Absolvent

Je ťažké písať komentár k niečomu, čomu vlastne nemáte čo vytknúť . Absolvent je dokonalým filmom po temer každej stránke. Každá zložka Nicholsovho filmu pôsobí presvedčivo, žiadna príliš nevyčnieva (OK tak Simon & Garfunkel áno ;-) ), čo robí Absolventa vyrovnaným a vyváženým dielom. Kultom a generačným filmom ho však spravil jeho nadčasový obsah. Každý z nás si pamätá dobu, keď bol po škole hodený do života a učil sa v ňom narýchlo plávať. Nie každý však bol úspešným absolventom ako Dustin a nie každý to „plávať“ zobral tak doslova ako Nichols, keď Dustina nechal v neopréne cupkať do rodičovského bazénu. Hoffmanova premena z panica na rádoby skúseného macha prostredníctvom pani Robinsonovej je zaujímavá najmä kontinuitou mizanscény jednotlivých scén so staršou milenkou a jeho stolujúcich nič netušiacich rodičov oddelených len otvorenými dvermi. Takto sú výborne zobrazené Benove „hriechy“ a jeho vnútorné stavy s nimi spojené v jednom zábere. Podobne to funguje so strihom naskakovaním na nafukovačku a Mrs. Robinson. Ozdobou tohto filmu je ale najmä herecké trio Hoffman – Bancroft – Ross. Neopakujúc apológie na Dustina, vypichnem skôr obe dámy a niečo čím ma ich herectvo fascinovalo – podobnosť prejavu postáv. Skrátka mať Mrs. Robinson o dvadsať rokov menej a o pár stratených ideálov viac, je to celá Ms. Robinson. Možno preto bola postava Anne Bancroft tak zúrivá, že Ben dvorí jej mladšej verzii. Čo jej vzhľadom k výbornej scéne rozhovoru o umení ani nemôžme zazlievať. Čo sa týka toľko diskutovanej druhej polovice filmu, tá mi sadla; rovnako nechápem niektorých užívateľov, vidiac v závere filmu happyend a klišé. Tak po prvé ak niekto v americkom filme zobrazujúcom americkú rodinku na svadbe ovalí niekoho vytrhnutým krížom, nevesta povie matke, že jej nevadí že už „je neskoro“ a nakoniec sú všetci zavretí oným krížom v kostole, je to vzhľadom ku katolíckej korektnosti kinematografie Hollywoodu všetko iné než klišé. A po druhé, ak považujete záber na dvoch ľudí, ktorí utekajú od rodiny, a sediac v autobuse plnom cudzincov neprehovoria medzi sebou ani slovo, za happyend, preložte si slová „Sound of Silence“ a možno začnete podobne ako ja uvažovať skôr nad tým, či onen „happyend“ nie je len ďalšou Benovou slamkou na hladine pri jeho (ne)plaveckej ceste životom. 10/10 (14.08.2007)

Snímek plný milých překvapení. Pravděpodobně nejlepší film Dustina Hoffmana. Hoffman zde nepodává lepší výkon než v Midnight Cowboy, Malém velkém muži, Tootsie či Rain Manovi. „Absolvent“ je prostě jen lepší film než ty ostatní. (Snad jen Půlnoční kovboj mu může konkurovat.) Někteří se dodnes diví, co na „Absolventovi“ lidi tak fascinuje. Jestli je to skvělý scénář, nebo snad písničky Simona a Garfunkela ... Zkuste posoudit sami. (12.04.2005)

(!!!Pozor tento výplod mé mysli trapně prozrazuje celý děj filmu!!!) Absolvent je tak skvělý snímek, že k němu nejsem schopen napsat komentář, který by alespoň částečně vystihl jeho atmosféru. Jelikož je to však můj nejčastěji reprízovaný film, tak se o to musím alespoň pokusit. Začnu stejně jako film písničkou The Sound Of Silence z pera pánů Simona a Garfunkela. Motivy této skladby poletují příběhem od začátku do konce, což je symbolické, neboť vše podstatné probíhá převážně "za zvuku ticha" (postavy nemluví, hudba hraje). Jakmile však nesmělý Ben Braddock ústy Ondřeje Vetchého začne mluvit, tak nezbývá než se začít smát Benovu nepochopení světa, jeho nepraktičnosti a hlavně jeho následnému sbližování s paní Robinsonovou. Scény se sváděním, objednáváním pokoje a zejména situace před první Benovou ejakulací patří k vrcholům toho, co jsem ve filmu v životě viděl. Taky některé zásahy střihače jsou v těchto pasážích geniální (Benovo vyšvihnutí se z vody v bazénu rodičů do lůna paní Robinsonové v hotelovém pokoji). Pak se však náhle (díky sexuálním zkušenostem) dospělý Ben rozhodne vyměnit paní Robinsonovou za věkově přiměřenější model (její dceru Elaine) a zároveň se poprvé v životě vzepře svým rodičům. V této chvíli začíná pozvolna ubývat humoru a hrdina získává sympatie za to, že se snaží jít za svým štěstím bez ohledu na následky svého jednání. Přestože je v tom sám proti celému světu, tak se vydá překazit svatbu své milované Elaine (dokonalý motiv skladby Mrs. Robinson zpomalované podle otáček motoru auta). V neuvěřitelném závěru prchá Ben s Elaine (čerstvě provdanou za někoho jiného) autobusem na cestě do neznáma. Nemusí přitom mluvit, protože oba ví, co v tu chvíli cítí a Simon s Garfunkelem do toho už zase hrají. To nemá chybu! (10.04.2009)

Film, který bych bez přípravy asi jen stěží vstřebávala. Rozhodně jsem ho nevnímala jako komedii. Podle mě je to mnohem víc sonda do americké společnosti, vykořeněné, zvrácené, zoufalé a vyprahlé. Ženská rafinovanost a žádostivst! Která z nás by někdy nezatoužila rozbalit to na studentíka, který se ještě umí rdít a kochat se jeho rozpaky? Tahle svádivá hra by mohla snad pouťouchle bavit, kdyby se nezvrhla v cosi jiného, obludného. Paní Robinsonová možná chtěla jen rozptýlení a zábavu, protože se odcizila manželovi. Zatoužila tato cynická žena snad po něze? Nebo jen chtěla ukojit svou touhu? Třeba si chtěla jen trochu posílit sebevědomí. A snad se jí to na chvíli i povedlo. Ale zřejmě trvale ztratila svou dceru. A mnohem víc ... Kdepak, to nemá s komedií nic společného, to je smutné. Moc smutné. A výstižné. (14.11.2016)

Tak vám něják nechápu proč má ten film až tak vysoké hodnocení? Ne, nebylo to špatné, rozhodně zajímavé, zajímavá zápletka, poměrně originálně natočené. Ale přišlo mi to jako takový průměr. Problém, proč mě to zřejmě "nenadchlo" tak jako ostatní tady bude fakt, že mě se prostě nelíbí starší filmy. A krom toho ta jedna písnička co tam zněla asi 6x během toho filmu, ke konci filmu jsem jí nenáviděla. 3* (30.03.2011)