Von Kempelen

Proboha, kde zas vzala ČT info k filmu: Obrazově strhující a emocionálně uhrančivý film...?! Strhující obrazy si představuju rozhodně jinak než záběry na močály a pár triků se zvířatama a že by mi to emocionálně zrovna uhranulo to teda taky ne. Bod jenom za to, že to snad v leckterým intelektuálovi může probudit spící zájem o ekologii.

To be frank, I think his world had vanished long before he ever entered it - but, I will say: he certainly sustained the illusion with a marvelous grace! Nesmírně zábavná freska ze starých časů plná skvělýho humoru a výbornejch herců. Z předešlejch filmů Wese Andersona jsem nepobral ani jeden, zato tenhle jsem hltal každou vteřinou.

V Plzni teda žiju přes třicet let, ale až pan Hřebejk mi v ní ukázal místa, kde jsem asi nikdy nebyl a který doteď marně hledám. Kromě zmíněných naprosto zavádějících reálií je Místo zločinu Plzeň další podprůměrnou ukázkou současný český seriálový tvorby. Filmům s režií Jana Hřebejka se záměrně vyhejbám a začnu to asi dělat i u seriálů.

Psychologicky drsnej film, ke kterýmu není moc co dodat, aby člověk něco nevykecal. Na první ligu to nemá, ale třeba na osamělej tichej večer po propršeným dni je to ideální záležitost.

Temná pochoutka pro pozdní večery, někdy možná až zbytečně naturalistická. I když děj samozřejmě časově mladší, přesto jsem v každým dílu pocítil lehkej závan Poeových povídek. Lidská posedlost, chtíč, násilí, pohlavní choroby a opiový doupata, prostě všechny kvalitní atributy provázející až mysteriózní vznik moderních USA. Jen André Holland mi ten pocit dost kazil, nějak mi k ostatním hercům vůbec nesednul (to, že je černej, s tím samozřejmě nemá co dělat, to jen pro pořádek). Edit 18.1.2016: Druhý řada výrazně slabší, přesto pořád vysokej nadprůměr.

New York has the haircuts, London has the trousers but Belfast has the reason! Nejlepší film o jediným skutečným punku (77) se skvělou muzikou i atmosférou. Z plátna přímo dejchá bezvýchodnost městský války v kontrastu s nadšením z punkový muziky. Pár osob bohužel až pozdě zjistilo, že to nadšení může bejt až sebezničující a nejinak tomu bylo i tady.

Hraný dokumenty mi normálně lezou krkem, hlavně ty historický, ale v Pádu do ticha mi polodokumentární styl vůbec nevadil, spíš naopak. Snad proto, že bez doprovodnýho komentáře by se jen stěží podařilo vykreslit pocity obou horolezců a kamarádů, který si oba prošli svým peklem, byť v rozdílný formě.

Nevěřil bych, že příběh s jedinou hranou postavou a pár hlasama z telefonu může utáhnout celej film. A ono jo. Určitě na tom má podíl i vhodně zvolená stopáž, pár dalších minut a film by se rozpliznul v záplavě hendsfrí rozhovorů. Jinak další variace na stísněnej život (nejen) v autě po poněkud depresivnějším Dag och natt .

Chvilkama jsem se i zasmál, ale jinak klasickej českej film posledních let vhodnej tak pro líný nudný odpoledne u TV, kdy si člověk během filmu odběhne pro nápoj dle chuti a po půl hodině strávený všemožnejma jinejma činnostma si říká:"Nekoukal jsem já předtím na něco?"

Není to úplně špatný, námět určitě zajímavej, jen mi film přišel hrozně jednostranej, místy až křečovitě se snažící ukazovat temnou stránku moderních technologií. Přitom obsahuje spoustu silnejch momentů, který se ale v celkovým křížovým tažení proti digitální době tak trochu ztrácí a to je škoda.