Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (2 933)

plakát

Pokojný bojovník (2006) 

Film pro chytré a uvědomělé lidi. Škola života v podání Nicka Nolteho je tady naprosto vyjmečná. Tvůrcům se podařilo oprostit v tak citlivé věci jako psychologie a filozofie od přehnaného patosu, přílišné vrstevnatosti a neuchopitelnosti a především nesmyslnosti a neuvěřitelnosti. Moudra mají tentokráte hloubku, smysl, efektivitu a hlavně je to všechno pravda. Ti co to vidí jako film o sportu a odhodlání - nechť si vymění mozek a nebo počkají s hodnocením ještě pár let než mentálně dozrají a získají životní zkušenosti.

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Začnu rovnou tou nejvíce povrchní věcí, bohužel (?) mne nejvíce upoutala. Všeobecně se bere trilogie Pána Prstenů jako vizuálně úchvatný film, kde počítačové efekty sice jsou, někdy i okaté, ale jsou takříkajíc "krásně udělané". Nechápu ale jak je možné, že po 10 letech technika, ani styl natáčení digitálních scén nepokročil ani o píď ? Jak je možné, že po deseti letech vše vypadá úplně stejně, jako kdysi ? Stejné vizuální efekty, stejně digitální Vrcci, skřeti a podobná havět. Bohužel stejné jsou i další prvky, ačkoliv abych to nepřeháněl ne vždy je to bohužel. Děj je podobně výpravný a podobně koncepčně pojatý jako Společenstvo prstenu. Putování je stejné (kamerové oblety, monstrózní hudba - mimochodem opět obšlehlá z FOTR), souboje jsou stejné, poutní místa jsou stejné. Nejen polohou, vizualizací, ale i emocemi. Ošlehané skály jsou opět jen a pouze baštami zla, na druhou stranu uhlazená roklinka je opět přestávka při dlouhém putování, kde hrdinové načerpají energii, síly a moudré rady aby mohli jíti dál. Je tam až příliš mnoho naprosto stejných věcí. Je samozřejmé, že knihy jsou si podobné a jsou i podobně napsané. Je logické, že Hobbit jako film nebude diametrálně odlišný. Ale nečekal jsem, že v klíčovích prvcích bude "jen" stejně dobrý jako původní trilogie a všech ostatních atributách bude horší. Tam kde Jackson fantasticky pracoval s "prime evil" Sauronem - tady nelze. Nic takového tu není. Ikonicky zpomalené záběry se občas stávají otravně natahovanými. Pořád je to výtečná filmařina, ale je z toho cítit, že to vzniklo primárně kvůli jistotě velkých penež, nežli z lásky k dílu. Nejkrásnější scéna je ta poslední - Orli.

plakát

Můj týden s Marilyn (2011) 

Malý, komorní film. Je asi x různých způsobů jak natočit autobiografii o této hvězdě, režisér Curtis si vybral pouze jednu malou výseč, tedy období natáčení jednoho z filmů, kde hrála hlavní roli. Herecky je to výborně zahrané. Bylo opět x variant jak Marilyn zobrazit, tvůrci vsadili na její "nevinnost", bezprostřednost a zaobalili to lidským idealismem (specielně scéna na ulici "jsi úžasná, chceme být jako ty"). Inu proč ne, i takto se na to dá pohlížet. Nazval bych tento snímek spíše poděkováním a pozitivně laděnou reminiscencí, nežli strhujícím autobiografickým dramatem o rozervané osobnosti. Spád je ale výtečný a celkově je to laděno značně nenáročně tak, aby si každý přišel na své. Od milovníka kostýmu, dialogových sekvencí, oldschool výpravy, hereckých výkonů, jemné klavírní hudby.

plakát

X-Men (2000) 

Studené (vizuálně) a dějově velmi přímočaré (pozoruhodně krátká stopáž) s přihlédnutím k tomu, kolik hlavních hrdinů se nám zde vlastně představuje. Singerova režie je chytrá a zručná a tímhle dílem nastartoval jednu z nejlepších komiksových ság. Každá z postav je zajímavá, atraktivní a emocionálně přitažlivá, takže si snad každý divák musí najít své oblíbence. Technicky samozřejmě v pořádku, ačkoliv oproti dalším dílům je krásně patrné, že dostaly razantně přidáno z kasičky (filtry, nabušené efekty). Nejen proto působí jednička X-menů příjemně komorním a minimalistickým dojmem a jde úplně jiným směrem, nežli megafilmy typu Avengers, či Batman.

plakát

Bez kalhot (2012) 

Soderbergh classic. Syrové ala Traffic. V rámci žánru maximálně autentické a nechybí fascinující pasáže bez hudby, brilantní "off the chart" dialogy, nažloutlé depresivní kamerové filtry. Je to v podstatě romantická komedie s některými tvrdšími scénami, ale i jednoduchost dokáže Soderbergh zabalit do znamenitého obalu. Některé pasáže zkrátit (pro pánské publikum příliš zdlouhavé a nezáživné), ale jinak je to kvalitní přírůstek. Herecky brilantní, hlavně McConaughey a Tatum.

plakát

Havran (2012) 

Není to úplně špatné a v rámci tempa docela i zábavné, neboť je to krátké, svižné a hudebně správně dramatické. Sice se dá killer odhadnout už po několika desítkách minut a vše je v podstatě předvídatelné od začátku do konce, ale kvůli těm několika kamerovým fíglům a fantastické práci se zvukem a zvukovými efekty se to dá jednou zvládnout. Je vidět určitá režjní nezkušenost a nevyzrálost, ale Mlčení jehňátek se holt jentak opakovat nebude.

plakát

Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediů (1983) 

Kromě osudového zakončení je to jen dětinská a ukrutně natahovaná nuda. Slabá výprava, špatné efekty, zdlouhavé dialogy. Navíc téměř absentuje střih (podobný fail je i v dalších starých epizodách) a tak se dočkáme několika x minutových sekvencí pospojovaných do dlouhého a rádoby osudového filmu. Díky bohu za nové epizody. Tohle je totiž téměř pro smích a filmařsky se do nedá srovnávat. Jen škoda toho sentimentu. Jinak by bylo hodnocené výrazně slabší a to i s ohledem na to, kolik let zpět se to točilo. Efekty jsou zdaleka ten nejmenší problém.

plakát

Atlas mraků (2012) 

Podobně éterické a s myšlenkovým přesahem jako například Fontána, či Tree of Life, avšak daleko méně povrchní. Zatímco v předešlých snímcích se režiséři až příliš nechávají ukájet svojí vlastní režijní precizností a křičí do světa "hele koukej jak jsem dobrej", tak bratři Wachowští jsou v rámci jak vizuální estetiky, tak dějové koncepce daleko střídmější a účelovější - tedy více pro diváka. Celek tak působí mnohem uchopitelěji, srozumitelněji a ve finále přehledněji. Vše dává smysl, vše krásně zapadá. Film o lásce. Na první pohled složitý, komplikovaný, osobitý, ve finále jednoduchý, dávající na odiv nejjednoduší prozaickou myšlenku. Scéna z Neo Soulu je vizuálně neuvěřitelně vizionářská. Jeden z vrcholů roku a v rámci "neo-art-filozofického" subžánru nejvyzrálejší příspěvek vůbec.

plakát

Jump street 21 (2012) 

Je to příjemně vulgární a kontroverzní věc, ale dějově je to nudná a sterilní záležitost. Takže až na pár gagů a několik solidních slovních obratů to je jen směska nevšedních situací a pár solidních záběrů. Ani ne komedie, ani ne kriminálka. Odvázané určitě, ale zase až tak mne to nebavilo. Chemie lehce pokulhávala.

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

Nesrovnatelně horší oproti novým epizodám. Chybí dynamika, střídání lokací (celý film je v podstatě o třech mini epizodách), strukturovaný děj. Co se povedlo jsou skvělé efekty a působivá výprava - specielně pak dnes již remasterované verze původních dílů je výborná věc. Osudovost ? Ani náhodou. Epizodě 1 je vyčítána infantilita, tady je to úplně to samé. Jednoznačně méně bohaté, méně akční a méně koukatelné, než nové epizody.

Časové pásmo bylo změněno