poster

Sherlock (TV seriál)

  • Velká Británie

    Sherlock

  • Slovensko

    Sherlock

Krimi / Mysteriózní / Drama

Velká Británie, 2010 - 2017, 17 h 51 min (Minutáž: 12x90 min)

Předloha:

Arthur Conan Doyle (kniha)

Hrají:

Benedict Cumberbatch, Martin Freeman, Una Stubbs, Amanda Abbington, Rupert Graves, Andrew Scott, Mark Gatiss, Louise Brealey, Lars Mikkelsen, Phil Davis, John Sessions, Gemma Chan, Daniel Percival, Olivia Poulet, John Lebar, Russell Tovey, Lara Pulver, Zawe Ashton, Peter Brooke, Katherine Parkinson, Zoe Telford, San Shella, Chipo Chung, Will Sharpe, Peter Pedrero, Danny Webb, Peter Davison, Stephen Wight, Amelia Bullmore, Jeany Spark, Jonathan Aris, David Gant, Todd Boyce, Derren Brown, Lisa McAllister, Clive Mantle, Oona Chaplin, Tony Way, Lindsay Duncan, Nicholas Asbury, Victoria Wicks, David Fynn, Rosalind Halstead, Simon Kunz, Lauren Crace, Rick Warden, Daniel van der Molen, Alice Lowe, Malcolm Rennie, Rita Davies, Sharon Rooney, Alfred Enoch, Stefano Braschi, Stanley Townsend, Michael Müller, Bertie Carvel, Kevin Trainor, Honor Kneafsey, Stephanie Hyam, Gordon Kennedy, Georgina Rich, Claire Cage, Al Weaver, Sarah Lam, Deborah Moore, Luke Newberry, Trixiebell Harrowell, Rosalind Knight, Lorraine Hilton, Wanda Ventham, Alistair Petrie, Tom Brooke, Robin Sebastian, George Appleby, Barrie Martin, Vinette Robinson, Tanya Moodie, Siobhan Hewlett, William Scott-Masson, Sean Joseph Young, Ruth Everett, Syrus Lowe, Katy Maw, Ben Rufus Green, Pradeep Jey, Imogen Slaughter, David Nellist, Louise Breckon-Richards, Lasco Atkins, Alison Egan, Paul Chequer, Howard Coggins, Janice Acquah, Jack Bence, John Macmillan, Jacqueline Chan, Gillian Elisa, Stefan Pejic, Philip Benjamin, Joanna Burnett, Joe Hall, Matthew Needham, Kemal Sylvester, Caroline Trowbridge, Paul Albertson, Di Botcher, Alison Lintott, Haydn Gwynne, Doug Allen, Lynn Farleigh, Andrew Havill, Richard Cunningham, Rosemary Smith, Simon Thorp, Anthony Cozens, Munir Khairdin, Nathan Harmer, Thomasin Rand, Greg Bennett, Simon Blood DeVay, Amber Elizabeth, Simon Paisley Day, Sasha Behar, Tony Pitts, Jaye Griffiths, Ian Hallard, Sydney Wade, Paul Leonard, Christopher Hunter, Peter Basham, Robert Benfield, Ifan Huw Dafydd, Pano Masti, Douglas Wilmer, Michael Austin, Stuart Mulcaster, Matthew Rohman, Gillian Steventon, Sy Turner, Tomi May, Lovelace Akpojaro, Jim Conway, Nicole Arumugam, Ed Birch, Timothy Carlton, Hugh Holman, Adam Prickett, Susannah Todd, Paul Warren, Yasmine Akram, Oliver Lansley, Jalaal Hartley, Helen Bradbury, Tim Chipping, Will Keen, Ritu Arya, Wendy Wason, Debbie Chazen, Jozef Aoki, Katherine Denkinson, Laura Dale, Alexandra Doyle, Georgie Leonard, Clem So, Calvin Demba, Tim Wallers, Glen Davies, Brigid Zengeni, Matthew Wilson, David Newman, Katherine Jakeways, Will Ashcroft, Ged Forrest, Jamie Jarvis, Alan Bond, Tom So, Tom Whitecross, Adam Greaves-Neal, Toby Jones, Marcia Warren, Sacha Dhawan, Sian Brooke, Eleanor Matsuura, Gabrielle Glaister, Charles Edwards, Amanda Root, Rob Callender, Richard Syms, Georgina Rylance, Martin Savage, Gina Bramhill, Art Malik, James Holmes, Lars Mikkelsen (a.z.), Andrew Scott (a.z.), Katy Wix, Ralph Ineson
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JFL
    ****

    Přesně to, co měl "Sherlock Holmes" s Downeym a Lawem být, ale bohužel nebyl - stylově vytříbená komorní inscenace založená na charakterech postav a důmyslném aktualizování holmesovských prvků. Omezený rozpočet televizní produkce zde byl ideální motivací k omezení akce a naopak vystavění atrakcí na grandiózně napsaných dialogových scénách.(31.10.2010)

  • akisha
    *****

    U některejch vysoce hodnocenejch seriálů si říkám něco jako "jo, to je vážně dobrý," ale vlastně mě to moc nebere. U jinejch seriálů si zase říkám jen "ááá!!!" a vezme mě to hned po prvním dílu. A to je přesně Sherlock, takže asi tak, no. Velice mnoho se mi líbí Mark Gatiss, co tady nejenom scénarničí, ale taky hraje, a to Mycrofta a hraje ho skvěle. A ten Cumberbatch s Freemanem, wow, wow, wow, božské! Kam se hrabe Ritchie.(4.2.2014)

  • Tosim
    ****

    TO BYLO NEBEZPEČNÉ. SEZNÁMIT TĚ S TELEVIZNÍ ŽUMPOU. Zajímalo mě, jak dopadl pokus o modernizaci klasiky, která to nepotřebuje. Logika a krimi zůstalo, to současné je tak nějak navíc, ale nijak to netrčí. Rozhodně lepší, než v mnohém podobný filmový pokus ze stejného roku, vyjma těch gay narážek, které přestaly být směšné už na začátku. A Study in Pink 80%, The Blind Banker 60%, The Great Game 100%.(4.5.2011)

  • Oskar
    *****

    "Nejsem psychopat. Jsem vysoce výkonný sociopat. Vygooglete si to." Už je to tak, knihovnu nahradil Google, drožku taxík, krasopisné dopisy s pečetí sms. Z problému na tři dýmky je problém na tři nikotinové náplasti. A přesto se Sherlock roku 2009 duchem podobá literárnímu předobrazu možná víc než desítky jeho bezkrevných ilustrací před ním. Připouštím, že sám jsem jimi ovlivněn víc než Doyleovými předlohami, které jsem četl velmi namátkově, a zpočátku mi připadalo divné převádět něco tak bytostně viktoriánského do současnosti. Zbytečné obavy. Sherlock Holmes i doktor Watson mají vše, co mají mít, a mají i cosi navíc. Mimořádná schopnost vidět pod povrch věcí Sherlocka vyčleňuje ze společnosti 21. století, zvyklé uzavírat předsudečné závěry pod vlivem mediálních schémat a omezených zkušeností svých zlenivělých myslí. Doktor Watson po traumatické válečné anabázi těžko hledá způsob, jak se vrátit k normálnímu životu. V 9 adaptacích z 10 jsou ti dva zahálčivá dvojice, která se nechá ze svého hnízdečka lásky v Baker street vylákat až na všeobecné naléhání vedlejších postav, které se (kromě Lestradea) okázale koří jejich renomé a uctivě jim nahrávají na brilantní smeče. Zde jsou Holmes a Watson outsideři a řešení případů berou jako jediný možný způsob seberealizace. Velice moderní forma obrazového vyprávění mi trochu připomíná seriál Podfukáři (2005), výborně děj rytmizuje a zabraňuje největšímu nešvaru detektivek všeobecně - nekonečnému vysvětlujícímu tlachání. Vše podstatné prostě vidíme a dialogy proto mohou být a jsou jen vtipnou třešničkou na dortu. Hodnotím po pilotním díle, ale velice pochybuji, že by následující mohly výrazně pokazit můj dobrý dojem. 100%(1.8.2010)

  • Traffic
    *****

    Dějiny umění ukazují, že dynamika vztahů mezi novými nastupujícími médii a těmi starými dosavadními zůstává po celá staletí v mnohém stále stejná. Když byla vynalezena fotografie, která konečně dokázala věrně zachytit realitu (a v tomto se samozřejmě postupně zdokonalovala), malíři byli náhle osvobozeni od této zodpovědnosti, a ve výtvarném umění se tak otevřel prostor pro ryze avantgardní reakci na nastalý vývoj. Mohl vzniknout impresionismus, který nemusel zprostředkovávat uspokojivou a co nejvíc realistickou percepci skutečnosti, ale zabýval se percepcí samotnou a jejími procesy, byl o pocitu z vnímání. Vztah počítačových her a filmu přitom aktuálně prochází podobnou fází, kdy současná videohra - ať už jde o masové mulitplayery, inteligentní střílečky s příběhem nebo adventury - svému hráči definitivně zprostředkovává silnější pocit imerze a vcítění se do fikčního světa, než se kdy podařilo jakémukoli filmu. Klíčovým prvkem je samozřejmě interaktivita, kterou z principu film nikdy disponovat nebude, protože pak by přestal být filmem. Film sice vyžaduje aktivní spoluúčast diváka, ale ta není nutnou podmínkou pro jeho konzumaci. Jinými slovy, divák sledující detektivku je stále „za příběhem“ a pro jeho plné vstřebávání a pochopení si musí dávat dvě a dvě dohromady, sledovat myšlenkové procesy postav a ze syžetu konstruovat fabuli, ale film běží dál i pokud divák nestíhá/odskočí si na toaletu. Na hráče procházejícího adventurou však příběh čeká a nehne se, dokud od něj nedostane ten správný impuls. Reakce filmu na nedostižnou videoherní imerzi se doteď projevovala dvěma způsoby. Zástupcem prvního z nich je například Sucker Punch, který se nesnaží být videohrou, nýbrž komentářem k videohernímu diskursu, a důsledně přitom brání v jakémkoli vcítění se do jednotlivých akčních scén/misí. Kamera svým zpomaleným/krouživým pohybem a důrazem na hyperrealismus zpřítomňuje sama sebe a působí spíše zcizujícím dojmem. Zcela nepravděpodobné až absurdní míšení různých videoherních symbolů a fetišů je ve svojí podstatě především dialektické a neslouží věrohodnému vyprávění („suspension of disbelief“ tady prakticky už není možné, je vyřazeno ze hry). Druhý způsob vymezení se vůči hrám úspěšně prozkoumávají Neveldine s Taylorem, kteří ve svých radikálních, nekompromisních béčkách dekonstruují samotnou povahu videoherní estetiky. Gamer je filmem o tom, jaké to je surfovat na internetu a jaké to je hrát multiplayerové first person shootery nebo navštěvovat virtuální světy typu Second Life. Obecně řečeno, tento film je o pocitu z hraní, o tomto specifickém druhu interaktivity. Není imerzivní, je o imerzi. Tento přístup s sebou nese podstatné oslabení funkce vyprávění, které v druhém Cranku už de facto přestává existovat. Výtky vůči těmto zmiňovaným filmům, že jsou nudné/nezajímavé, protože „je to jako dívat se na kamaráda, co hraje na počítači, a nemoct si sáhnout na ovládání“, spočívají v aplikování nesplnitelných očekávání (nemůžu nikdy předpokládat, že mi fim "půjčí ovládání") a obávám se, že jsou pouhou racionalizací vlastního pocitu nudy či frustrace. ______ A teď konečně něco k Sherlockovi. Ten je v tomto kontextu výjimečný tím, že snad jako první film nebo televizní seriál efektivně pracuje s prvky herního žánru adventur a dokonce je využívá ve prospěch svého vlastního filmového vyprávění. Dochází tu k zajímavému propojení mezi oběma médii, které má symbiotickou povahu. Zatímco staré point-and-click adventury si pro to, aby mohly být vůbec funkční, musely povolat na pomoc filmové výrazivo ve formě hereckého projevu hlavního hrdiny či dialogů (po zadání příkazu typu „Look at“ nebo „Explore“ postava hráčovi zahlásila na jaký předmět se to vlastně dívá a naznačila, co s ním lze dále provést), Sherlock využívá adventurního zobrazení textu na obrazovce k narativní zkratce (znění přišlé sms se objeví vedle hrdiny na obrazovce a není nutné vkládat detailní záběr na mobil) nebo k důmyslnému nahlédnutí do hlavy detektiva (ohledávání mrtvoly a zkoumání místa činu v A Study In Pink), které doteď povětšinou řešil nešikovný voiceover nebo dialog/monolog. Estetika těchto scén a rozvržení textu v mizanscéně přitom nápadně připomíná úspěšnou adventuru Heavy Rain – vizuální podobnost je tady nepřehlédnutelná. Seriál ale zároveň kráčí i ve stopách již zmiňovaného Gamera, když při naháněné taxíku prostřiháváním na typickou herní minimapku ulic města (a rytmizováním akce) zprostředkovává dojem z hraní Grand Theft Auta (střídání obou pohledů – hráčův avatar x mapa jako nutnost pro úspěšnou navigaci). Samotné ústřední postavy, Cumberbatchův Holmes a Freemanův Watson, navíc zosobňují některé podstatné archetypální vlastnosti počítačových hráčů. Sherlock je sociopatický, nemá žádné přátele a jeho bystrost a schopnost docházet ke správnému řešení přes zcela neobvyklé kombinace a těžko postřehnutelné detaily svědčí o tom, že jako malý pařil Gabriel Knighty a Broken Swordy. Watson je zase poznamenaný hraním vojenských stříleček typu Call of Duty, když o virtuální povaze jeho zkušenosti z války svědčí čistě psychosomatické kulhání a jeho třesoucí se ruka nakonec není ničím jiným než abstinenčním příznakem. Motiv hry prochází všemi složkami seriálu a je tematizován v samotné zápletce prvního dílu, kdy závislost na hře na jednu stranu stojí za Sherlockovým odhodláním vyřešit případ, jehož finále ale zároveň odkrývá její slabinu v až sebedestruktivních tendencích a patologické snaze hrát (a zvítězit) za každou cenu. Sherlock je o hrách a o hráčích, aniž by se ale přitom vzdával vlastní filmovosti. ______ Teď, když se konečně zdá, že film začíná umně absorbovat nové videoherní prvky a využívat je ku svému prospěchu, nezbývá než čekat, co jména jako Spielberg, del Toro nebo Jackson, která oznámila svoji účast ve vývoji počítačových her, v tomto průmyslu provedou a jakým způsobem dojde k ještě užšímu propojení obou médií.(10.7.2011)

  • - V origináli podla Doyla vlastní Sherlock (Benedict Cumberbatch) violu od samotného Antonia Stradivariusa, štáb však použil v každej sérii inú. Napríklad v tretej to bola čínska Con Fuoco za 1200 libier, vypožičaná z jedného cardiffského obchodu. Samotný obchod mal na svojej webovej stránke zverejnené poďakovanie od pána Watsona (Martin Freeman) za trpezlivosť s jeho priateľom. Benedict Cumberbatch sa kvôli úlohe Sherlocka naučil hrať na husle a narábať s mečom. (JOZZZKO)

  • - Ve 3. epizodě 1. série si Sherlock  (Benedict Cumberbatch) uvědomí, že Carl Powers byl zavražděn pomocí jedu/bakterie. Režie přitom poskytuje pohled přes mikroskop na  bakterii. Sherlock ale používá optický mikroskop, zatímco bakterie vypadá, jakoby byla zkoumána pod mikroskopem elektronovým. (Wifinus)

  • - V epizóde "The Blind Banker" bola slávna scéna s perom, ktoré Sherlock (Benedict Cumberbatch) zachytí bez pohľadu naň, natočená na prvýkrát, avšak musela byť opakovaná kvôli problémom s kamerou. Trvalo ďalšie tri klapky, kým scéna dopadla opäť úspešne. Trik spočíval v tom, že Benedict sa pozerá do zrkadla, a preto vie, kedy pero zachytiť. (JOZZZKO)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace