buzzwoody

Čekal jsem od toho méně než od Fantastických zvířat, dostal jsem od toho více než od Fantastických zvířat. První, co u Rogue One praští do očí je audiovizuální zpracování. Nádherné pohledy na exteriéry všemožných planet či záběry s nebem plným křižníků, které vynikají díky překrásné kameře. Audiovizuální stránka diváka zaujme a on tak po většinu času dokonce sleduje děj, pokud ovšem zrovna neusíná na půlnoční premiéře (not my case). Zajímavé obsazení, a byť se člověk zase tolik nestihne zamilovat do postav (jen do několika), nakonec jim fandí. Co mě ovšem trošku překvapilo, i když jsem to malinko kvůli kontinuitě očekával byla totální - destrukce - celého - seznamu - postav. Potěšila hudba, která sice nemá žádný svůj originální motiv na zapamatování, ale krásně podkresluje děj a akci a chytře vychází z původní hudby Johna Williamse, naznačujíc, že je to sice Star Wars, ale ne tak docela standardní Star Wars, spíše válečné drama s blastery a stíhačkami. Finálová půlhodina patří k tomu nejlepšímu, co se kdy ve Star Wars sáze objevilo. Na závěr pak už jen pár výkřiků, které chci ještě zmínit. Digitální Grand Moff Tarkin budí respekt. Robot K2 se rychle stane oblíbenou postavou. Dabing celkem ušel, ale stejně bych radši originál. Škoda Foresta Whitakera a Madse Mikkelsena, čekal jsem, že se ohřejou na plátně déle. Po posledních pěti minutách s Vaderem likvidujícím povstalce jsem musel dvakrát měnit kalhoty. KDE MÁM EPIZODU VIII? UŽ ABY TU BYLA!

Perfektně natočená překvapivě autentická, krutá a syrová válečná podívaná, která mohla mít trochu kratší první hodinku děje, aby bylo vše dokonalé. I přesto byla ovšem první půle nečekaně kvalitní, a její kámen úrazu tak spočíval pouze v tom, že divák už chtěl konečně dostat tu svou dávku mrtvol prolezlých olovem a krysami, přepůlenými a ohořelými s vnitřnostmi venku. Několik lekaček v podobě japonských ksichtů mě vyděsilo k smrti, poprvé za celou jeho kariéru se mi Andrew Garfield v nějakém filmu líbil, avšak Hugo Weaving předvádí v maličké roličce největší a nejsilnější herecký výkon, který jsem od něj kdy viděl. Nejlepší kousek válečné kinematografie od Saving Private Ryan a Black Hawk Down.

K lepšímu zážitku z tohoto filmu jsou potřeba dvě věci - aby člověk věděl o filmu co nejméně, a aby nevynechal žádnou část filmu (ano, ti kdo chodí přes film na záchod, se vrátí do sálu a pak se diví, že nepochopili konec). Stejně jako Sicario, si Villeneuvův Arrival zakládá hlavně na atmosféře, ale právě po loňském dramatu zřejmě režisér pochopil, že bude muset něco přidat. Natočil tak audiovizuální lahůdku, která se témata kontaktu s mimozemskou rasou zhostila nejlépe, jak mohla. Alieni nepůsobili směšně a trapně, čehož jsem se nejvíc bál, ale naopak byli překvapivě zneklidňující. Oba hlavní herci byli trefa do černého a hlavně díky nim byla délka filmu únosná. Je sice pravda, že bez backstory Amy Adams by se o žádný trhák nejednalo, ale právě plot twist v jejím příběhu ve finální scéně s "On the Nature of Daylight" z Shutter Islandu, kde jsem si tu hudbu zamiloval, je to, co dělá Arrival ve výsledku úžasným filmem se vším všudy.

Mads Mikkelsen jako Hannibal Lecter je obrovským lákadlem, a po dvou sériích zdatně konkuruje i filmovému Anthony Hopkinsovi. Jak se po prvních epizodách ukázalo, výhrou je i Hugh Dancy jako v první sérii pološílený, a v té druhé vychytralý Will Graham s velmi zajímavě podanou vlastností vcítit se do vrahů. Skvělé obsazení doplňuje i sympatický Laurence Fishburne v kůži Jacka Crawforda. První dvě série se nesou v duchu pátrání po psychopatických sériových vrazích, ale jelikož je jich příliš moc, vzbuzuje to dojem, jako by na každém rohu čekal vyšinutý magor s nožem, připraven svoje oběti velice originálně zohavit. Znepokojivá hudba a skvělá kamera podtrhují celkově ponurou atmosféru seriálu a zejména jeho neobvykle brutální scény, nalezitelné prakticky v každé epizodě. Postavy a jejich vztahy postrádají kvůli odměřeným a až moc odborně podávaným dialogům přirozenost a kromě zajímavého vztahu Will-Hannibal, na který se seriál soustředí, tak žádný další nemá šanci nejen vyniknout, ale i vzniknout. Celkově se dá Hannibal označit jako odměřený seriál, což je problém hlavně při soucítění s postavami. I přesto je to ale velmi zajímavý seriál a stojí za shlédnutí, minimálně pro ty, jež si oblíbili celovečerní filmy. Na závěr se ještě zmíním o momentech, jimiž je seriál prorostlý, a sice momenty, kdy Hannibal připravuje jídlo (z drtivé většiny lidské maso, pochopitelně), které jsou pastvou pro oči a je lahoda je sledovat.

První sérii se finále k dokonalosti dotáhnout nepodařilo, zato druhá už v tomto ohledu nezklamala. Napětí a zvědavost na zbytek série byla zajištěna v chytrém úvodu prvního dílu, který nám umožnil nahlédnout do nervydrásajícího závěru, aby si udržel divákovu pozornost, zatímco v třinácti chodech následně doručil situaci předcházející příběh. S velice pozvolna rostoucím podezřením vedlejších postav na Hannibala se zvyšuje kvalita seriálu. Divákům je dále nabídnuta další přehlídka sériových vrahů, přičemž někteří z nich jsou opět zajímaví a někteří méně. Překvapilo mě propojení s filmy, přesněji řečeno zajímavý origin postavy Garyho Oldmana z chronologicky posledního snímku o doktoru Lecterovi. Počátek série lehce rozpačitý, vzpamatovávající se v polovině, poté ještě jednou na chvíli vysadí, načež se do toho pořádně opře a vytváří perfektní finále, po němž nemám ponětí, co mám očekávat od poslední série. Nepředpokládám však, že vzhledem k nedávnému zrušení seriálu se jí podařilo tuto překonat.

Přehlídka geniálních, chirurgicky zdatných a úchylných psychopatických sériových vrahů a pátrání po jejich osobách jako kulisa pro Hannibala, suverénně se vyhýbajícímu podezření a pomalu manipulujícímu Willa k naprostému šílenství. Příběhy různých maniaků některé zajímavé, některé méně, tempo se po prvních epizodách nenápadně vytrácí, aby se pak v těch posledních začalo znovu objevovat. První série si tak v průměru udržuje poměrně vysokou kvalitu.

Trochu roztahaná, místy poměrně nudná a vatou vyplněná ždímačka peněz z úspěchu Šifry. Příliš moc dějových zvratů je zbytečně na škodu, k tomu všemu to je pak i překombinované. Je to ale přesto většinou docela koukatelný třetí díl Langdonovy série, který se mi námětem líbil trochu víc, než Andělé, i když provedením už ne. Byl jsem zklamán z finále, film se snažil budovat atmosféru až do kulervoucího finále, které se však nakonec ani žádné koule rvát vůbec nepokusilo. Váhal jsem mezi hodnocením dvou a tří, ale pak jsem si vzpomněl, že i přes mnohé nedostatky byl snímek, jak jsem již zmínil, na jedno shlédnutí koukatelný, přesto nejslabší z trilogie. Knížku si po tom ale číst nejspíš nebudu. Update: Nakonec to stejně budou dvě.

Po traileru jsem čekal plytkou a nezábavnou, byť vizuálně atraktivní podívanou, vůči předloze omezenou kvůli dětským divákům. Ovšem je to Burton, tak jsem se na to ze zajímavosti podíval, a byl jsem mile překvapen. Dětské to na můj vkus někdy bylo trošku moc, ale při sledování filmu jsem tak nějak neměl chuť ho za to kritizovat, protože je natočen líbivě, zajímavě (vizuální atraktivitu jsem skutečně dostal) a chytrý casting (Asa Butterfield, Eva Green, SAMUEL L. JACKSON!!) byla jen třešnička na dortu. Jackson vyniká v další ze svých skvělých rolí, tentokrát si po Kingsmanovi zopakoval roli excentrického a megalomanského padoucha a bylo na něm vidět, jak si roli užívá, byť na plátně není tak dlouho. Myslím, že originální znění bych si užil ještě víc. PS: Ve scéně s Viktorem jsem si málem musel měnit gatě, a to je to film pro děti.

Strašná hovadina. Ovšem geniálně nápaditá hovadina. Bohužel to ale trošku zabila ničemná vata, a tak se v pasáži s Ohnivou vodou člověk začíná rychle nudit. Ovšem jakmile dojde na jakýkoli jídlo-masakr, ať už po vypadnutí z vozíků, finální akce proti lidem nebo ještě ta finálnější scéna (jestli jsem něco nečekal, tak tohle) . Co jsem taky nečekal, bylo takové množství narážek na rasově diskriminační trendy (muslim vs žid). Budu se opakovat po ostatních lidech, ale přece jen tam bylo zbytečné množství vulgárních slov. Nemám nic proti vulgaritě, sem se naopak velice hodí, ale kdyby v každé větě nebylo třikrát fuck, tak by možná některé vtipy ještě více vynikly. Rozsekali mě Hitler jako bavorská hořčice a Stephen Hawking jako použitá žvýkačka na vozíčku. Celkově skutečně obrovská hovadina, ale tekly mi z ní slzy smíchu, což je přesně to, co od komedie chci.

Neobyčejný film, ať už svým neustálým lámáním čtvrté stěny, či všudypřítomným humorem, jenž konstatně překračuje obvyklé hranice a daří se mu u diváka bodovat. Velice svěží a prakticky netrapná (!!!) smršť, absolutně se neberoucí vážně, která vás poveze 108 minut, po nichž budete chtít okamžitý přídavek.