem. Beth ale cítí, že přesto všechno by mohl Adam být tím pravým pro její život, pokud se jí podaří se s Adamovým chování vyrovnat... Je mi naprosto jasné, že se autoři tohoto filmu snažili ze zajímavého tématu vytřískat co se dalo. Ono - dnes už se obyčejné romantické filmy prostě točit nedají - to zde musí vždy buď někdo umřít, nebo trpět nějakou chorobou - ať už psychickou nebo fyzickou. A do tohoto schématu dokonale zapadá i Adam - mladý muž postižený mírnou variantou autismu, a mladá slečna, která si myslí, že jej svojí láskou "napraví". Na druhé straně se ani tento film nedá úplně strhat, a to hlavně kvůli hereckému výkonu Hugha Dancyho, jemuž jsem věřil naprosto každé slovo, stejně tak i Rose Byrne, která k němu skvěle zapadla. Trochu mi na filmu vadila příběhová linie s Bethiným otcem, ale to už bych chtěl asi moc..

Místní zlodějíček Jack (Owen Wilson) se dostane do křížku s mafiánským bossem Rayem Ritchiem (Gary Sinise). Jacka ale podrží místní soudce (Morgan Freeman), kterému Ritchie a jeho plány s Hawaiským pobřežím nejsou příliš po chuti. O pár dní později se Jack seznamuje s Ritchieho milenkou Nancy, která se mu svěří se svým plánem. Dvěstě tisíc Ritchieho dolarů by mohlo změnit svého majitele, a tím by se mohla stát Nancy s Jackem. Ale nechtějí všichni Jacka jen využít pro špinavou práci? ... Vidím to naprosto jasně - přijde takhle Morgan Freeman (dále jen M) za Owenem Wilsonem (dále jen O). M: Hele O, začíná léto, co budem dělat? O: Mohli bychom vyrazit na dovolenou na Hawai. M: Blázníš voe, víš co to stojí? Víš co všechno musím platit? O: Neboj, mám plán - vezmem sebou ještě Garyho, Charlieho a pár dalších, střihnem si nějakou komedii a producenti se roztrhaj, aby nám naši dovolenou zaplatili. M: Tak jo, řeknu ještě Sáře - ve správný letní komedii musí být nějaká polonahá kráska. O: Domluveno, jdem na to. A jak se domluvili, tak udělali - výsledkem je tento film..

Rebecca Bloomwoodová (Isla Fisher) je jedna z těch, které nedokáží projít kolem nápisu Sleva tak, aby si něco nekoupili (co na tom, že dané zboží je mnohem dražší než bez slevy). A tak není divu, že dluhy na její kreditce praskají ve švech, a na dveře klepe exekutor. Díky své zálibě v modě by Rebecca ráda sehnala práci v modním časopise, ale omylem se stane fejetonistkou ve finančním časopise. Svými články si ale své čtenáře rychle najde - až do okamžiku, kdy se provalí, že ona sama a finance rozhodně nejdou dohromady... Hned zpočátku říkám - nakupování nesnáším. A když už jsem nucen si jít nějaký ten kus oblečení koupit, tak vlítnout do obchodu, vzít první co sedí (ideálně ve více kusech) a konec. Takže jsem se už na začátku těšil, jak si na kritice tohoto filmu smlsnu. Jenže já se docela dobře bavil. Jasně, nelze čekat žádné hluboké myšlenky, nebo nedejbože nějaké velké ponaučení, ale Isla Fisher je docela sympatická holka, Hughu Dancymu ona, i jeho role docela sekla a párkrát jsem se docela i zasmál (zmražená kreditka či vtipné zvonění na telefonu)...

Alici se blíží uzávěrka jejího nového románu, na který se ale nemůže soustředit, protože právě pustili z vězení jejího bývalého přítele, který ji terorizoval. A tak se uchýlí do opuštěného domu uprostřed lesů, aby zde o samotě svůj román dokončila. V domě ale objeví krabici s videokazetami, které zachycují život bývalých obyvatelů domu, včetně jejich tragického konce. A duchové nedají Alici odpočinout, dokud nevyjde pravda najevo ... Těžce neoriginální pseudo-horor, kterému sice vévodí (osamělý) herecký výkon Brittany Murphy (a bohužel její poslední) - jenže ani to nedokáže nahradit zoufalou absenci jakýchkoliv nápadů. Horor, u kterého se za celého filmu ani chvilku nebojíte - ač atmosféra opuštěného domu ke strachu přímo vybízí. Jediné, co mne snad trochu zaujalo, bylo to - že zhruba po polovinu filmu má Thora Birch vcelku normální roli (a to je u ní hodně neobvyklé). Sice v posledních dvaceti minutách si to vynahradila, ale přece jen, toto jsem zatím moc často neviděl...

Od té doby, kdy je zavražděna jeho manželka a on sám přišel o krátkodobou paměť, bojuje Leonard (Guy Pierce) se svým handicapem po svém. Vše co se mu stane si zaznamenává - méně důležité věci jen na fotografie, ty důležitější tetováním na vlastní tělo. Jeho život se změnil na řadu krátkých úseků paměti, pomocí kterých se jen těžce probíjí až k odhalení identity vraha své ženy ... Jestli toto není ten nejoriginálněji natočený film, tak ať se propadnu do Západního Německa velebnosti. Pro mne toto byl první film Christphera Nolana, a hned se jím zapsal do mé režisérské top 10 - a dle jeho další tvorby to rozhodně nebyla náhoda. Příběh Leonarda - mimochodem dokonale ztvárněného Guyem Pearcem - poskládaný pozpátku tak, aby divák nikdy nevěděl nic víc než samotný Leonard, to je něco tak úžasného, že se mi nedostává slov. Pearcemu skvěle sekundují Carrie-Anne Moss a Joe Pantoliano.