KarelR

Nezávislé drama par excellence. Jen tomu chybí výraznější tečka.

Ale už vážně. Existuje role, kterou by Hoffman nezahrál?

Americké graffity devadesátých let. Linklater stejně jako před 20 lety Lucas pumpuje repráků jednu pecku za druhou a nechává mladého Afflecka, Goldberga nebo McConaugheyho, aby vás zatáhli do dobrodružství jedné divoké noci, jejíž úsvit byste nejraději oddálili na neurčito.

V podstatě nemám páru za co ty 2 hvězdičky dávám, protože větší nudu už jsem v kině dlouho nezažil. Ve filmu s názvem Fighting (!) Channing Tatum v podstatě zmlátí jenom dva lidi (soubojů je víc, ale další mi přišly jen na okrasu), a to jen proto, že to je napsané ve scénáři. Zbytek času se snaží sbalit servírku Zulay (Hraje ji Zulay Henao. Cool, ne?) a "skamarádit" se s Terrencem Howardem, jehož hyperotravný pouliční obchodníček mluví celou dobu jako idiot a nikdy nezjistíte proč. Ve filmu především chybí jakékoliv vysvětlení toho, proč byste měli Tatumovi fandit (Další outsider, co se umí prát. No a?), nikdo vám neřekne, jak celý systém soubojů funguje (dva maníci prostě přijdou do místnosti, kde je tak 30 lidí, a začnou se mlátit), bitky krom té závěrečné za moc nestojí (navíc zabírají minimum času) a z konce se vzpomatovávám doteď, protože průhlednější už být nemohl. Pro mě hodně bolestivý zážitek, proto vám radím si dobře rozmyslet, jestli chcete strávit 105 minut s hrdinou, který lidem z nouze prodává knihy jako Harry Potter a hroch.

Ach, Michaele, přesně takhle to dopadnout nemělo. Syndrom jménem Mizerové 2 se projevil v plné síle a dvojka Transformerů je sice větší a dražší, jenže kvalit prvního dílu nedosahuje z jednoho zásadního důvodu, kterým je zpackané finále. Člověk se dvě hodinky baví pod náporem skvělého humoru a solidní (často ale pořád nepříliš přehledné) akce, aby pak přišlo závěrečných 30 minut a dalo bayhaterům do rukou obušky, kterými mohou Michaela umlátit. Že se v Pomstě poražených bez ostychu vykrádají původní Star Wars nebo třetí Terminátor bych nikomu za zlé neměl, ale vytáhnout na závěr zbytečně přeplácanou téměř parodii jedničky, ve které je dvakrát víc zpomalovaček, než by mělo, člověk se v ní ztrácí a o nové nápady nezakopla, to dožralo i mě. Michael je pořád mistr v pořádání obřích vojenských manévrů, a když má na place mile hláškující Megan, Shiu nebo Johna Turturra, všechno jede jako na drátkách, jenže jakmile uteče k nepříliš zajímavým robotům, nebo nedej bože začne aplikovat svoje urychlovací vyprávěcí postupy (nelogičnost příběhu tu dosahuje úplně nových výšin!), je zle. Jak ale říkám, tyhle výtky se z velké části týkají až poslední pětiny filmu (jen scénář je debilní pořád), takže svých 7/10 přeci jen zaokrouhlím nahoru. Trojku ale fakt raději ne, Bayovo stupňování v případě Transformerů příliš nefunguje. P.S. Nevím, jestli byl ve filmu nadbytečnější Devastator nebo Isabel Lucas. Ve fázi vývoje to možná vypadalo fajn, ale v kontextu příběhu byly tyhle věci tááákhle mimo. Update: Neočekávané se stalo skutkem a napodruhý jsem si to užil mnohem víc. Když člověk ví, do čeho jde, zapadá to do sebe mnohem líp, a přestože mám furt kupu výtek, akceptuju to jako zábavnou a nabušenou prostřední část trilogie. Radím první pokus vynechat a jít rovnou podruhý :)

Příliš málo času na příliš mnoho postav. Jinak ale krásná ukázka toho, že i film s bandou mladých umělců může mít hloubku a zajímavě řešit podstatné věci.

Správně jsem tušil, že jsem ten film v patnácti nemohl vůbec pochopit...

Nečekal jsem to, ale genialita tohohle filmu mě míjí. Sestava Curtis-Cleese-Kline mě mnohem víc bavila v Divokých stvořeních, i když uznávám, že i Wanda má svoje chvilky. Povětšinou zahrnují děsně sexy Jamie Lee Curtis, ale ani vraždící chudák Ken v Palinově podání není k zahození :-)

První půlka fajn klasická komedie, druhá boží screwball. Jdu dohánět Wandu...

Jasný důkaz toho, že i eRkové komedie můžou být chytře napsané. Phillips kupodivu natočil "jen" příjemně odvázaný film, než aby diváka trápil tunou samoúčelných scének bez vyššího smyslu a pral do něj jeden f*ck za druhým. Díky sympatickému ústřednímu triu (Galifianakis nakonec není pouze idiotem, kterého nenávidíte), správně nastavenému tempu a nepředvídatelnému vývoji příbehu je Pařba ve Vegas asi nejlepší komedií, co jsem letos viděl. Přestože to není žádná přehlídka geniálních fórů, drží pohromadě, a když vás po sto minutách vyplivne ven, uvědomíte si, že jste si tu jízdu vlastně náramně užili. Update: Zní to neuvěřitelně, ale ten film je podruhé ještě lepší. Bez ostychu zvedám na pět.