Remivsremi

Snímek má závod a závěrečný souboj, ale zbytek dokáže tak neuvěřitelně otravovat a prudit, že si ve finále budete pamatovat pouze to negativní.

Když jsem opouštěl kinosál, byl jsem nadšený. Dopamin proudil tělem po hektolitrech. Poprvé jsem totiž viděl SW na velkém plátně. Ale už po krátké době ve mě začínal hlodat podivný pocit, který se každým dnem jenom zvětšoval. Když jsem se dostal k filmu podruhé, dokázal jsem ten pocit pojmenovat i bez přispění černé kočky. Déjà vu. Všechno zásadní v tomto snímku jsem již viděl. A co je nejhorší, viděl jsem to v rámci jedné série. Repetitivnost nosných motivů je donebevolající a s každým zhlédnutím vás více a výrazněji praští do očí. S odstupem času ale můžu říct, že se jedná o nejlepší díl nové trilogie, což bohužel znamená jen průměrný zážitek. Vynahrazení za tyto tři přešlapy je až Mandalorian.

Tým se dává dohromady a záchranná mise může začít. Naštěstí se u této epizody nikam nespěchalo. Tvůrci si dali záležet na choreografii soubojů, i správnému dialogu. Krásně to plynulo, dostali jsme cylony, Starbuck pilotovala vesmírnou stíhačku a na závěr přišel moment, který bude v nejbližších dnech a týdnech plnit všechny weby, stránky a memy. Vydařené ukončení druhé sezóny. Podívejte se i na potitulkovou scénu, zjistíte jaká postava bude mít realizovaný nejbližší spinoff.

Nikdy bych si nepomyslel, že tohle řeknu u filmu Nolana, ale první hodinu jsem se převážně nudil a druhou střídavě obdivoval a proklínal veškerý děj. Technologicky je samozřejmě snímek naprostá extratřída. Nolan a jeho tým se pohybuje v top klubu filmařů, který pravděpodobně dnes čítá pouhé jednotky. Kamera, střih, hudba jsou nepřekonatelné, ale to je jediné pozitivum Tenetu. Jedná se asi o nejsrozumitelnější Nolanové hrátky s časem. Když pochopíte dualitu tohoto filmu, která vás praští do nosu uprostřed, budete v obraze. I když tato dualita se ke konci snaží ještě jednou zamotat. Na konci jsem se však cítil rozčílený a celkem prázdný, protože jsem si nedokázal najít nikoho, komu bych fandil nebo jinak projevil přízeň. Přijde mi, jako by někdo tu nejdůležitější událost v historii odvyprávěl pouze v highlightech zobrazující jen důležitá data. Bez kontextu, přiblížení či objasnění, kdo měl jaký motiv a cíl. Jakoby vám komplexní problém vysvětloval někdo, kdo dokonale chápe jeho problematiku, ale musel ji někomu převyprávět tolikrát, že ho to už nesmírně štve a proto ze sebe vychrlí svou nastudovanou mantru a když se pokusíme nadechnout a na něco se zeptat, vybuchne vzteky, začne na vás řvát, že je to přece jasné a vy jste úplný idiot, když to nechápete a odejde z místnosti. Obdivuju, jak dokázali poskládat tuhle skládačku, bez toho aniž by se rozsypala pod rukama. Plánovaní každého kroku muselo být Heráklovým počinem a klobouk dolu, jak se jim to podařilo vše sestříhat. Výsledek mi však přijde bez duše. Studený, jak psí čumák. Je to taky recyklát předchozích snímků. Někdy je to úplný Batman, jindy zas Inception. Jako bych už většinu věcí viděl v předchozích projektech. Tenhle pocit jsem ještě u Nolana nezažil a sám jsem z něj překvapený.

Je vždy super vidět Billa Burra, ten chlap je super. Měl jsem z epizody jiný pocit než celé dosavadní sezóny. Bylo to syrovější, ucelenější, zemitější. Akční složka byla oproti minulé epizodě také značně odlišná. Rodriguez hrál hodně na wow efekt a kašlal na nějaké propojení. Proto to za moc nestálo. Zde přišlo i na správné uchycení. Akce měla cíl, choreografii. Nebylo to jen bezduché naparování. I když ani tady se neobešli bez klasické záchrany na poslední chvílí, tolik mě to nerozčílilo. Dobrá práce a těším se na závěrečné zúčtování.

Rodriguez je z epizody znát. Akcí nabitá epizoda ale vůbec nepřesvědčila, protože to bylo až příliš hnaný na cool záběry. Mando běhal sem a tam, Stormtroopeři běhali a lítali sem a tam a celé to nemělo ani hlavu ani patu. Akce nudila, byla tam přidaná jen pro wow efekt. Na konci místo nadšení přišla spíš úleva, že už to mám za sebou.

Snad poprvé mi přišlo, že seriál vařil z vody. Ač odešla jedna postava a byla snaha tento odchod reflektovat v dalších postavách, neměl jsem z toho žádný pořádný vjem. Celkem mdlé zobrazení.

Zkoumání, sebepoznávání a sebereflexe. První polovina epizoda měla uspávací tempo, a zdálo se, že nezvolila vhodné uchopení příběhu o přistání na Měsíci. Jak se ale blížil závěr a přišli otázky o životních cílech a jejích plnění, víry, účelu, se v mých očích epizoda dokázala vykoupit. Přijde mi ale, že ve třetí sezóně se důležité milníky pouze dotknou a nepředstaví se jejich plný dopad a ukázka. Téma se jen tak lízne a upaluje se dal. Nemám pocit spojitosti, komplexnosti ve vyprávění. Pospíchá se dopředu a přitom k tomu není důvod.

O něco starší Charles zažívá stále stejné zacházejí jako v předchozím částech. Tentokrát se mu podařilo menší vítězství, ale ve výsledku nemá šanci dosáhnout výsledku, jakého by si přál. Koruna to totiž nedovolí, to je jeho úděl.

Charles Dance přichází na scénu a jako vždy je nepřehlédnutelný. Královna se vydala na pouť seberealizace v její pýše a radosti, chov koní. Doma se však schyluje v něčemu nečekanému a možná drastickému. Politická scéna má nejisté období.