hirnlego

Film, u kterého vyvolává mrazení v zádech a menší srdeční příhody především skvělá zvuková/ruchová/hudební stránka (snad až na závěrečné titulky, při kterých běží nějaký nepříliš pěkný popík) a občas hodně dobře hysterická kamera - což má po chvíli za následek, že divák se proti dalším brutálním útokům na své ušní bubínky tak nějak obrní a jednoduše už se nebojí - a to je samozřejmě špatně. Přitom zezačátku měl snímek slušný náběh na nemálo zajímavý mysteriózní horor - jenže ten se zanedlouho ukáže být až moc průhlednou podívanou "na efekt". Škoda, tak trochu promarněná šance.

Už od samého začátku velmi zábavný film o němém nájemném vrahovi, jeho obdivu k matadorům, snu o operaci, po které by mohl mluvit, jedné osudové ženě a koneckonců i o tom, co si při tvorbě snímku přál režisér vyjádřit - totiž fakt, že kdyby k sobě lidé byli otevřenější, jejich vztahy by nemusely tak často končit špatně (či dokonce tragicky). Skvělý dojem ze slušného spádu a spousty vtipných momentů (občas vskutku perel téměř na hranici záchvatu smíchu) trochu kazí pár hluchých, a ke konci i snad až příliš patetických míst. I přesto se jedná o film, který stojí za zhlédnutí. (necelé 4*)

Lehce mysteriózní snímek s pár pěknými scénami a slušnou hrstkou vtipných momentů, avšak celkově příliš rozháraným a nesourodým dějem, který diváka ve výsledku spíš irituje, než aby mu přivodil zajímavý filmový zážitek. (2,5*)

Výrazně stylizovaná a nápaditá vizuální stránka na pozadí jednoduchého příběhu s množstvím společenských metafor. Vskutku nevšední a více než důstojná moderní pocta němému filmu se spoustou odkazů, ve kterých i nepříliš zkušený divák pozná minimálně Langův slavný Metropolis či Mélièsovu Cestu na Měsíc. Originál každým coulem.

Omff, Alejandro!

House je kruťas jak noha, ale čeho je moc, toho je ze 4* na 3*.

Silná výpověď, patos, silná hudba, patos, silný obrázky, patos.

Spousta až příliš prvoplánovitých (třebaže vesměs dost trefných) vtípků s pár světlými a Allenem geniálně zahranými výjimkami ("sklenička", "ještěrka") - a za Silvouše, prznícího nemohoucí babičky v metru, dík!

Po prvním dílu trochu rozporuplné pocity - s tím, že ty pozitivní převažují. Zbytečně patetické a předramatizované některé scény a až příliš polopaticky sdělované rysy samotného impresionismu - avšak na druhou stranu, méně znalý divák dostává možnost seznámit se s konkrétními obrazy slavných malířů (vždy ukázka díla, jeho název a rok vzniku) a může vidět i pravděpodobné situace, za kterých tato díla tvořili. No a koneckonců, když se občas někdo z nich nadšeně rozpovídá o tom, jak chce malovat svět "právě tady a teď", člověka přepadne podivný pocit, že impresionismus je snad i něco víc, než jen umělecký směr... (mým nejoblíbenějším směrem vždy byl a je surrealismus, avšak teď jsem zjistila, že i dříve pro mě nijak zvlášť úchvatný impresionismus má vážně také něco do sebe)

Velmi netradiční film o filmu - možná vůbec ten nejzajímavější, jaký jsem zatím viděla. Prokládán vypuštěnými záběry a scénami a především prodchnut podivnou atmosférou samotného snímku, třebaže povětšinou o něco optimističtější. Největším kladem, který nelze neocenit, je fakt, že člověk po zhlédnutí tohoto dokumentu dostane chuť podívat se (znovu) na Šťastni spolu a možná se i na chvíli zamyslí nad výší svého hodnocení...