Tomyfrok

Stylové, uctivé a výstižné zakončení ságy o jednom skvělém boxerovi, který v životě neměl tolik štěstí ani rozumu, ale proto se mu podařilo dobýt srdce mnoha z nás. Přestože mi není tolik, dá se říci, že Rocky patří k filmům, na kterých jsem vyrostl, a proto jsem tohle šesté pokračování očekával s velkým nadšením. A zklamaný jsem nebyl. Nepřišlo žádné velké haló, ale to vlastně ani nikdo nečekal. Stallone, který si všechny díly sám napsal, dokázal i ve svých šedesáti letech přesvědčit, že box umí. Nejen to, pere se v ringu tak statečně a s takovou vervou, že mu to opět věříte a div neskandujete Rockyho jméno společně s diváky v aréně. Už méně úspěšně se potýká s nepřízní osudu, ale taková postava Rockyho prostě je. Nikdy nebyl intelektuál, nikdy si na nic nehrál. Nemá smysl brát film jen jako samostatný snímek. Tohle je součást ságy, tohle je velmi povedený konec. (75 %)

Takže Oskar, jo? Mno, nemůžu soudit, neviděl jsem ostatní kandidáty a taky je pohled Američanů značně odlišný od toho našeho evropského, ale za sebe můžu říct, že to tedy až taková pecka nebyla. Lepší svět se sice snaží skrze vztahové krize ve dvou odlišných rodinách vylíčit nebezpečí agrese a násilí, nepochopení a pomsty, které jsou možná v každém z nás a v naší společnosti jsou nepřijatelné a nežádoucí, zvlášť děti je před nimi třeba chránit. To dává do konfrontace právě s životem kdesi v Africe. Ale hlavní děj se odehrává v Dánsku a není vůbec špatný, jen tam ale taky klidně mohl zůstat a vůbec nic by se nestalo. (60 %)

Kdyby šlo pouze o drama na téma mladých manažerů přicházejících do společností, aby bezcitně a bezohledně k původním zaměstnancům převzali vedení firmy, byl by film téměř dokonalý. Zkušenosti jdou stranou, vítězí progresivita, výsledky a mládí. Jenže tohle téma je zde pouze jakýmsi podkresem k rádoby romantické komedie, u které jsem se zasmál jednou, možná dvakrát. Dokonce si nejsem jistý, zda-li jsem In Good Company již někdy v minulosti neviděl - do paměti se vám totiž ničím nevryje. Scarlett Johansson je zde ještě mladičká, nedostává příliš prostoru, Dennis Quaid nepřekvapí ani neurazí, ostatně jako vždy. Ač jsou v něm náznaky velkých myšlenej, jde o velmi průměrný film pro nenáročné sobotní odpoledne. (60 %)

Závěrečné titulky a já postrádám takové to nadšení, radost, hřejivý a nutkavý pocit, který nelze dostat z hlavy. Celkově Touha a opatrnost vyznívá jako skvělý snímek. Perfektní herecké výkony, zvláště pak Wei Tang, vás opravdu přinesou do Šanghaje za druhé světové války a naprosto správně upřednostňují vnitřní boje jednotlivých postav nad těmi na bitevním poli. Nicméně jak dokáží být Číňané někdy vášniví, prezentují se navenek spíše chladně a zdrženlivě. A tenhle film se odehrává podstatnou část právě v tomto duchu. Při dvou a půl hodinové stopáži to trochu kazí dojem a přestože se stále něco děje, občas si zívnete. Slušně natočený snímek od oskarového Anga Leea, ale americké prostředí (Zkrocená hora) mi je asi jako Evropanovi přeci jen o něco bližší. (70 %)

Nestalo se mi poslední dobou často, abych si přál, ať film ještě nekončí. "Ještě alespoň deset minut." prosil jsem nesmyslně v myšlenkách režiséra. Nejde ani o to, že bych viděl nějaký extra film, ale měl příběh, který byl svým způsobem originální a v mělčině současných snímků byl pro mě oním zeleným ostrovem. Vytknul bych možná pár drobných detailů v chování postav v určitých situacích, třebas i chyb v pár záběrech, nicméně jako celek vše působilo kompaktně a napříč románové absurditě i uvěřitelně. A závěrem snad jen poděkování trojici velmi dobrých hereckých výkonů. Takové filmy mám rád, takové filmy mě baví. (80 %)

Nejsou to úplný čtyři, ale jo... nebudu suchar. Love and Other Impossible Pursuits je snímek, který třebas není silný v jednotlivých fázích děje, nicméně jako celek stojí za zamyšlení. V životě se může udít spoustu nečekaných kratochvílí a jen ti silní a s odhodláním jim můžou naplno čelit vstříc svému štěstí. Film takhle patetický rozhodně není, nejde ani o přehnané drama, spíš takový vhled do jedné životní události, situace, období, které podává poměrně věrohodně. Příjemně zapůsobili také mladík Charlie Tahan a samozřejmě moje jedinečná Natalie. Vlastně nad tím obsahem i přemýšlím, takže svoji roli tenhle film splnil. (75 %)

Vpravdě je třeba souhlasit s většinou komentujících, kteří kroutí hlavami nad podivným dějem, postavou Jar Jar Binkse a vůbec všeobecně tím, že jde o nejslabší článek sextalogie. Přestože jsem Skrytou hrozbu viděl již dávno, nejsem fanouškem od začátku, tudíž jsem měl možnost vidět film v kině v roce 2012 poprvé. A byl jsem nadšený. Nové 3D je nepodstatné, stejně ani není příliš rozeznat. Ale oživené scény jako závody kluzáků nebo závěrečný souboj Jedi s Sithem... prostě paráda, bavil jsem se, film jako dělaný pro multiplexy a hnedka bych si dal pokračování dalších dílů. Jo, asi si je pustím doma. P.S. Natalie je prostě úžasná! (85 %)

Vše nasvědčovalo tomu si Rozum a cit pustit: 19. století, Anglie, Alan Rickman a navíc to vysoké hodnocení... Jenže už v půlce filmu se začalo pomalu vkrádat něco, čemu nešlo zabránit, a to jsem se věru snažil - lehké znudění. Musím říct, že jsem druhou hodinu filmu víceméně čekal, až skončí a místo nad dějem jsem rozjímal nad alternativami, které by snímek mohly ještě nějak zachránit. S posledním záběrem jsem si sice řekl, že jo, nebylo to až tak zlý, budiž, ale co naplat, víc než telenovelu zasazenou o dvě století zpátky si z toho neodnesu. Jediné, co bych mohl vyzdvihnout jsou mí oblíbenci Alan Rickman a Hugh Grant. Oba si zachovali své charisma a osobnost, s nimi v záběru film rost o desítky procent a tím i zážitek z něj, který bohužel jinak nebyl příliš valný. Škoda jen, že neměli více prostoru. (55 %)

Když jsem film zhlédl poprvé, trochu jsem se ošíval nad příliš přísným a negativně vyznívajícím hodnocením, a proto jsem si film po třech letech pustil znovu. A ouha. Nadšení z graficky propracovaných mamutů, obrovského tygra či záběrů na stavbu monumentálních faraonských pohřebišť se již nedostavilo. V tu chvíli mi došlo, že tenhle snímek postrádá mnohem víc než jen výraznější příběh. Ono totiž ano, ať se klidně někdo honí přes půl světa za svým cílem (v tomto případě svou vyvolenou), takových filmů bylo... jenže trochu reálněji, prosím, a ať alespoň máme možnost a chuť mu fandit. O to víc, že je vše opředeno jakýmsi duchařským tajemnem, které je v tomto zpracování spíš pro výsměch a otrávení. Jediným plusem snad tedy stopáž, jelikož ukoukat se to dá. Ale znovu už ne, děkuji pěkně. (hodnoceno: **)

Góóól! (USA, 2005) Mám rád sport. Mám rád fotbal. Mám rád film. Tudíž byl Góóól! jasnou volbou na jeden z mnoha všedních večerů. Co se ale nestalo, ze slibně rozehraného zápasu jsem někdy v polovině věděl, že se nedostaneme dál než k remíze. Film trpí pro fotbalového fanouška až příliš mnoho nepřesnostmi (víc o nich možno přečíst v zajímavostech). A kdo jiný by měl být v tomto případě cílovou skupinou, než vyznavač nejrozšířenějšího kolektivního sportu na světě. Odpustil bych i jistou naivitu, se kterou se hlavní hrdina dostane s neuvěřitelným štěstím z jihoamerického předměstí až do víru kolébky fotbalu - na britský ostrov. Co ale neodpustím, je kromě již zmíněných chyb především ona schématičnost. Ano, u sportovních filmů je jí často třeba, nicméně neměla by být tak zřejmá, že vlastně od prvních minut víte, s jakým pocitem budete po zhlédnutí odcházet. Každopádně bezvýznamné plus za Barošův gól. (hodnoceno ***)