Von Kempelen

Film na takovou slušnou trojku, kterej neurazí ani nenadchne. Do kina bych na Káčko asi nevyrazil, ale doma slušně pobaví. Na český poměry slušná atmosféra, díky který film nepůsobí jako trapná hra na zlý hochy.

Začátek hodně slibnej, vypadalo to na slušnou detektivku s nějakým tím psycho přesahem, ale pak se film začal hroutit hloupejma dialogama a celkově přestal bejt zajímavej. Dokoukal jsem to spíš z povinnosti a teď zjišťuju, že si závěr skoro nepamatuju. A slábnoucí paměti to (snad) ještě asi nebude.

23 hodně stojí na Carreyho přesvědčivým šíleným výrazu. Noirový flashbacky mi tam moc neseděly a některý konspirace byly až moc kostrbatý, ale jinak slušný napětí a konec taky podařenej.

Myslím, že Viktor Preiss i farář Toufar měli dostat víc prostoru, ale i přesto se jedná o celkem slušný nastínění nesmírně krutý doby. Jiří Langmajer sehrál boj o důstojnost výborně, zato skutečnej režisér Neuman (Freiman) neměl pravděpodobně se svým veledílem sebemenší morální problém.

Poetickej, místy možná až dětsky naivní film, ale právě to se mi na něm moc líbilo. V současný době jsme všichni konfrontovaný s online světem a zapomínáme na sílu vyprávěnejch příběhů, kdy zdaleka ne všechno se dalo rozumně zcela vysvětlit a ze kterejch lidi odedávna čerpali sílu čelit ztrátě, strachu, nespravedlnosti i jinejm strastem každodenního života. A právě takovej příběh je Little Boy. Moc nerozumím zdejším narážkám na křesťanství, tenhle fim měl do nějaký formy evangelizace hodně daleko.

Moc jsem si ten film chtěl užít, ale to tempo a dýlka je prostě zdrcující. Herci i atmosféra výborný, ale toužil jsem po nějakým zásadním zvratu a pak už i po konci, jak farmáři z okolí L.A. po řece plný vody. Noir a obecně i retro filmy nějak nejsou pro mě.

Příběh o paradoxu dnešní doby, kdy se v přeplněnejch městech tísní osamělý lidi. A jednou se dva takový nedobrovolný singles přes všechny překážky a výpadky elektřiny navzájem našli a natočil se o tom příjemnej a milej film.

Všechny klasický dilemata chlapíka středního věku ze západní civilizace zasazený do osamocenýho tripu po "horách". Přestože ze stejnýho důvodu taky rád mizím do přírody, tak mi nebyl Martin zrovna dvakrát sympatickej a proto jsem se u jeho one man show ke konci už trochu nudil. A klidně bych snesl míň záběrů na nahý chlapský tělo.

Film, kterej pořádně začíná tam, kde jiný končí a od kterýho jsem nedokázal odtrhnout oči ani mysl. Myslím, že zvlášť pro rodiče je to hodně silná věc a to i díky skvělejm výkonům obou hlavních herců.

Přestože považuju Bílou Velrybu páně Melvilla za jeden z největších uměleckejch klenotů vůbec, neměl jsem doposud tušení o existenci předobrazu Narrative of the Most Extraordinary and Distressing Shipwreck of the Whale-Ship Essex, podle kterýho je In the Heart of the Sea natočený. Původní předlohu jsem tedy neměl možnost číst, ale ve filmu mi chybí právě ten filozofickej přesah Melvillova díla, bez něj je to jen další napínavej snímek stojící pak hlavně na vizuálu a hercích. A ani jedno ani druhý se zrovna dvakrát nepovedlo. Paradoxně mi z celýho filmu nejvíc zaujaly narativní momenty s účastí skutečnejch herců Gleesona a Michelle Fairleyový. Přesto, když jsem zapátral po skutečnejch osudech námořníků z Essexu, zjistil jsem, že se film do velký míry držel skutečnosti, což je v dnešní době až hanebnejch uměleckejch licencí veliká deviza.