EastWicka

Skvělá pohádka, ošklivému princi navzdory. Její hororové výchovné prvky mne jako malou děsily a jako velkou zase děsně baví... Vězte, milé děti, že ne každý oslizlý stařík je kouzelný, a že leckdy z čiré zášti mlaďochovi rád pomůže do hrobu. A když vám vaše životní láska říká, abyste jejího bývalého nechali hnít přikovaného ve sklepení, tak ji sakra poslechněte! No, a navíc ten charismatický Mrakomor Radoslava Brzobohatého... Ach... Myslím, že právě jemu vděčím za tu slabost pro inteligentní záporáky. ;) PS: Taky vám ve scéně, kdy se ve dvojce Pána Prstenů představuje ten divnej elfí generál s rozevlátou hřívou, automaticky naskakuje: Já jsem Měsíčník...?

Až ke konci mi došlo, že to vlastně byla ekoparodie na Jezero smrti! Sovy zkrátka nejsou tím, čím se zdají být. Akorát ti střílející klokani mi furt vrtaj hlavou...

Ztřeštěná Holly Golightly je prototypem nepolapitelné krásky, do níž se muži bezhlavě zamilovávají, a jejíž lehkost bytí, styl i ten nestydatý pragmatismus křečovitě napodobují skoro všechny newyorčanky ze Sexu ve městě. Tak roztomilá a tak na zabití ovšem mohla být jen jedna...

Jedno z nejrozpustilejších béček všech dob. Chce to jednu, dvě lahvinky a pak už stačí jen šikovně uhýbat před tou zubatou chátrou a vzduchem létajícími troskami civilizace. Nebudu prozrazovat proč, abych vám nezkazila ten zážitek, ale díky bohu za Stevena z Bebrly! A to já hloupá vždycky preferovala Dylana...

Takové nekomplikované gay sado-maso pro milovníky muskulaturních typů s psíma očima.

Provozovat amatérské hrátky s černou magií v divným jižanským domě, který vlastní pedantská stará čarodějnice, by nebyl dobrý nápad, ani kdyby žádní duchové neexistovali!

Zážitek podobný vlně tsunami. Ať se přívalu emocí, Jackmanova hrozného vytí, srdcervoucí sociální nespravedlnosti (a tak vůbec...) snažíš bránit kapesníčkem či cynickým úšklebkem, nemáš šanci! Když se vzpamatuješ, všude je mokro.

Hnusná 50. léta, nedýchatelno jak v domovní prádelně, na pozadí stalinistický blues a do toho se jeden slušnej chlap snaží o nemožné. Film noir, jakých není mnoho.

Zlodějskej zmetek Jerry hledá v hippiesáckém Londýně free love a fet a krutě doplatí na fakt, že pochází odkud pochází, a že se píše rok 1974. Brutální usvědčovací mašinérie strhla nejen jeho samotného, jeho kámoše, ale i celou rodinu. Hlavní hvězdou je pro mě tady Pete Postlethwaite v srdcervoucím výkonu v roli Jerryho otce. A navíc, když Bono dělá ústřední píseň, film prostě dostává další dimenzi. Jeho In the name father mi dnes doznívalo v duši stejně dlouho jako kdysi.

V nejlepších momentech to vypadalo, jako by si parta výjimečně netalentovaných středoškoláků hrála na Švankmajera.