Lupes

"Já nikdy neplánuju." Tak za tuhle polohu tvrdohlavého frajera si Paul rozhodně zaslouží pochválit. Nezvladatelný a nepředvídatelný je jako zvíře, které se vždycky bude snažit dostat z klece. Song Plastic Jesus byl pro mne díky mým přátelům pojem dávno před shlédnutím; má Dylanovu hloubku. Ale zbytek už tak dobrý není. Férové chování vězňů není uvěřitelné ani v letech 50. O další rasy nezavadíte. A pokud tohle má být vrchol bachařské šikany, asi by si autoři měli odskočit do soudobých lágrů za Železnou oponou. To by ovšem nepřežili...

Jen je to nějak nevhodně rozkročeno mezi komedii a drama. Je to dáno Strachovým mládím? Novou generací tvůrců bez reálné zkušenosti se socialismem?? Atributy a reálie jsou zachovány, ba dokonce pěkně nahuštěny do jednoho dne, přesto na nás dýchne existenciální tíže jen náznakem. A tak je to atmosférou docela sranda a člověk by si hned jeden podpis pod Chartu střihnul. Na druhou stranu jsem se u filmu bavil; potěšilo mě v rámci tématu jednou osudově neprožívat ty hajzly bolšánský a jen si tak slastně odpočívat.

Kroutím hlavou nad komentáři. Bojovník se zlem? Donkichotský hrdina hájící spravedlnost? To myslí pisatelé vážně?? Je to pěkná studie o tenké hranici mezi dobrem a zlem, o frustraci na hraně šílenství. Onen temný New York rozhodně není jen temný a vykazuje rozporuplné rysy. Rozporuplný je ale především hlavní hrdina. Vlastně si nemůžete být ani jediný okamžik jisti, jakým směrem se vydá. Z potemnělých sálů pornokin znějí De Nirovy výtky vůči zkaženosti asi stejně jako kecy o boji vůči zločinu z úst přiožralých nácků s baseballkami. Výborná myšlenka režiséra, zdá se, zůstala nepochopena. Hodně vysoko hodnotím vztahové scény a rozhovory hlavního hrdiny, jejichž absurdně trapné momenty dokáží silně znejistit samotného diváka. Měl jsem nutkání to vypnout, tak moc jsem prožíval některá jeho rozhodnutí či reakce. V tomto velmi podobné Absolventovi.

Opravdu slabá "Sherlockárna". Po BBC sérii bude mít "asociál" Sherlock už navždy laťku někde jinde, nicméně i po přivření obou očí a vcítění do doby vzniku je toto skutečně slabý příběh. Hlavní hrdina je v něm snadno přemožitelný, chybí mu sarkasmus i důvtip... markantní je právě absence všech Sherlockových osobních rysů. A tak jedinou postavou hodnou hvězdy je vtipně pojatý staroušek Watson.

Špica! V mnohém navazující seriál na Malého pitavala, ovšem vztahy mezi kriminalisty a atmosférou mnohem realističtější. Přestřelky nečekejte, ani honičky autem či dramatická zatýkání. Vykreslení charakterů jednotlivých postav, především pak pachatelů, to je studnice zkušeností, zúročení let praxe v téhle policejní branži. Bravo! Realita je mnohdy mnohem mrazivější než sebeděsivější horor, obyčejné pátrání mnohem napínavější než honičky 007 a pocit bezvýchodnosti z jednoho nadřízeného hajzla na pracovišti mnohem fatálnější než melodramatické umírání. Fíha! Takový je život.

Nejstarší a zároveň nejlepší zpracování povídky Hany Proškové. Dobré režisérské vedení divadelního charakteru dává vyniknout hereckým osobnostem.Výborně dusná atmosféra, psychologické drama, silný příběh o utrpení a týrání. Zlo jako sebe-lítostivá frackovitost dospělého slabocha. Docela mě to vzalo, byť detektivka je to prabídná...

Další adaptace nijak oslnivé detektivky Hany Proškové. Vlastně takové studium Normalizace. Jaké detektivky se tehdy psaly, co se nosilo, jak se bydlelo... a jaký byl vztah ke kouření :) Za tu muzejní připomínku zašlých "zlatých" časů si to jednu hvězdu zaslouží.

Socialistickou televizní výpravu jsem očekával a podle ní tedy nehodnotím. Potkalo mne přesto zklamání, už několikáté zklamání Kleinem. Herecká esa postrádala jasný směr. Má to být psychologické drama (což by bylo nosné uchopení)? Nebo detektivka s hledáním pachatele?? Či snad sociologická sonda do života důchodců za socialismu??? Nebo dokonce mystický příběh hraničící s hororem... Je to od všeho trochu a nic z toho se nepovedlo. Zároveň je to už mé několikáté setkání s předlohou Hany Proškové a soudím, že číst ji určitě nebudu.

S televizní výpravou let osmdesátých se smíříte, s tím, že víte, co se stane a jak to dopadne, už ale ne. Klein mne zklamal, jeho Básníky mám rád. Ostatně, právě svůj vhled do studentské generace osmdesátých let nedokázal opustit a uškodil tak tomuto dílu. Těžko zkrátka uvěřit, že takto mluví a chová se parta studentů v roce 1946.

Znepokojivě stísňující. Holandská "Lynchovina", opravdu hodně divná a šokující atmosféra. Jednodušší milovníci přímočarých příběhů nemají šanci si z filmu mnoho co odnést. Tenhle film není efektní podívanou, je spíše jakousi podprahovou informací. Nejedná se však jen o podivné odrazy skutečnosti v nedefinované fantazii, které by se prolínaly s realitou. Oproti Lynchovi jde tohle pojetí mnohem víc na tělo divákovi; bytostně zde prožíváte nezastavitelný průlom děsivého mystična do reality jako takové, do reality bezpečně známé, naší, evropské. Extrahované zlo může vstoupit i do našeho domu. I do nás samotných. Po tomto filmu se neusíná lehce.