Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (741)

plakát

Triple 9 (2016) 

Dokážu si představit, že takhle nabouchaný cast by s touhle tématikou dokázal jiný režisér ukočírovat daleko intenzivněji a lépe. Postavy začínají v množném čísle a končí v jednotném, to jsem si dokázal představit už od uvedení zápletky, ale že ke konci dojde takovým mdlým, suchým stylem s tempem, kde samotné tempo nastavuje hudba na pozadí a nikoliv příběh, by mě ale vůbec nenapadlo. Hillcoat měl snový cast a celkem dobře zvládnutou akci, avšak příběh samotný (jenž se může zdát jako obyčejný, což dost možná asi i je), nedokázal odvyprávět záživněji a tak, aby nám na postavách záleželo, a ještě lépe, aby nám záleželo na finálovém rozuzlení. Gradovalo to k němu sice hezky, ale na konci zkrátka přišlo takové to ,,to je vážně konec?" Tolik známých a dobrých herců nějakou dobu v podobném filmu neuvidíme, takže je škoda, že 999 je taková malá promarněná příležitost.

plakát

Ratchet a Clank: Strážci galaxie (2016) 

Nemastný, neslaný, avšak humor skvělý. Spíše takový vhodný filmový doplněk k remasterované hře ze stejného roku, která byla ale zábavnější než film samotný.

plakát

Criminal: V hlavě zločince (2016) 

Docela dost známých ksichtů na takovou prkotinu. Z moderní doby, ale pocitově jak Van Damme, Lundgren či Seagal z devadesátek, jak příběhově, tak chováním postav a vlastně i vším ostatním. Tohle zapadne hodně rychle v propadlišti filmových dějin.

plakát

Rogue One: Star Wars Story (2016) 

Zas netřeba z toho dělat skoro až filozofické dílo jen proto, že to má nášivku Star Wars. Správně vykreslené a hluboké postavy, příběh, který má silné poselství, audiovizuální skvost se správně gradovanou a natočenou akcí? Dívali jsme se všichni na to samé, nebo jen fandové SW ustříkávali při každém zaznění směšně znějícího jména nebo výstřelu ze zbraně, pohledu na Hvězdu smrti nebo na Darth Vadera, který si tu dokonce ukousl celé dvě (!) minuty pro sebe? Ano, na tohle lákal marketing. Na to, že se ve filmu objeví Vader. Ovce to samozřejmě sežrali a bezmyšlenkovitě na to kvůli tomu šli. Slíbený old school retro feeling je tu jenom v rámci kostýmů a designu interiéru jednotlivých lodí či stanic. Máme tu hlavní postavy v rozložení - britka, mexikánec, asiat, arab, dán, australan a černoch, což je skvělý, protože žádný národ či rasa se nemůže urazit, že byla v dnešní tolerantní době vynechána. A navrch s hlavní dívčí postavou schovaly feministky celého světa své transparenty zpátky pod postel. Tohle je SW jako kterýkoliv jiný, jenom vás balamutili tím, že vám naservírují hlavní chod alá kachna na víně a přitom jste dostali koprovou omáčku s chlupama z šéfkuchařovo nosu místo kopru.

plakát

Bright (2017) 

Totálně boží nápad spojit lidi, orky a elfy (i když elfy zrovna dvakrát nemusím) do jednoho světa... a v téhle verzi zrovna do světa korupce, špíny, krve a olova. Policejní tématika, latino-american homies, fuckování v každé větě, spousta kulek a tuny krve, nahláškovaný Will a zručný Ayer, který má s policejní tématikou tolik společného, že by se dali považovat za manželský pár. Všechny tyhle skvělý aspekty v jednom balíku. Avšak až moc přehnané finále, kde se mávalo hůlkou, lítaly všude záblesky a paprsky, mluvily se dementně znějící slova, zkrátka se z toho ke konci, místo kvalitního gradování, stala pěkná magořina, a to to bohužel kvalitativně v mých očích dost srazilo. Kdo by nechtěl z tohohle univerza v Ayerovo podání vidět víc, že? Ale všechno má svý meze. Každý by měl znát hranici únosnosti. Ayer to tady pod taktovkou Netflixu holt ve finále trochu přepálil, ale nejde mu to tolik zazlívat, když vše předtím bylo kvalitativně úplně jinde.

plakát

Bullittův případ (1968) 

Nazval bych to něčím jako spaghetti detektivka. Děj se vleče a jeho tempo se dá přirovnat k rychlosti hlemýždě. Postavy toho ani moc nenamluví, jen zásadní repliky vysvětlující dění na scéně, jinak nic. Má to jednu (na svou dobu určitě) ucházející automobilovou honičku s nádhernými auty, ale nudnou dynamiku střihu, nezáživný (a místy groteskní) hudební podkres, nikdo z postav není zajímavej natolik, aby diváka zajímalo, co s ním bude dál, a konec tak mdlý jako samotný případ. Ok, beru že už to má svůj věk a ve své době šlo asi o nadprůměrnou pecku, ale dnes už ne-e.

plakát

Proč? 13x proto (2017) (seriál) 

Emocionální promluva do duše každého člověka. Citlivě podané téma sebevraždy skrze mladou dívku, která toho od svého okolí schytala dost natolik, aby udělala onen čin, jemuž předcházelo nahrání třinácti kazet, které vysvětlí proč to udělala a donutí se každého jednotlivého zakomponovaného individua se nad sebou a okolím zamyslet a učinit rozhodnutí, která zabrání tomu, že se tohle někomu v budoucnu stane znovu. Avšak má to svá pro a proti. Někdo si stojí za tím, že to není ani zdaleka jeho chyba, někdo si stojí za tím, že za to může částečně a jsou tu i tací, kteří na sebe berou veškerou vinu. Jistý teenager, který nemohl její rozhodnutí pochopit a smířit se s ním, se vydal na svůj osobní "manhunt" a rozjel své soukromé vyšetřování, aby tomu přišel na kloub a mohl ulevit své mysli. Odpovědi se nakonec dostanou všichni, ale částečně bych chtěl upozornit, že určité díly nemusejí být pro slabší povahy. Nejde nutně o explicitní scény, jenže občas se můžou dostavit i části, které zapůsobí víc psychicky, než fyzicky. Lidé její důvody budou chápat, pokud budou mít pochopení a uvidí dál, než jen tam, kam jim to seriál dovolí. Z technického hlediska bych rád ocenil hrátky s filtry, kdy přítomnost se vyznačuje našedivělo-modrým filtrem, jenž představuje smutek a depresi, který střídá světlý, nažloutlý filtr z minulosti v podobě flashbacků, kde vše bylo ještě jaksi v pořádku. A z hereckého hlediska nemám nejmenších výhrad. Zde se casting povedl na výbornou u každé postavy. Budou tu tací, které budete mít rádi, budou tu i ti, které budete nesnášet a budou tu i tací, s kterými budete eventuálně soucítit. Ať už jde ale o dospělou či mladou skupinu herců, všichni to sehráli bravurně natolik, aby vás vtáhli do děje a pomohli vám prožít s nimi to, co zrovna prožívají oni. Výběr melancholických skladeb do jednotlivých dílů, které utváří pochmurnou atmosféru se též vyvedl. ___ Se čtvrtou sérií jsem si myslel, jestli si scénáristi jen nedělají prdel a nekurví hodnoty celého seriálu jen tak ze srandy. Tohle byl akorát tak kvalitní výblitek, který v sobě začal kombinovat tolik žánrů a tolik nesmyslů, že to s třinácti důvody už nemělo vůbec nic společného. Nejlepší postavou tak byl Zach, který měl v piči, stejně jako já, a taky měl dobrý repliky a aspoň to uměl zahrát, aby to nepůsobilo kýčovitě. Budu mít hezký vzpomínky na první sérii, možná něco málo i z druhé, ale to je vše. Hodnoceno: 4 série.

plakát

Archer (2009) (seriál) 

Ironický, sarkastický, sprostý, arogantní, debilní, vychlastaný a sexuálně promiskuitní hovado Archer a tým po jeho boku plný individuí s absurdními povahovými vlastnostmi, avšak se smyslem pro humor a smyslem pojebat každou situaci, která se dá. Špionážní tématika zabalená v komickém hávu s postavami, které si zamilujete a replikami, které vám podráždí bránici. Humor, který není pro každého, ale je vkusně podaný a nezachází zbytečně do extrému. Na odreagování ideální. Hodnoceno: 4. série.

plakát

Ulice Cloverfield 10 (2016) 

Ono se tam celou dobu buduje napětí a mrazivý mysteriózno, aby to ke konci takhle zesrali tím, že ukázali příliš mnoho. Přesně si dokážu představit moment, ve kterém to mělo skončit. I přes ufuněnýho Goodmana se ale filmu daří držet tempo, auru mysteriózna, kdy nevíte, co je skutečně pravda a co klam, zároveň zaskočit nečekanými zvraty a na minimálním prostoru i adekvátními hereckými výkony. Příjemná jednohubka, o které se asi netřeba více rozepisovat, protože každá další věta by mohla být spoiler, neboť film opravdu sází na zvraty, které však ale fungují.

plakát

Nerve: Hra o život (2016) 

Jednohubka na efekt. Má to dobrej nápad, který je i adekvátně zpracován, ale v mnoha ohledech taky dost nedoladěn, proto jsem použil slovo jednohubka. Nicméně, co se týče audiovizuální stránky a sympatického ústředního dua, tak tam si nemůžu stěžovat. Neonový New York a hudba laděná do retro osmdesátek tu v kombinaci s konstantním adrenalinem hráčů padla naprosto parádně.