Poslední recenze (61)
ONEMANSHOW: The Movie (2023)
Ale no tak, Kazmo. Jsem velký fanoušek tvých minulých projektů – jsou to všechno věci, které svou velikostí v Česku nemají obdoby. Líbí se mi na nich jejich jednoduchá syrová akce, žádný bullshit okolo. A líbí se mi, že mají přesah – není to všechno jen pro honění lajků. Tenhle pokus o komedii, uměle natažený na délku celovečerního filmu, ale neobsahuje ani jedno z toho. Za mě zklamání. 50 %
Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021)
Prvok má hodnou a milující ženu. Šampón může mít libovolnou ženu, na kterou ukáže. Tečka je pořádný tvrdý chlap. A Karel je majitel úspěšné firmy. I tady se však ukáže, že z pohledu cizí osoby se lidské životy vždy jeví růžovější, než jaké doopravdy jsou. Čtyři různé silné osobnosti, každá z jiného prostředí, s jinými problémy, a přitom spolu velmi dobře fungují. Hartl dokázal namíchat svěží dvouhodinový koktejl emocí, u kterého jsem se ani chvilku nenudil. Žádné utahané dialogy, žádná omáčka okolo – každá scéna je vybroušená do detailu. Novodobý český klenot. 80 %
Králíček Jojo (2019)
Nesnáším filmy o druhé světové válce. Všechny do jednoho totiž hrajou na tu jednu stejnou notu – vyklopit na diváka vagón deprese plný německých čuráků. A pořád dokola. Čím víc deprese a "realističnosti", tím víc Adidas. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem dal šanci Králíčkovi Jojo. Ačkoliv by se tak mohlo na první pohled zdát, není to pohled na válku očima dítěte – vagón čuráků je viděno dětskými brýlemi pořád vagón čuráků. Není to ani dětský film – příběh, který se filmem nese, je plnohodnotně stravitelný dospělým publikem. Jde o mimořádně vyvedený skutečně alternativní odlehčený pohled na téma, na něž bylo třeba počkat několik generací, než byl vůbec někdo ochoten jakékoliv alternativní pohledy přijmout. A je jistou úlevou, že tenhle čas konečně přišel. 80 %