Kaka

Jedna z nejmilejších pohádek. Fantastická nostalgie.

Se starými díly prakticky neporovnávatelné. Mnohem rychlejší, barevnější a povětšinou i infantilnější. Pro moderního diváka, potažmo pro člověka nijak nezainteresovaného v původní sérii to však bude fantasticky dravá popkornovka plná užasných vizuálních efektů a výtečně nasnímaných soubojů. Ten nejlepší je samozřejmě na konci a troufám si tvrdit, že lepší v celé saze Star Wars nenajdeme. Na démoničnosti přidává ještě k tomu geniální hudební podkres Johna Williamse. Jar Jar je trapný, stejně jako většina scén s Gungany. Proč do osudového příběhu zakomponoval režisér takovéhoto šaška je mi záhadou, nicméně jiná možnost, nežli akceptování, tu není. S chutí do toho.

Epická oldschool lovestory v lehce divadelním feelingu a naprosto dokonale blyštivém vizuálu. Omamná podívaná, leč tématicky a dramaturgicky lehce roztříštěná.

Není to dobrý film, což vystihl v úvodní kafíčkové sekvenci přímo hlavní aktér John Travolta. Ovšem vizuální divočina je to natolik velká, že si to úplný odpis nezaslouží. Typicky za vlasy přitažený příběh bez špetky reality, která bohužel absentuje i v těch nejdůležitějších okamžicích filmu (počítačové machinace). Paul Oakenfold zní krásně, nažloutlé filtry pro změnu dobře vypadají a akce příjemně odsýpá. Přičteme nóbl hadry a efektní vizuální efekty a jde o jednohubku na velké plátno a pořádnou repro soustavu. Jinak zřejmě jen těžko koukatelné.

Divák laik jen těžko docení brilantní kamerové techniky Davida Finchera a lehce noir nádech celého snímku. Scénář je pravda jednoduchý, ale hlavní hrdinové mají brilantně vykreslené postavy a prostory velké vily, špatné počasí a herecky věrohodná Jodie Foster dělají hodně. Pro fandy žánru a filmů Davida Finchera věru nadstandartní záležitost. Pro většinu ostatních pak pravděpodobně spíše průměrné hraní si na kočku a myš s trochu moc vyšponovaným koncem.

Rozhodně nejexotičtější slizké dobrodružství z celé série. Ani zdaleka tak tajemné jako jednička, militantní jako dvojka, či depresivní jako trojka. Čtvrtý Alien je něco mezi komedií (výtečné hlášky), hororem (spousta slizu všude kam se podíváš, neúspěšné pokusy s klony) a klasickým scifi, plným hitech zařízení a robotů. Jeunetova ruka je zde krásně vidět především v pohybu kamery a komponování některých scén. Technicky samozřejmě vrchol a scény pod vodou jsou ultimátní. Překvapivě i Sigourney má stále charizma.

Zde poprvé hrají v této kultovní sérii hlavní roli dva klíčové elementy. Tím prvním je samozřejmě neoddiskutovatelně Vetřelec samotný, druhým se stává depresivní a skličující prostředí spolu s morálkou a psychickými profily odsouzenců. Masoví vrazi, násilníci, pedofilové. Fincher už ve své prvotině odpadem skutečně nešetří a jeho kamerové eskapády (pohled očima vetřelce) už zde nabírají ty správné obrátky. Bohužel je zde monsutrum zase jen v jednotném čísle a navíc při celkovém záběru až otravně počítačové. Zde je oproti druhému dílu lehký downgrade. Atmosféra je však geniálně depresivní a hra se světly je naprosto geniální. Za zmínku stačí například nasvícení backgroundu při pitvě. Zvírazněné obličeje střídané krátce snímanými makrodetaily ostří skalpelu je neskutečně sugestivní. Rovněž vězňové mají působivě napsané charaktery a konec v podání Finchera celkem ani nepřekvapí. Rozhodně progresivní a nejpodivnější Vetřelec.

Zcela jednoznačně nejlepší díl slavné série. Cameron už zde potvrdil neskutečný talent a vizuální cítění a vtiskl snímku svůj jedinečný režijní rukopis. Akce je fantastická, syrová (v rámci žánru) a "opravdová". Stejně tak charaktery jsou na takovouto scifi nezvykle hutné a propracované. Komando mariňáků je jedna velká cool banda hláškující rychleji, než střelba z jejich kulometů. Konečně taky vidíme obávaného predátora ve své plné kráse a síle a není to už jen ten "týpek v převleku". Sigourney je zde ještě více sympatická a především její proměna v průběhu filmu z bojácné poradkyně v ostřílenou vojandu je geniální. Hudební doprovod minimalistický a Android Bishop dnes již doslova legendární. Společně s Blade Runnerem jasně nejlepší scifi osmdesátých let.

Scottovi se nedá upřít režijní zdatnost a cit pro jedinečnou děsivou atmosféru, ale po tolika letech už to nepůsobí zase tak děsivě jak před deseti, dvaceti lety. Originální scénář, skvělí herci a výtečná režie, depresivní hudba a skvělá ďábelská atmosféra. Přednost dám ovšem militantnímu Cameronovi

Cameron si vždy prosadí svou a jak si dupne, tak to prostě všechno bude. Od systému natáčení, stavby mizansceny, hereckého obsazení až po ty nejdrobnější dekorace a drobnosti. Režisér je to však naprosto geniální a co se potenciálu týče, zřejmě v Hollywoodu jen těžko existuje nějaká konkurence. Propast má především v závěru nesmírnou sílu a dvojice Harris - Mastrantonio je typově tak dokonale zvolená, že se tomu až věřit nechce. Přítomnost komplikovaných vizuálních efektů nikterak nebije do očí a vše je přesně tak, jak má být.