Kaka

Pomalé, myšlenkové, hypnotické nic. Sice film pojednává o správných a špatných životních rozhodnutích, nicméně namísto rozboru hlavních hrdinů a jejich charakterové transformace "před a po" to scénárista spolehlivě cementuje náboženskou agitkou. Určitý tvůrčí potenciál tam je, ale bude to zřejmě ještě pár let trvat než uzraje. Stevensovi daleko víc sluší uhrančivý magor s útočnou puškou v ruce a Malin Akerman, která tady vypadá záměrně jak stará mladá, taky máme raději ve Watchmenech.

Kvalita jednotlivých dílu FF se dá vnímat třeba podle toho, které díly si opravdu pamatujete. Zapamatovánihodná byla jednička, protože byla relativně laciná, zemitá a originální. Pětku si každý pamatuje, protože přinesla patřičný boost a skok o ligu výš, plus spoustu skělých režijních nápadu a diváckých taháků (Rock apod.) Zbytek už splývá dohromady a pamatovat se dají jen ty opravdu peakové highlighty, ať už pozitivní, či naopak. Osmý díl neni jiný a spadá tak do kategorie nijak vyjmečných. Žádná akční scéna není opravdu kulervoucí (CGI bordel neznamená automaticky posez na prdel), Charlize, Statham a spol sice fajn, ale s takovým hereckým potenciálem si počechrat auta ve dvou třech scénách, nechat se prohnat ponorkou a thats it ? Kde jsou full contact souboje typu Rock vs Diesel, nebo Rodriguez vs Carano ? To byly highlighty v akčním nátřesku. Tady nic takového není. Všechny ty nařvané triky nezastíní absenci tvůrčích nápadů a vycizelovaný vizuál za 250 mega z toho neudělá maskulinní akční jízdu. Family feeling pokračuje, v pořádku, však na to hlavní hrdinové mají už věk, ale nejlepší scény nejsou ty akční. A to asi není OK.

Jeden z mála filmů, kde se za dvě hodiny projekce nestane vlastně vůbec nic a je to taková lehce přetažená reklama na svaly Jamieho Dornana, jeho střešní penthouse a suverénní pózu podnikatele. Tohle všechno baví daleko víc, než jakýsi pseudo děj, či hašteření v posteli, kde o erotičnu nemůže být moc řeč, vše je v podstatě jen na efekt a umělé. Jedno z nejprázdnějších a nejzbytečnějších pokračování v historii áčkové produkce Hollywoodu.

Baran bo Odar si pustil v telce Miami Vice, Kingdom a pár dílů CSI, načež natočil tohle nudné, nenápadité a k uzoufání blbé béčko a prezentuje ho jako akční jízdu nočním Las Vegas, kde Jamie Foxx nosí podobné tričko a placku jako když byl parťák Collina Farrela, přičemž ho nezapomněli velmi podobně nafotit na postery, aby to přilákalo hodně fandů. Navíc expozice scény v baru ve stylu úvodní scény z Mannova spektáklu je jednoznačná, leč postrádající digi cam poetiku a cit pro tvrdou a nekompromisní realističnost. Pro fandy urážka. Nebýt zajímavého ansámblu a krátké stopáže, tak je to nekoukatelné. Nechápu, jak takhle schématicky zastaralý a okopčený film může s áčkovými herci vzniknout v roce 2017 a jít do kin.

Černošské oscarové extempóre na objednávku. Snaha o malý velký film, který se pokouší vyobrazovat tíživou atmosféru vyjmečného jedince na hraně standartní společnosti a jeho začlenění se do běžného života i přes svůj gay "handicap". Ne že by snad vyprávění bylo neosobní a kamerové twisty nepůsobivé, ale jako gay tématika byl Brokeback Mountain o třídu lepší. Jako příběh dětství a dospívání ve tmavé komunitě dobré, ale těch opravdu rezonujících scén je tam jako šafránu a klišé poměrně dost, především co se načrtnutí vedlejších postav týče (zlá matka, problémy se spolužáky). Palec nahoru především za solidní herecké výkony a zajímavě rozvržené příběhové etapy, kde se paradoxně nejklíčovější události dějí mimo diváka. Existují však tématicky podobné filmy, které jsou pocitově daleko plnější a vztahově promakanější.

Revenant 2 - pro ženy. S promakanějším, nelineárním vypravováním, ašak zároveň mnohdy dost samoúčelným násilím ve snaze za každou cenu šokovat diváka. Možná by se mohlo zdát, že tenhle ženský antiwestern pojednává o postavení žen na divokém západě, avšak z pozice tvůrců je to viděno příliš černo-bíle. V tomto případě dokonce výhradně černě. Je to klasický motiv pomsty, jen atypicky podaný a nečitelný. Pod slupkou to totiž daleko více vypadá, že režisér měl buď: a) těžké dětství a frustraci použil pro tak krutě nekompromisní zobrazení explicitního i duševního násilí, nebo za b) chtěl se přes Atlantik blýsknout, jak Evropa může USA nakopat koule, protože tohle z velkoprodukce jen tak někdo natočit nedovolí. Působivě nemainstreamově natočené, herecky skvělé, výpovědní hodnota velmi diskutabilní, zda-li vůbec nějaká.

Who the fuck is Rupert Sanders a proč takový neumětelský rutinér dostane 150 milionů, solidní herce a dobrého skladatele, přičemž vytvoří nudnou, zoufale nenápaditou, sterilní srágoru plnou potemnělých záběrů, nezáživného děje a logických lapsusů ? Se všemi těmi hejblátky a cingrlátky v podobě načechraného vizuálu velkoměsta se přitom daly dělat takové divy ! Inspirace z Atlasu Mraků a Blade Runnera zcela zřetelná, ale naprosto nevyužitá. Po tomhle zklamání alespoň jistě víme, že tohle vyumělkované prázdno v Blade Runnerovi 2 nechceme !

Zombie blbina v typicky ulítlém britském stylingu. V některých akčních pasážích, kterých je však velmi málo, máte pocit, že koukáte na pokračování kanonády Zacka Snydera z rok 2004, jenomže zakrátko nelze nevystřízlivět. Tempo povážlivě zvolňuje, stopáž se protahuje a děj neví kudy kam. Následuje jedna stupidita za druhou, ale za ten smělý pokus o neotřelý příspěvek do subžánru, za pár babek, proč ne.

Dystopická scifi paranoia, která prazvláštním způsobem využívá laciná kulisy měsíce, technické miniatury, při kterých se vracíme o 25 let zpět v čase, i one man show Sama Rockwella. Je to ponuré, temné a depresivní. Scénáristicky však poměrně vitální bez zbytečných berliček. Otevřený konec nevadí, daleko horší je nevyvážené tempo a malý rozpočet, který film posílá v rámci scifi bohužel do lehce béčkových vod.

Vytýkat lehce kýčovité a klišoidní látce že je plná klišé je asi to samé, jako pozastavovat se nad tím, že je v akčním filmu přehršel akce. Takže názory těch pár hnidopichů, co to budou hodnotit vlažně brát s rezervou. Obečně vzato je to přesně ten film, který se bude líbit mase. Ne proto, že je vlezdoprdelkovský, jako některé starší kousky Rona Howarda, ale právě proto, že tématika a postery na to přesně vypadaly a přesto se to podařilo vcelku sofistikovaně obejít. Tedy samozřejmě, je to film plný správňáckých osobností a velkorysých gest, kde na konci nemůže být nic jiného než pozitivní vyústění, ale s tímhle člověk počítá už z traileru. S čím však nikoliv, je niterná, osobitá a neskutečně svěží konfrontace černých žen s bílými muži v době utlačování a rasové segregace. Co nečeká je spoustu mrštných dialogů a mraky emocí. A nečeká ani tak skvělé ženské herecké trio, které doplňuje Costner se svým světáckým "Man of Steel" typem role, ostatně takhle ho máme všichni rádi. Ty nominace jsou pochopitelné, protože ani jednou jedinkrát to nesklouzne do přehnaného sentimentu a přesto je mnohdy dobré mít po ruce kapesník. Jediná výtka tak směruje možná ke zbytečně doslovnému scénáři, který z Hidden Figures dělá ve finále jen ty figures.