higuain

Konečně Yates natočil Pottera, kterého jsem přijal kladně. Konečně si u mě (částečně) vybral ty dvě předchozí zklamání. První část velkého finále je takovým malým Vánočním darem pro fanoušky knižní série. Samozřejmě, že rozdělení na dvě části má primárně finanční účel, ale znamená to zároveň značně širší rozvedení knižní zápletky, která byla v posledních dílech nechutně osekaná na minimum. Pro nečtenáře možná nudné a zbytečně natahované, pro mě nejlepší Yatesův HP. PS: Hermiona až neuvěřitelně vyrostla do krásy.

No... zklamání to není. Yates se s Relikviemi nakonec vypořádal celkem dobře, i když k závěrečné části bych výtky měl. Například souboj Harryho s Voldemortem, to byla fraška a v rámci zákonitostí HP světa i nesmysl. Snapeův příběh dokonalý. Bitva ušla, i když vypadá místy, ehm... levně. Krom několika světlých výjimek jsou nejemotivnější scény tvořeny ojedinělým zazněním Williamsova slavného motivu, jenž se s Harrym nese od prvního dílu. Epilog byl natočen asi nejlépe, jak to šlo, Leaving Hogwarts prostě nemá chybu.

Jestli byly Columbusovy díly Harryho Pottera v rámci série něčím výjimečné, tak ve vyobrazení prostředí kouzelnického světa. Nejdřív to byly Bradavice, v Tajemné komnatě k tomu přibylo dokonalé Doupě, i když se tam Harry vlastně ani moc neohřeje. Oproti jednotce o něco slabší a s předlohou tak 50/50.

Třetí díl Harryho Pottera není předlohou tak přelomový, jak by se z filmu mohlo zdát. Přelom zde přichází především změnou režiséra, který to všechno zkrátka podává úplně jinak, než Columbus. A v tomhle případě ještě nemůžu říct ani popel, protože v tak kvalitním balení jdou všechny výhrady stranou. Williams tentokrát trochu pozměnil repertoár, ale je to opět geniální. Škoda, že Cuarón nedostal těch HP filmů víc.

Velká nostalgie, bohužel lehce poskvrněná tou směšnou kauzou okolo JKR. Je jasný, že tam všichni dokola budou opakovat, jak všechno bylo super, ono taky spousta těch věcí opravdu byla super. Ale když se tam např. Yates chlubil tím, jak zprasil finální souboj Harryho s Voldemortem, to už jsem začínal otáčet oči v sloup. Tak či onak je to povinnost pro fanoušky HP, která svůj účel splnila.

Možná nejlepší a určitě nejosobnější Kevin Smith. Není divu, že ze svých filmů má právě Chasing Amy nejradši. Clerks a Mallrats byli o spoustě humorných dialozích a pop-kulturních odkazech pro geeky. Nic z toho zde nechybí. Přesto Smith překračuje stín jeho prvních dvou filmů a to v první řadě tím, že kromě výše zmíněného poprvé nabízí i nosnou zápletku pro celovečerní film, která je zároveň dostatečně originální a inteligentní. Škoda jen příliš idiotského chování Affleckovy postavy v závěru, protože v průběhu filmu jsem uvažoval i o pěti hvězdách, což je pro mě u tohoto žánru rarita.

Jedno se Liebesmanovi upřít nedá. Stejně jako ve Světový invazi je akce dost surová a i když její gradace pokulhává, některé záběry jsou vskutku... velké. Jinak je to taková průměrná blbost. Dívat se na to dá, ale jednička byla lepší.

Nepovedlo se. Šmakův prolog je fajn a to i přes to, že by se z něj dalo vymáčknout daleko víc emocí prostým zasazením na závěr předešlého dílu. Takhle to je jen efektní zapalování svíček v jezerním městečku, jakoby na rozehřátí před tím, co má následovat. Hlavní problém je ale právě v tom, co následuje. Ta bitva... přepísknutá a nesouvislá digitální orgie, která se navíc uprostřed bitevní vřavy vyskytne téměř úplně mimo obraz tím, že se Thorin a pár dalších šílenců vydá zabít vůdce skřetů. Do té doby na plné čáře vyhrávající skřeti čekají ještě na další posily z Gundabadu, ale nedočkají se jich, protože dva elfové, čtyři trpaslíci a jeden kameny házející hobit jich několik pošlou k zemi v rámci těžce promyšlené pasti, do které měli oni sami spadnout. Zbytek té armády asi neměl mapu a po cestě se někde ztratil nebo co, protože po sérii osobních soubojů přiletí několik orlů a obří skřetí armáda je najednou na útěku. Sranda taky byla, jak se asi desetkrát během filmu stalo, že byla některá z hlavních postav zachráněna před smrtí vyloženě na poslední chvíli. Připomnělo mi to Karla Gotta, jak po třicátém zlatém slavíku s úsměvem prohlašoval, že to letos opravdu nečekal. Co mě naopak nevadilo byl často kritizovaný Legolas. Jeho akrobacie mě totiž opět pobavila a kdo rád běhá do schodů, tak to taky ocení. Thorinova krize osobnosti o ničem, Gandalf ve víceméně zbytečné roli. Možná nejsmutnější na posledním Hobitovi je ale fakt, že přes nevelká očekávání mě výsledek stejně zklamal. ___ Druhá projekce po více než 6 letech dopadla s lepším pocitem, i přes to se ale jedná o nejslabší díl. Přidávám nicméně třetí hvězdu.

Jackson nezklamal, ale ani bůhvíjak neuchvátil. Pán prstenů je Pán prstenů, ale i díky němu v Hobitovi funguje určitá nostalgie, pro níž se dá odpustit i relativní rozvleklost, vzniklá rozdělením poměrně tenké knížky na 3 filmy. Akce je místy více efektní a místy zase méně, celkově ale spokojenost. Shore nezklamal, trpasličí motiv (Misty Mountains) se sice opakuje stále dokola celý film, to ale nemění nic na tom, že je velmi dobrý. Z herců (a postav obecně) nikdo nijak zvlášť nezaujal, nejlepší dojem zanechal snad právě Bilbo Freeman, jemuž role Hobita sedí.

Jackson přitlačil na pilu a posunul Hobita o stupínek výš. Po druhé projekci: V kinech už řádila finální Hobití epizoda, a tak jsem si první dva díly dal znova, tentokrát v prodloužených verzích. V případě Šmakovy dračí pouště jdu s jednou hvězdou dolů. Je to lepší, než první část, jen už ale ne o tolik. Že je to rozvleklé je pravda, nicméně pořád lepší dlouhou výpravnou fantasy se snesitelným poměrem akce a dialogů, než smyslu zbavenou jednotvárnou řež, jakou je Bitva pěti armád. Jestli mi něco po druhém shlédnutí a v kontextu celé trilogie vadí na tomto filmu nejvíc, tak je to způsob, jakým byl ukončen.