departed

Klasický pokračování. Všechno větší a debilnější. Jako malý jsem si to samozřejmě neuvědomoval, jenže teď jsem v tom tu podradnou kvalitu viděl. Všeho uděláme víc, jenže jakost samotnýho filmu půjde do kopru. Aspoň, že Rachel byla v té době hodně slušná kost.

Jedna z lásek mého filmového dětství, kterou jsem viděl na VHS nesčetněkrát a kterou jsem si teď po více než deseti letech znovu připomenul a konstatuji, že neztratila nic ze svého půvabu (nostalgie započítána). Je to už dvacet let starý a přitom si myslím, že i v dnešní době jde o ucházející film, který má vše, co by takový dobrodružný velkofilm měl mít. Dobrý námět, exotickou lokaci, epickou hudbu, akci, humor a hlavně charismatickýho hrdinu. All checked. Nostalgie je v tomhle případě hodně silná. Scény, ze kterých jsem měl jako malý hrůzu se mnou hnuly i teď. Krásný akční biják, který si bral inspiraci z Indyho, avšak šel svojí vlastní cestou.

Dobře, ucházející horory pořád existují a tento k nim též patří, avšak scénáristům bych za některý nelogický berličky zpřelámal ruce. Já chápu, že každý horor má svá zajetá klišé a ono to k tomu tak nějak i patří, ale dělat z diváků, ale i ze samotných herců v některých scénách blbečky se přece nemuselo, ne? Vždyť přeci jen rok 2018 a my tu máme pořád facepalmovitý momenty, z kterých by se nejeden zakabonil! Atmosféra je skvělá, tempo odsýpá, hudba je stále mrazivě vynikající, protože ten theme je zkrátka boží, z Mikeyho jde stále strach a Haddonfield je stejně dobře vykreslenej jako v předešlých filmech se vším, co k tomu patří, ale podle mne scénáristi nedokázali tenhle koncept odplaty po čtyřiceti letech správně ukočírovat a proto si sem tam vypomohli iracionálním chováním postav, či stupidně působícím zvratem, který spíše vyvolá pochybnosti namísto překvapení. Nicméně jsem rád a i překvapen, že navázali na původní film ze sedmdesátýhoosmýho a nejde jen o další reboot.

Je dobře, že jsem si včera pustil verzi od Singletona a můžu porovnat rozdíly mezi jednotlivými verzemi. A že jich je. Za prvý se Shaft nebere vážně, jakožto krimi, ale jako buddy nahláškovaná komedie, kde Jackson seká jednu hlášku za druhou, namísto aby jen fuckoval jako dřív. Střílí to sem tam a jde mu to skvěle, protože mne dokázal rozesmát hned několikrát. Příběh je sice přímočarej, ale funguje a má daleko větší hloubku než by se mohlo na první pohled zdát. Je tu spousta narážek na generační rozdíly mezi otcem a synem. Zatímco mladší Shaft jede víc na elektroniku a střídmý přístup při vyšetřování, starší Shaft láme prsty, pálí jednu za druhou a motherfuckuje u toho až na strop. Tím pádem vzniká i spousta dobrých hlášek trefných na moderní dobu, ale i na to, jak to chodilo dřív. Nejvíc to vynikne, když dává Jackson synovi malou přednášku o tom, jací jsou muži dneska a jací byli dříve. Dříve byli chlapi prostě chlapi, nikomu se neomlouvali a rozdávali pěsti, kde se dalo. Dneska si chlapi nejsou jistí ani svojí sexualitou, či vůbec svým pohlavím, přehnaně řečeno, ale narážka to byla skvělá. Oblékají se jak bukvy a dávají pozor na to, jak se ženy cítí a co si o nich myslí. A podobný sračky, ale Jackson to řekl tak skvěle, že by se to skoro mohlo tesat do kamene. Rozhodně mě to bavilo víc než předešlý Shaft, který se bral až moc vážně, ale chápu to, přeci jen je tam rozdíl 19 let. Avšak Jackson si to dává pořád stejně, jen tady hláškuje ještě víc.

Děj je prostej jak žebřík, nečekal bych žádný komplexní vykreslení postav ani nečekaný zvraty (teda až na jeden), ale ta sedmdesátková atmosféra je k sežrání! Nejvíc dělá hlavně hudba, ale i styl občasných přechodů mezi jednotlivýma scénama udělal dost... a úvodní titulky taky dost pomohly. Jackson je skvělej, ale kde on není, co? Ale zbytek je holt nezáživně průměrnej.

Taková oddechová prkotinka na jedno odpoledne, která ani není třeba vidět po druhý, protože nic nad rámec kvality nenabízí, má v sobě akorát příjemný songy na poslech a zajímavý námět, který byl bohužel utopen v nekonzistentním ději, který přelétal sem tam a pokaždý se snažil diváka šokovat zvratem, jenž hraje v neprospěch Babymu a jeho okolí v podobě neustálýho házení klacků pod nohy po úvodní honičce. Čím více se blížil konec, tím větší fraška to spíš byla. Více střihu navíc neznamená nutně dynamičtější automobilový honičky, ba naopak mám z nich pak úplný hovno. Wrightova tvorba mi vždycky přišla taková průměrná, vždycky má ve svým filmu nějaký element, který je stylový, ale celý film bohužel neutáhne.

Akční nášup po třetí? Jistě. Zcela oprávněně vede John Wick akční žánr kupředu a správným směrem. Hned několik scén ve třetím dílu je toho důkazem, a není to zásluha jen samotného Keanu, ale celého štábu, který předvedl precizní práci. Zato scénáristický koutek si sem tam ulítl a chtěl si otevřít vrátka pro čtvrtý díl tak ošklivě nuceným způsobem, že to byla ve filmu jediná věc, která mi zážitek pokazila. Za mne osobně čtvrtý díl ani nemusí být. John řekl co potřeboval, zabil koho potřeboval a mělo by se mu dostat odpočinku (sami tvůrci si ze sebe dělají srandu větou "He's been retired for five years"). Chápu, že peníze to vidí jinak, ale já byl nadmíru spokojen, ale cítil jsem ke konci kravaťácké myšlení dojit, co to dá. Snad Keanu zůstane důstojný a skončí kdy má. Nicméně tohle je ukázkový příklad precizně odvedené filmařiny na poli akčních filmů s kaskaderskými kousky na úrovni asijských top filmů. Momentálně není široko daleko nic lepšího. A možná proto si toho vážím o to víc.

Ricky s trochu vážnějším tónem, černým humorem a sarkastickým přístupem k životu, jakožto člověk, který přišel o tu nejmilejší osobu na světě. Hraje skvěle, životní moudra se sypou z rukávu úplně samy a hudební podkres krásně zpříjemňuje tu lehce depresivní atmosféru, k tomu přisypte hlášky navrch a je to skvělá kombinace pro látku, kterou Ricky zvládl skvěle podat. ___ S třetí sérií jsem názoru, že stále dobrý, ale už jde cítit vaření z vody, scenérie se opakují, jen s jinou intonací, spousta lidí si určitě i pobrečí, ale pozorní diváci vycítí, že určité scény jsou nucené, citové vydíračky bez přirozené nadstavby. Tímhle způsobem by se samozřejmě mohlo pokračovat do nekonečna, záleželo by ale jak dlouho by to diváky bavilo. Hodnoceno: 3 série.

S Walliamsovo humorem je to taková love-or-hate záležitost. Já jsem teda tak někde na půli cesty, nevadí mi, kolikrát mi přijde vtipnej, skeče jsou mnohdy úderný, ale sem tam jdou až moc do extrému a končí jako trapnohumor. Tohle nebyla špatná minisérie, u některých scén jsem se upřímně zasmál z plných plic. Ale je potřeba znát britský pořady a mentalitu. Hodnoceno: 1 série.

Rychlý tempo od začátku do konce. Takhle to má u hororu se zombíkama, kteří jsou navíc rychlí jak gazelly, být. Po celou dobu adrenalinový napětí, i herci hrají překvapivě dobře. A líbí se mi myšlenka, že zombíci ve tmě vidí hovno a jdou jen po sluchu. Slušná žánrovka, pro fanoušky zombíků povinnost.