Von Kempelen

Vizuálně úžasně uvěřitelnej film se slušnou porcí napětí vyzývající k diskuzi o aspektech komerčního horolezectví. Moc mi potěšila účast Emily Watson.

Příjemná a svižná komedie ze Švédska bez slabších míst s pro mě naprosto neznámejma mladejma hercema. Přes náročnej námět veskrze pozitivní věc.

Snad proto, že se filmu nechopil českej režisér, působí Hořící keř hodně profesionálně až světově. Přes nespornou filmovou kvalitu je ale síla sdělení hlavně v reálnejch příbězích a osudech, který si zaslouží mimořádnou osvětu. I proto bych uvítal kratší stopáž, obávám se, že zvlášť v dnešní době nebude mít moc mladších diváků trpělivost na bezmála čtyřhodinovej film, byť dělenej na tři části. A zrovna ty mladší by Hořící keř potřebovali vidět nejvíc...

Nebejt rozvleklýho závěru měl bych jasno o svým filmu roku 2016 už v lednu. První půlka je dechberoucí, ke konci už trochu dochází síly a závěr není tak vygradovanej jako spíš pomalu očekávanej. Jinak ale mrazivá a kurevsky drsná atmosféra zebe až do morku kostí i přes plátno nebo obrazovku. DiCaprio právem sbírá za svůj výkon jednu cenu za druhou, přesto mi Tom Hardy přišel ještě o jeden dlouhej vous lepší.

Jasně, proč by se mezi horou svalů nemohla skrejvat citlivá a bojácná duše, ale tohle mi přišlo vážně přehnaný. Denis mi se svým výrazem "úsměvzažádnoucenu" připomínal podobně tragickou a depresivní sestru Inu, která mi v dětství stresovala po několik nedělních dopolední. Ale moc jsem mu tu thajskou frajerku přál, to zase jo.

Nesmírně pitomej film, ale tak silně mi připomínal akční bomby z osmdesátejch, že jsem na ten nesmysl vydržel koukat až do konce a čekal, jestli Karel za celej film aspoň jednou ukáže ksicht nebo to celý prochodí v helmě od Mattela. Čištění baráku od špíny jsem už sice viděl jinde a výrazně líp, přesto slušná zábava, u který je přemejšlení dost na závadu.

První půlka filmu prodchnutá dobovým spiritismem vypadala slibně, ale někde u pěstování kohoutů jsem přestal film chápat a brát vážně. Asi neumím dostatečně číst a vykládat symboly a umělecký připodobnění, ale ke konci už to bylo šílený psycho. Holt se asi zařadím do zástupu plebsu, kterej Hlava-ruce-srdce nepochopil a na kterej tady místní intelingentní honorace hází chlévskou mrvu pohrdání.

Na režiséra a herce Redfordovo formátu podprůměrnej film působící někdy až skoro televizně. Po celou dobu jsem čekal na nějakej zásadnější zlom, ale všechno plyne tak nějak postupně a zdlouhavě, až to nakonec utne odfláknutej závěr. Námět dobrej, herci taky žádnej ochotnickej kompars, ale výsledek nic moc.

Někdy se hodí nic si o filmu nezjišťovat a zkusit prostě přepnout a dát šanci neznámýmu titulu. Nic jsem nečekal a bavil jsem se výborně.

Závěr už trochu drhne, ale momenty na ostrově jsou fantastický. Zemeckis očekávaný prvoplánový moralizování nad konzumní společností dovedně skryl mezi záběry, takže ačkoliv tohle téma ve filmu rezonuje, neruší příběh o neskonalý vůli člověka k přežití.