Von Kempelen

Byť se moje vnímání Čtyř dohod poněkud liší od podání Jaroslava Duška, tak přesto je představení tak nějak povznášející, navozující příjemnou lehkost života, která jako by byla samou přirozeností.

Minimalistický až komorní drama, před kterým se radši dojděte pořádně naplnit i vyprázdnit, protože vás přiková k židli. Opět žasnu, co se to s tou francouzskou kinematografií v posledních dekádách stalo, myslel jsem, že produkce filmů je jako jízda na kole, ale kdepak...

Jízda bez oddychu, kde tak trochu trpí atmosféra na úkor akce, ale přesto zdařilej následovník legendy. Čekal jsem z úcty aspoň malej odkaz na původního Maxe, ale bohužel. Ale jinak nejlepší skutečně akční film posledních let.

Knižní předloha mi uchvátila a je dobře, že scénář se jí (až na pár zkratek) celkem drží. Edward Fox je v titulní roli až uhrančivej, při každým dalším shlídnutí doufám zas o něco víc, že se mu tentokrát celá akce povede.

A já to mám rád, všechny ty vznešený kecy, Karlovo chlastání a chvástání i upřenej pohled Emy. Jen doufám, že tenhle seriál nebere nikdo vážně.

Pokud se někdo rozplývá na dokumentární formou, tak mohla bejt dotažená do konce a postavy mohly bejt aspoň trochu realistický a uvěřitelný a netvářit se jako sbírka identickejch prkenejch panáků. Naopak výrazně kladně na mě zapůsobil závěr, kde je příjemně ponechanej prostor, ať si každej udělá vlastní závěr podle svýho (ne)přesvědčení.

Navzdory zdejšímu hodnocení mám tenhle film moc rád možná proto, že v něm poznávám sám sebe a pár kamarádů před lety. Líbí se mi to civilní a uvěřitelný pojetí a taky hodně slušně napsaný i zahraný postavy.

Pořád to má svoje kouzlo a ne že ne. Zlatá doba francouzských dobrodružných komedií vyprodukovala spoustu vynikajících filmů a tohle je jeden z těch nejlepších.

Po celou dobu zábavnej a milej medvěd i film. Sice všechno podle stokrát viděnýho scénáře, ale s osobitým pojetím a šmrncem, že se ani nestihne dostavit pocit nudy nebo opakování. Příjemnej skutečně rodinnej film, jakejch dneska moc není.

Tenhle film pro neskončil závěrečnějma titulkama, ale naopak ve mně ještě dlouho dozníval. Těžko něco popisovat nebo nedejbože převyprávět. Až zas budu držkovat na americký filmy, tak si vzpomenu na Atlas mraků, zklapnu a půjdu si ho pustit znovu.