Recenze (1 236)
Kung Fu Panda (2008)
Skvělá animace, nápad, drajf, vtip, spád, prostě nářez nejen pro dětské odpoledne. Nejvíc cool byla scéna pachtění se Pandy na volbu Dračího bojovníka.... Vtipné hlášky měly kouzlo, ale výrazy a úrazy nešiky pandy, to mě rozesmálo naplno. Narážky určené dospělému publiku měly úroveň a vkus, s lehkostí a nenuceností, jak mám ráda. Bravo.
Komando (1985)
Bodík plus pro Arniho, jinak není moc co hodnotit ani co do nápadu, natož kvality. Hodně hluchých míst, hodně amatérismu, přehnaná závěrečná scéna boje na ostrově, 1:200 mužům. Normálně by bylo po něm po pár sekundách, ale budiž. 80 léta jsou sice tatam, ale z té doby jsou mnohem lepší filmy. Terminátor je číslo jedna v akční encyklopedii.
Desperado (1995)
Nejvyšší hodnocení za 2 hodinové rafinované prostírání vrchovatě naplněného tácu s erotikou a sexepílem té nejvyšší kvality a chuti, v podání nezapomenutelného charismatického krasavce Antonia Banderase. Omlouvám se všem jiným typům mužů, ale teplé jižanské samčí ego nemá na této planetě konkurenci. :-)
Expendables: Postradatelní (2010)
Film, na který čekám od dob, kdy jsem podlehla kouzlu Rockyho a Ramba. Netuším, proč jsem se tomu dlouhá léta vyhýbala. Krváky až tak moc nemusím. Ale Sly je holt chlap každým coulem a gentleman k tomu, když si uvědomím ročník narození, obdiv je moje nejsilnější emoce. Kombinace testosteronu a chlapáckého humoru je koktejl, který vypiju naráz a ještě mám dlouhé hodiny skvělý pocit nejen v žaludku. Tento film jsem brala spíše s rezervou, jelikož příliš reklamy a chvály nebývá někdy dobrý tah. Zvlášť po mírném zklámání z tolik proklamovaného Počátku, který nesplnil moje očekávání. Ovšem Postradatelní jsou naopak Nepostradatelní a mít pár takových chlápků občas poblíž, není až tak dětinské přání, si myslím. Navíc umění zaujmout několik generací najednou je umění nadmíru složité. Letmý pohled mezi diváky v kině mi toto plně potvrdil. Funguje to, díky Slyi, že jsi.
Prokletý ostrov (2010)
Zvědavost, jak vyrostl hošík z Titanicu, kladné recenze na CSFD, to jsou důvody, proč jsem zašla po letech opět do kina. Když připočtu povinný doprovod dítěte na Toy story 3, čehož ani náhodou nelituji, letos je to již 4. film. Úspěch. Ale zpět k filmu. Děj sice přehlednější než Počátek, fešák Leo příjemný nejen na pohled, ale vcelku žádná zvláštní akce, občas to až zaskřípalo. K většímu povšimnutí patří jistě nádherná scenérie ostrova, umístění děje do doby minulého století, to vše vcelku věrohodné. Lidskou stránku příběhu nelze opomenout. Zdatný sekundant Ruffalo mě zaujal už ve filmu "Přes noc třicítkou", kde zářila pro změnu Garner. Závěr filmu byl onou pověstnou třešničkou, o to víc chutná, když vím, jak je tento moment předmětem věčné polemiky zejména mezi mládeží. Jak slastný pocit pro ty starší, proč si to nepřiznat.
Ctihodný občan (2009)
Téma klasické a přesto stále táhne tvůrce i diváky. Kde není žalobce, tam není soudce. Otřepaná fráze. Zde hlavní chod programu. Lhostejnost, rutinérní postupy policie alias zlomený, šílený táta, který příšel o to nejcennější. Bezmoc člověka, kterého žene jediný cíl - pomsta. Genialita osobnosti se snadno zvrhne v kladném i záporném smyslu. Někdy už pak není návratu k normálu. Bizardní scéna ve stylu "Masakr motorovou pilou" vyvolává rozporuplné pocity. Meaneyho hláška u Butlerem vytvořeného uměleckého díla mě 100% dostala. Dodnes si nejsem tak úplně jistá, kterému "hrdinovi" víc fandím...