Roman.Ticka

Heath je roztomilý Casanova, nedivím se tomu zástupu chtivých dam... :-) Ale víc jak půl hodiny před koncem nám vypli elektriku, takže si to dílko zhodnotím příště, snad. :-)

Casino mě moc neba, tak si raději zahraji šachovou partii. Král (střídavě workoholik Niro a mafiózo Pesci), královna (IQ Sharon) zkouší navzájem různé taktiky hry a strategie či rošády. Velmi důležití jsou také šílení střelci, jezdci a bílí koně, které většinou řídí nejvyšší věž. Nikdo z nich nestojí o remízu, a tak nutně nastává šach, mat nebo pat. Nebo také patová situace, která je nezvratnou koncovkou souboje králů. Pokud se oba králové promění dobrovolně v pěšce, může to vyústit až v exošach. Taková pohádková úloha nese krycí jméno Vedoucí oddělení pro styk s veřejností.

První polovina slabší průměr, na tlupě bezdomovců od každé popelnice za rohem a prázdném tlachání nebylo nic zajímavého, skoro nic se nedělo. Než přišel zlom v podobě akční vzpoury. Mezi nejemocionálnější scény patřil moment střetu dvou světů, styčný bod mezi jednou a druhou stranou. Byly to vteřiny, ale silný zásah do nitra každého z nás, zamyslet se, jak je ta hranice reálná a křehká. Další nej scénou byla pochopitelně závěrečná extáze a apokalypsa v jednom, ač očekávaná, přesto bravurně nasnímaná, zahraná a vypointovaná. Mě sedla postava Malamadreho, hlavně pro jeho pevné místo ve vězeňské komunitě a jasnou vizi ve svých plánech a postupech. Zdaleka to nebyl jeden z mnoha do počtu tlupy. Opravdu minimálně pozoruhodný snímek, navíc další z rozšiřující se řady mých oblíbených filmových témat.

Nick je holt šik. Vůbec jsem se nenudila, takže není co řešit. ;-) Podrobně bych se o filmu vyjádřila přesně jako uživatel mzss1, a to doslova.

Nádherná dojemná řeč velké herečky Jiřinky Bohdalové. Je to dáma a čertík jako zamlada. Neskutečné, ale reálné a důkaz platnosti tvrzení o tom, jak člověka naplňuje práce, která je mu koníčkem i radostí...

Sonda do destrukce současné společnosti směrem k zatracení se dá pojmout různě. Možná jako alarm před posledním osudovým krokem k cestě odkud není návratu, možná jako zrcadlo již existující reality nebo úplně jinak. O mnohoznačnosti výkladu této vize autora kam spěje aktuálně svět, jehož zvrácenost dotváří podstata lidské povahy, svědčí ostatně dostatečně jasně závěr, jež svítí v barevném sledu bílé-červené-černé. Což o to, přemýšlení je pěkná věc, ale já ho mám ráda na chutném a invenčně ozdobeném talíři, což v tomto případě rozhodně podáno nebylo. Dvěmi zářícími * oceňuji hluboké procítěné herectví obou hlavních hrdinů. O tom povětšinou nezávislé filmy jsou a obvykle ze stejného důvodu bývají (pod)ceněny.

I když svou jasnou vizí, silným apelem na lidstvo jako rána palicí do hlavy, perfektní hutnou atmosférou, výborným herectvím obou hrdinů (syna o něco víc), hmatatelnou beznadějí a drsnými scénami prakticky po celou dobu putování do neznáma plného nástrah, snímek aspiruje na nejvyšší sazbu, přesto mi něco nehmotného nedovolí tak učinit. Asi právě ta jasnost nezvratného osudu a neoddiskutovatelného konce civilizace, jež klepou na dveře se stejnou naléhavostí jako zbytečností, když není snahy to zastavit. Stačí se podívat na přeplněné krámy, rozežraná banďora, tuny zbytečných reklam na ještě lepší, novější účinnější debiloviny a tak by se dalo pokračovat a točit a točit a skončit.

Ještě dnes mě mrazí z dějové závažnosti příběhu a schopnosti rozvinout fantazii do takového absolutna. Špička v tehdejší animatografii.

Jsem ráda, že mi jedna osoba dokument nepřímo doporučila s vyjádřením, že to bylo něco tak příšerného, takový bordel a hnus, že buďme rádi za ty cigány, co tu máme, že jsou zlatí atd... Tušila jsem menší zádrhel, čekajíc něco víc než jen kritickou ódu antihumanismu a katastrofy civilizace a naštěstí jsem se nemýlila. Bylo to sice, jak zdůraznili autoři, oproštěno o vnímání, cítění, proživání naživo, ale kdo má zájem, mohl si udělat velmi ucelený obrázek o této jedinečné kultuře sám i bez osobní účasti. Jedno je jisté hned, jak nadšení cestovatelé sami přiznali, Indie je magické místo, kde život tepe ve všech směrech a etapách najednou tam a teď a tamní lidé ve své neuvěřitelné chudobě dobře vědí, co je radost a umí si ji naplno a bezstarostně užít.

Sam Mendes je typem sociálního režiséra, nikoliv mafiánského, proto kdo tady hledá tradiční mafiánku, spletl si patrně dveře. Podobně jako v AK, řeší zde prolínající se konflikt vně i uvnitř rodiny, který končí tragédií i rozhřešením.(Sullivan Sr. a Jr. proti Rooney Sr. a Jr.) Víc než obsah je precizně zvládnutá forma filmu, zejména dokonalá kamera, hudba a vypointované detaily. Herecky excelovaly obě rodiny, senioři svorně na vrcholu. V případě sladkobolného závěru bych směrovala hodnocení rovněž do zatracení, ale dopadlo to jak dopadlo, co už. Jude Law si zřejmě odskočil z nějakého "úchyláckého" hororu, jeho figura mi přišla šlápnutím vedle. Další botou jako důkaz, že gangsterka tu hrála vedlejší housle je fakt, že beztrestnost nedovolených výběrů z mafiánských účtů je v rámci pravidel těžko přijatelná, natož omluvitelná!