angloumene

Posledního z Jediů musíte milovat nebo nenávidět. Teda aspoň pokud se řadíte mezi zástup fandů tohodle vesmíru. No a pokud patříte do skupiny lidí, kteří Star Wars berou jako takovou pohádku pro dospělé (nebo aspoň odrostlejší), myslím, že si můžete tehle nejnovější kousek s klidem užít. Jasně, o tom nekonečném množství nesmyslů, divně se chovajících nebo zbytečných postav asi neni moc potřeba diskutovat. Ty tam (včetně gravitace ve vesmíru) prostě jsou a taky budou. Co mě ale bavilo hodně, byla fungující chemie mezi ústřední dvojicí, kdy se najednou dobro nejeví tak bílé a zlo tak černé. Takže jo, cítím tam určitý návrat k půvdní podstatě a baví mě to.

Starší verze této pohádky se mi vryla pod kůži svou temnou až hororovou podstatou a tak jsem čekala něco podObného i od tohoto novodobého nástupce. Opak je ale pravdou. Těchto sedmero krkavců stojí spíš na odhodlání a lásce a tak nenabízí mnoho příležitosti ke strachu. Přesto se snímek svou lehkostí snadno dostane do povědomí a tak dokáže diváka včetně jeho ratolestí upoutat po celou dobu stopáže.

Nejlepší přitel není zrovna originální nebo nepředvídatelná pohádka. Zato nabízí poctivě odehrané role, které diváka sice neohromí, ale ani neurazí. Celkově se jedná o čistý průměr. Těch pár desítek minut poměrně uteče, takže se nejedná o nijak promarněný čas.

Tahle Popelka je jako pravá od Matela. Klasický příběh, zasazený do klasického prostředí. Žádné překvapení, ale ani zklamání. Na konci na nás čeká disneyovská princezna jako vyšitá. Třpytky a hluboký živůtek jako bonus navíc. Jediné, co nepřidává na kráse je ne zrovna podařený dabing.

Babel, tedy několik povídek, kterými se prolíná společný prvek. Tím prvkem je darovaná lovecká puška, která ať už přímo nebo ne, zasáhne do života řady lidí. Jednotlivé příběhy jsou nosné, ale nijak extrémně nezaujmou. Ačkoliv se děj odehrává na nejrůznějších místech planety, jsou všichni s výjimkou Japonců a Američanů vykresleni přinejmenším nesvědomitě, možná až zaostale. Celkové poselství filmu je tak zastřené, že vlastně ani žádné není a tak nějak vyšumí do prázdna. Dohromady na mě Babel působilo dost povrchně, navíc s falešnou přetvářkou o hlubokomyslnosti. Mezinárodní zasazení děje a pár známých tváří ospravedlňují zhlédnutí, jinak se divákovi ale nic moc navíc nedostane.

Dokud nás svatba nerozdělí sice patří ke skupině povedených francouzských komedií, už ale určitě nepatří mezi ty nejsilnější. Přesto nás s pomocí jednoduchého příběhu o svatebním manažerovi, kterému se během jedné ze svateb zhroutí celý svět, lehce pohladí po duši. Bohužel ne natolik, aby člověk z kina odcházel s výrazně lepší náladou, než když do něj mířil, ale jako lehká oddechovka to myslím stačí.

Doktor Strange, tedy sebestředný doktor pohlcený zájmem o vlastní úspěch. Jenže co všechno je schopný udělat pro to, aby opět mohl dosáhnout svých ztracených schopností? Podaří se mu popřít své ego a tak se dostane do utajené skupiny, která chrání zemi proti nepřátelským magickým silám celého vesmíru. Naneštěstí toto jednoduché schéma nepřináší žádný originální zvrat a tak se celým dějem pomalu dokodrcáme do očekávaného finále. Tedy pardon, zapomněla jsem, že po očekávaném finále nás ještě tvůrci "nalákají" na spolupráci s dalšími z marvelovského vesmíru. Prostý děj nepřináší prostor pro zvláštní herecké výkony, i když by je Cumberbatch nepochybně mohl nabídnout. Jediné, co ve filmu vynikne je zajímavá grafika spojená s posunováním a ohýbáním reality, což ze snímku dělá zážitek vhodný výhradně do kina. Celkově už začínám být trochu otupělá z celé marvelovské produkce a ani Doktor Strange tehle trend bohužel nikam neposouvá.

Film o sociálně slabých, který se vás narozdíl od většiny hollywoodských bijáků opravdu dotkne. Jednoduchá a trochu předvídatelná linka představuje pár dní života v domově pro teenagery v tísni. Seznamujeme se s osobním příběhem několika dětí i jejich vychovatelů, což nám dává možnost pochopit jejich na první pohled ne uplně přirozenou motivaci.Jedná se o sociální drama , které je relativně lehké svým ztvárněním, ale o to hlubší ve svém vyznění.

Sedmilhářky jsou prostě povinnost pro všechny milovníky detektivních příběhů ve stylu Agatha Christie a spol. Děj je navíc konstruován poměrně zábavně tak, že divák nejen neví, kdo je vrah, ale musí také uhodnout, co se vlastně stalo. A není to žádné jednoduché hádání, oběť se totiž určit dá, ale dopátrat se vraha, přeci jen může být celkem oříšek :) A o to tady jde. Za nápovědu slouží život několika matek novopečených školáků, který je asi trochu divočejší, než je obvyklé, ale přeci jen uvěřitelný. Když k tomu připočtu fungující psychologii všech postav, hodně povedený soundtrack a moc pěkné prostory natáčení, můžu Sedmilhářky směle zařadit do seriálového vrcholu.

Blade Runner okouzlí opravdu podařeným vizuálem. No nemusí se za něj stydět ani dnes a to už to nějaký ten pátek od natočení uplynul. To ostatní na mě už ale tak nadčasovým dojmem nepůsobilo. Kostýmy herců jsou přinejmenším úsměvné, stejně tak jako neustálé přehrávání doprovázené Fordovým nakrucováním ve stylu - jo, já jsem tady ten hezounek. Příběh asi tehdy dokázal překvapit, ale v dnešní době plné nejrůznějších sci-fi/postapo trháků nepřináší nic nového. Celkově jde o poměrně lehký snímek, který už bohužel ztratil hodně ze své aktuálnosti.