Recenze (1 233)
Chaplin (1992)
Famózní Downey v roli komediálního velikána němé éry a příjemná procházka po cestičkách Hollywoodu 20. let. Ač samozřejmě nikdo nemohl prostorem pro rozehrání postavy konkurovat Chaplinovi, tak mě velmi příjemně potěšil Kline v roli idola dobrodruha - Douga Fairbankse. Takhle nějak jsem si toho chlapa představovala, když jsem znova a znova sjížděla Zloděje z Bagdádu
Chaplin filmovým hercem (1915)
První Chaplin u Essanay, opět opakuju, že se s raným Chaplinem moc nemusíme. Ačkoli malé plus uznávám za prostředí, ve kterém se groteska odehrává.
Chaplin malířem (1914)
Taková nijaká groteska, u které bylo těžké se i pousmát.
Chaplin spravuje zuby (1914)
Tenhle raný Chaplin mi zjevně moc nesedí. Průměrná historka o zubařském křesle, cihlách a rajském plynu...
Chaplin vystěhovalcem (1917)
Chaplin pro Mutual, začínají se zde projevovat sociální motivy a navíc je to i zábavné, sledovat, kterak si Chaplin obstarával zelenou kartu...
Character Studies (1927)
Ocení především fanoušci zmíněných herců:-) Douglas Forever:-)
Chicago (2002)
Vizuálně,, hudebně a herecky precizní, ale ve srovnání s Moulin Rouge poněkud bez duše a emocí. Z hereckého ansáblu byla pro mě jednoznačně nejlepší Jonesová v roli protřelé Vilmy, v závěsu za ní je Mama Latifahové. Zellwagerová hrála husičku a její výkon s tím korespondoval. Richard Gere jednoduše neodolatelný. Velmi zajímavé myšlenky o šoubyznysu, které nejsou neznámé a nové, ale zajímavě podané. Roxiina úporná snaha udržet si popularitu je často spatřitelná i v současnosti, rádoby ležérní a sebevědomá Vilma taktéž. Ale sláva je pomíjivá... A jak řekl Flynn: This is Chicago!
Chobotnice (1998)
Zcela nečekaně, máme tu čest s chobotnicí... Celkem mi to přišlo nudné, dobře jsem se pobavila, když chobotnice originálně likvidovala jednotlivé pasažéry, nejlepší bylo, jak vtáhla tu ženskou do záchodu.
Chungking Express (1994)
Můj první Wong, občas jsem při sledování kontrolovala, jestli se nejedná o chybu prohlížeče (zrychlené záběry, mrtvolky), a opájela se dravým vizuálním stylem - barevná stylizace, elipsy, rakursy, dynamický pohyb kamery. Emočně jsem si ale připadala jako postavy v druhé povídce, jako bychom se překřikovali přes přehulenou California Dreamin'.
Chvilka poezie (1968) (pořad)
V rámci LFŠ 2010 jsem zhlédla sestřih toho nejlepšího. Komedie.