Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (1 233)

plakát

Smíchologie (2009) 

Pozitivní a neuvěřitelně vtipný dokument o smíchu, zpracovaný formou iniciační cesty vážného muže, který hledá způsob, jak se znovu začít smát. (AFO 46)

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

Nesmírně dynamická aktualizace jednoho z nejčastěji zpracovávaného knižního materiálu. V přímé konfrontaci s Guyem Ritchiem získává body především protož, že se vyvaroval karnevalu, pečlivě buduje napětí a citlivě využívá moderní techniky. Benedict Cumberbatch se do role vysokého geniálního egocentrika skvěle hodí a Martin Freeman utlumil své komediální herectví. Otevřené možnosti queer čtení seriálu je taky fajn.

plakát

Na vlásku (2010) 

Nečekaně svižný animák, který míchá to nejlepší z romantiky, zvířecích sidekicků, zlých babizen, chytlavých soundtracků a sebeparodie. Sympatičtí hrdinové, svižná akce, důraz na filmovost (místy lahůdkové záběry kamery a zpomalovačky). Vede naprosto dokonalý sled scén přichodu do města, tancovačky a projížďky v loďce. Po Pocahontas nejsympatičtější, trošku dospělá a sebeuvědomělá Disneyovka. PS: Když si po páté projekci chci projít jen nejlepší scény a přehraju celý film, je jasné, že Tangled je láska na první (a každý další) pohled. PS2: Jen ze zvědavosti jsem si projela písničky v češtině. Ale když jsem slyšela Rapunzel zpívat o tom, že tvrdne, tam, kde tvrdnout má, mlátila jsem hlavou o zeď a nadávala na invenčnost překladatele.

plakát

Říše slunce (1987) 

Napoprvé jsem Říši slunce zjevně plně nedocenila. Nádherná kamera, geniální kompozice, výborný mladý Bale. A úžasná hudba Johna Williamse.

plakát

Hačikó - příběh psa (2009) 

Prvoplánově jsem se nechala dojmout k slzám a všechno ostatní mi bylo tak nějak úplně jedno... PS: Citoví vyděrači mají štěstí, aneb jak jsem plakala v autobuse Student Agency.

plakát

Jdi a dívej se (1985) 

Nejsilnější zážitek v semináři Duchovních souvislostí sovětského válečného filmu, neobvyklý naturalismus, děsivé postavy a atmosféra přirovnatelná k nejlepším hororům.

plakát

Občanský průkaz (2010) 

Už dlouho se mi nestalo, že bych u českého filmu do ničeho nekefrala, nechala ho plynout a užívala si ho. Tady ano, mix nostalgie s kritikou, pohled mladých rozhněvaných mužů na život ve státě, kde je nejdůležitější nevystrkovat hlavu a držet krok. Příjemně mě překvapila kamera, hudba i herci. Jako moudré se ukázalo i to, vyříznout z předlohy jen určtou část.

plakát

Single Man (2009) 

A few times in my life I've had moments of absolute clarity, when for a few brief seconds the silence drowns out the noise and I can feel rather than think, and things seem so sharp and the world seems so fresh. I can never make these moments last. I cling to them, but like everything, they fade. I have lived my life on these moments. They pull me back to the present, and I realize that everything is exactly the way it was meant to be.

plakát

Zombieland (2009) 

Filmová pohodička mezi zombíky. Nápadité, vtipné a milé. Tak milé, jak může být milé namlouvání mezi vystřelenými zombie mozky. Hodnocení je maličko nadsazené, za příjemnou atmosféru u projekce.

plakát

Počátek (2010) 

Čisté potěšení z filmu. Nolan špatně točit neumí, takže jsem dvě a půl hodiny (nyní již dvakrát) seděla jako přivařená k sedačce a snila cizí sny. Typická Nolanova preciznost a nápaditost se spojila s hereckými kvalitami všech aktérů výletu do lidských podvědomí a dechberoucí hudbou Hanse Zimmera, která se k mému obrovskému překvapení skvěle poslouchá i sama o sobě. Ironická tečka (nebo spíše otazník) už je jen bonbónkem na výborném dortu. Letos mě zklamali pánové Jackson i Scott, Chris Nolan však drží laťku stále vysoko.