KarelR

Zrovna k Deadpoolovi tohle shrnutí moc nesedí, ale dvojka je prostě sázka na jistotu. Stejně ujetý humor, stejně ujetá akce, stejně sexy Morena Baccarin… Reynolds pochopil, co diváci chtějí, a hází to na plátno plnými hrstmi. A jelikož při tom nedělá zásadní přešlapy, znovu je to stylová akční jízda, která nešetří malinovkou ani výborným meta humorem. Osobně bych ocenil pár výraznějších momentů (ať už v akci nebo v humoru), nebo nějakou geniální scénu, před kterou konkurence jen ušmudlaně smekne. I bez takových výdobytků ale jde o skvělou dvojku, která škatulku „všeho víc“ vyplňuje s, ehm, maximálním nasazením.

Russovi by měli dostat metál čistě za to, že Infinity War drží pohromadě. Někdo má logicky méně prostoru, někdo víc, jako celek je to ale důkladně propojená blockbusterová jízda, u níž si nikdy neřeknete "už bych se chtěl vrátit k jiné dějové linii". Tím chci naznačit, že tu obdivuhodně šlape skoro všechno, a že se vážně jedná o realizaci snu, který jde vystopovat až k úplně prvním marvelovkám. Navíc se splnil i odvážný slib, že je hlavním hrdinou filmu Thanos. Řeči o fialovém šášulovi, co se nikdy nezvedne z křesla, by tak měly rychle utichnout, a zbyde nám jen další luxusně natočený popcornový triumf. Jo a samozřejmě velké natěšení na čtyřku! (9/10)

Z Ready Player One určitě mohla být rozpliznutá katastrofa, jíž se Spielberg obratně vyhnul. Zároveň ale látku adaptuje až moc přísně a vlastně jsem měl pocit, že je v ní málo geekovského blbnutí. Spielberg výrazné pomrkávací radosti ořezal na minimum a jede si hlavně svůj akční blockbuster, který je překvapivě svižný a chvílemi i dost zábavný. Tlukoucím srdíčkem nicméně není Sheridanův hlavní hrdina, ale (podobně jako v Mostu špiónů a Dunkerku) Mark Rylance, jenž tu svůj herecký minimalismus dotáhnul k dokonalosti. Škoda trochu slabšího dění v realitě (hlavně ve druhé půlce) a minima velkých geekovských nirván. I přes tyhle výtky je ale Ready Player One docela výhra, a rozhodně jde o velmi líbivý popcorn, jemuž všechna ta (anti)virtuální moudra bez problému uvěříte. (7/10)

Jestli si myslíte, že je Pacific Rim 2 úplně zbytečný sequel, ve kterém mohlo být všechno o úroveň až dvě lepší, tak... máte úplnou pravdu. Od první minuty je vidět, že to je čínská zakázka, v níž kulhá všechno od postav až po scénář, a že nikoho netrápilo, aby to celé byť trochu dávalo smysl. Na druhou stranu se však nejedná o záměrně odfláknutý film. Povstání totiž v klidu splňuje blockbusterové parametry, má kupu vítaně přepálených nápadů a rozhodně zabaví svoji cílovku, kterou jsou akorát chlapci kolem dvanácti let (ať už fyzicky nebo mentálně). Kéž by nebyl dobrý tak každý desátý vtip. Kéž by se na plátno nehodilo snad 12 postav, které vás vůbec nebudou zajímat. A kéž by se film nerozjel až v polovině, kdy se to konečně začne efektně řezat. Del Torovy puntíčkářské ambice tu prostě nečekejte. I takhle se ale jedná o snesitelný akční výplach, na němž potěší hlavně nulová snaha zalíbit se celé rodině.

Lara Croft a První křížová výprava? Tak trochu. Na Indiana Jonese to samozřejmě nemá, Tomb Raider je ale nejlepší videoherní film všech dob a velká dobrodružná pecka. Hned zkraje mě překvapilo, jak dobře tu šlape akce, hlavní hrdinka i všechno kolem. A s přibývajícími minutami je to jen a jen lepší, protože se každé rozhodnutí, které tvůrci Tomb Raidera udělali, promění ve správnou volbu. Ať už film potřebuje špetku emocí, cool moment nebo solidní dialog, vždycky se neohroženě míří do černého. Lara tak konečně zlomila "videoherní kletbu" a měla by potěšit nejen fanoušky (nových) videoher, ale i řadové diváky, kteří prostě vyrazí na akčňák s tajuplnou hrobkou. (8/10)

Black Panther má docela blízko ke dvojce Kapitána Ameriky – o postavy se řádně pečuje, akce šlape na jedničku a celé je to spíš drama s minimem humoru a skvělým záporákem. Bohužel se ale opakuje i největší chyba „Zimního vojáka“, jíž je uspěchané a přehnaně velké finále, které moc nepasuje ke zbytku filmu. Marvel jako by dal Cooglerovi volnou ruku s tím, že musí na konec prostě přilepit bitvu a superhrdinský duel. Po dvou třetinách stopáže tak přijde dost povědomá řezanice, která působí spíš jako žánrová povinnost než jako nejlepší možné zakončení příběhu. I s ní je ale Black Panther další marveláckou výhrou. Podobně jako Strange totiž úspěšně hájí nové teritorium, s nímž je celý filmový vesmír zase o něco zajímavější.

Pro fanoušky Návratu do budoucnosti a Terminátora malý splněný sen. Eliza Coupe a Derek Wilson jsou boží, odkazy neberou konce a celé je to přesně ten neurvalý rogenovský úlet, v jaký jsem doufal. A navíc... ta sedmá epizoda!!!

Liga spravedlnosti je v podstatě horší verzí tři roky starého animáku Liga spravedlivých: Válka. Na Zemi útočí paradémoni a jejich zlověstný šéf, což rozpoutá menší apokalypsu, která dá dohromady ústřední tým a nasměruje ho k dalším dobrodružstvím. Jenže zatímco animák dokázal být opravdu našlápnutý a zábavný i v 76 minutách (Batman vs. Green Lantern!), Snyder se ve dvou hodinách jen kodrcá skrz generickou týmovku, v níž mají největší dopad dvě scény s Billym Crudupem. Zbytek jsou jen ucházející digiorgie, které vedou odnikud nikam - a to přitom chtějí stihnout tři originy, budování vztahů i velkolepé řežby v Atlantidě a na Themysciře, z čehož vlastně funguje jen to poslední. Neříkám, že mi to docela neutíkalo a že tu není pár fajnových momentů. Na první hranou Justice League je to ale bída, z níž mi utkvěla v hlavě jen kupa hezkých wallpaperů.

Řada lidí bude naštvaná, zhnusená a těžce iritovaná, ale za mě pecka. Aronofskyho matka! ukazuje svět z pohledu slušných dívek, s nimiž je zametáno na každém kroku, a kdyby se náhodou začaly bránit, měla by je společnost za necitlivé a sobecké pipiny. V rámci filmu je to samozřejmě celé přehrocené a Aronofsky ve finále otočí volume někam na 300%. Všechno, co se tu děje, je ale dokonale výstižné a rozhodně to patří na velké plátno. Pointa je v tom, že se matka! doslovně netýká každého – existují miliony vztahů, které prostě fungují úplně jinak. Jako niterný náhled do jedné dynamiky, jejíž existenci se svět pokouší ignorovat, je to ale fascinující a brilantně nepříjemný zážitek, jemuž bych zatraceně přál vyšší tržby a tudíž i hlasitější mediální debatu.

Tvůrci se chlubí tím, že toho kampaň Blade Runnera 2049 moc neprozradila, já měl ale přesně opačný pocit. Jistě, spousta věcí bezesporu zůstala utajena. I takhle se ale vykecalo příliš, takže jsem místo napětí často jen čekal, až se objeví Ford a co předvede Leto. Jenže víte co? S Letem to bohužel není moc žhavé a Ford je tak dobrý, že z filmu prakticky trčí ven. A přestože Villeneuve tráví veškerý čas tím, aby vám prodal Goslinga, nemůžu říct, že to na mě fungovalo stoprocentně. Původní Blade Runner je výjimečný právě kontrastem žánrového chladu a živelného jiskření, které do něj skoro až nepatří. To druhé však novému filmu chybí, takže tu máme "jen" originálně vymyšlenou a nádherně zrealizovanou sci-fi, která exceluje hlavně ve filozofováním nad samotným lidstvem. Řadě diváků to určitě bude stačit. Já jsem ale pořád čekal, kdy přijde něco absolutně nevídaného a strhujícího, a místo toho dorazil konec. (8/10)