Kaka

Oldschool detektivka, která, zdá se, ctí klasický narativ poctivé kriminálky, avšak je natočená moderními technologiemi, které u Manna máme tak rádi a experimentuje s nimi úspěsně už cca 15 let. Tedy přívětivým množstvím autentické ruční kamery a betonovo/neonové atmosféry velkoměsta. V neposlední řadě se zřejmě můžeme těšit i na vypiplané bad guys, jak bývá rovněž zvykem ve tvorbě mistra.

Jedinečný počin. Minimalistická, sugestivní, autentická sonda do nitra toxického vztahu, zdeformovaných emocí a pokřivených osobních hodnot obou představitelů. Scenes from a Marriage nevynikají jen naturalisticky inscenovanými emocionálními scénami a zanícenými dialogy, ale především faktem, že se takticky a nenápadně nestaví ani na jednu stranu z hlavních protagonistů. Oba zobrazuje před kamerou obnaženě (místy doslova) na 100 procent ve svojí citové křehkosti i zlobě, v slzách i smíchu, lásce i nenávisti. Z pohledu třetí osoby odzbrojujícím způsobem obohacující a pravdivé/ze života. Někdy je nesmírně těžké "just let go" a minisérie od Hagai Leviho o tom vypráví znamenitě jako máloco. Citové peklo za zvuku monotónní hudby a statických záběrů zasněženého dvorku před domem. Piece of art.

Závěr, který přímo, i v různých náznacích, vysvětluje začarovaný kruh toxického vztahu i celé absurdum kolem něj. Poslední caplík do fenomenální mozaiky. Smířlivější a ne tak expresivní jako předešlá epizoda, i tak však výpovědní hodnotou sugestivní a plné emocí.

Absolutní emocionální inferno, které na začátku nabere ďábelské tempo a když už to v polovině epizody vypadá, že si ho udrží po celou dobu a nedá divákovi prostor vydechnout, tvůrci na druhou polovinu zařadí ještě o jeden rychlostní stupeň navíc. Nabízejí se superlativa jako dechberoucí, fenomenální, jedinečný počin. Jedna z nejkomplexnějších hodinových vztahovek kterou kdy kdo natočil.

Stále dechberoucí paleta emocí a situací které píše sám život. Trojka sice méně intenzivní dvojky, ale pořád je to zážitek a herecký koncert.

Tváří se to jako low-budget nezávislárna, avšak napěchovaná zajímavými hereckými jmény, která nezklamou. Přímočarý příběh o divokých fotbalových fanoušcích je zábavný, svižný a správně syrový, čemuž pomáhá dobré prostředí i obstojně natočené bitky. Hlubší smysl to nemá a závěr je obšlehlý podle x-krát viděného klišé, ale určitou sílu momentu přece jen Hooligans občas disponují. Na režijní debut OK.

Mix Independence Day a 2012, ale ani jednomu to nesahá po kotníky. Jasně, tohle je primárně lehká zábava, či snad Emmerichovina, chcete-li. Tedy ještě lehčí než obvykle, protože to prací s postavami, dialogy a levelem stupidity překonává i jeho vlastní Godzillu a to už je sakra co říct. Překvapivě ani trikové veletoče neoslňují nijak extrémně a kdysi tak vynalézavý trikový mág spadl do průměru zeleného plátna, na kterém mastí jednu omalovánkovou scénu bez nápadu za druhou. What would Elon do ? Určitě by nenatočil tuhle občas vtipnou patlaninu.

Dechberoucí dialogová improvizace v režijně pevně uchopené koncepci analýzy rozpadu vztahu. Precizně zahrané oběma hlavními představiteli, emoce bublají non-stop a když už by toho bylo moc, Hagai Levi to proloží nějakým krátkým kamerovým záběrem zasněženého studeného Bostonu, umocněného depresivně střiženým jednotónovým hudebním motivem. Puristicky jednoduché, maximálně efektivní.

Mít "trojka" Kingsmanů trochu lepší, než-li strašný scénář, mohlo to být solidní rodeo. Protože Vaughn umí reflektovat skrze specifický kumšt soudobou politickou situaci, vtipně alternuje nedávnou historii a nebojí se vytasit rafinovaný a odvázaný humor a svérázný režijní styl, kterým osloví širokou škálu diváků. V tomhle je to za jedna. Ale přece chceme od filmu více než jen to a nažehlený vizuál s plejádou známých ksichtů v krkolomných akčních scénách, které jsou dobré a některé dokonce fantastické.

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka.