Dvě ďábelské oči

Povidkovy film na motivy pribehu E.A.Poea. Prvni povidku nazvanou The Facts in the Case of Mr. Valdemar reziroval George Romero a opravdu me zklamala. Pribeh jsem samozrejme znal, zfilmoval ho uz minimlane Roger Corman a to docela dobre. Tesil jsem se s cim prijde Romero, ale on jej pouze presunul do soucasnosti a doplnil o nejaky ten krvavy efekt. Bohuzel je to cele hrozne natahovane, skoro celou dobu se nic nedeje a herci jsou opravdu silne podprumerni. Spis to vypada jako do nekonecna natahovana slabsi povidka z Amazing Storyes. Velka nuda. Ale pak prijde na scenu jine reziserske eso - Dario Argento - a vse je uplne jinak. Uz prvni minuty jim zfilmovane povidky The Black Cat, kdy fotograf Rod Usher (v podani Harvey Keitela) pracuje na fotkach mrtve zeny, kterou rozpulilo kyvadlo, davaji tusit ze tentokrat se budeme bavit. Argento svou cast filmu nacpal odkazama na ruzne prace E.A.Poa, sam jsem poznal jen ty nejznamejsi (Berenice, Zanik domu Usheru, Lenora, Annabel Lee). K tomu pridal skvelou kameru a kvalitni maskerskou praci Toma Saviniho (mihne se v male rolicce inspirovane prave Berenici) a cele to podtrhl dobry Keiteluv vykon. Jinak pribeh o nenavisti ke kockam a zarlivem manzelovi zustal zachovan, snad jen snova sekvence s narazenim na kul pusobila trochu rusive. Doporucuju zapomenout na Romerovu povidku a pustit si film od prostredka, zazitek bude perfektni. (26.09.2004)

Film není úplně dokonale doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude zajímavé a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využily Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena, ale stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí. (04.07.2015)

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)

Když si tak pročítám komentáře, tak koukám, že na mě ten film působil přesně naopak než na většinu diváků a divaček. Já bych to totiž úplně otočil. Romerova povídka mi přijde hodně povedená, krásně houstnoucí atmosféra, dobrý masky, trochu té krve, mrazivý (povedený) český dabing. Povídku jsem předtím neznal, ale byl jsem mile překvapen. Zato Argentovu povídku jsem poprvé vůbec nedokoukal a teď na podruhé jsem u ní dvakrát usnul. Je to nehorázná nuda. Navíc, Poa jednak moc nemusím, ale hlavně, jeho nejzprofanovanější povídka, právě Černá kočka, která byla zfilmována nesčetněkrát a objeví se v takřka každém výběru Poeových povídek, mi už pěkně leze na nervy. Nechápu, že si podobný status vydobila zrovna tato nijak povedená povídka. Argento svou část pojal naprosto nezáživně, zdlouhavě, nudně, místy až protivně (jestli jestli je hercům v Romerově povídce vytýkán špatný výběr, tady možná není špatný, ale srali mě v té povídce skoro všichni s Keitelem v čele). Vůbec to nezachraňuje ani těch pár dobrých scén a záběru (sekáček na maso, kočka a její koťata). Právě na Argentově povídce se nejlépe zračí největší problém filmu a to je jeho zdlouhavost a zbytečné natahování povídek, kdyby zkrátili jejich stopáž, přibrali dalšího režiséra (Cravena, Hoopera, Carpentera?) a přidali třetí povídku, mohlo to celkově dopadnou mnohem lépe. Takže Romero za 4*, Argento za 2*, film obecně za 3*. (04.09.2011)

E. A. Poe v rukou skvělých hororových režisérů. Romero svou povídku pojal velmi poctivě a vypráví postupně gradující příběh o životě po smrti. Své oblíbené téma se mu opět podařilo zpracovat slušně a já se při jeho zombie strašení bavil. To Argento se s postupnou gradací nijak nepáře a vypráví zkratkovitý brutalitou prodchnutý příběh o pádu do temnot šílenství. Vystřihl bych zbytečně dlouhý a co do zpracování nepodařený středověký sen a byl bych spokojen téměř maximálně, a to i díky skvělé "šokantní" pointě. Oba za čtyři. (01.08.2015)