Hild

Jelikož první film Larse von Triera, který jsem viděla, byl Antikrist, tak asi chápete, s jakými obavami přistupuji k jeho filmům. Dogville je však zcela něco jiného. Přiznávám, že prvních pár minut jsem s danou formou měla trochu problém, byl to spíše takový nezvyk. Tohle ale vážně trvalo jen pár minut, pak mě film dokonale vtáhl a vše mi přišlo už naprosto normální a celé to jakoby divadelní provedení se mi nesmírně líbilo. To, co film v sobě ukrývá je neuvěřitelné a hlavně krutě pravdivé. Dokonalý obraz každého člověka, to, jak se svět staví k náznaku slabosti, Trier tady vytáhl to nejčernější z lidského nitra (a každý z nás to tam má) na povrch a to naprosto úžasným způsobem. Tento film není pro každého, hlavně ta forma nemusí být všem příjemná a někteří si řeknou, že je celý ten příběh přehnaný, ale toto můžou říct jen ti, kteří nepochopí to, co se skrývá pod povrchem. Film má tři hodiny, takže bylo tady pár momentů, kdy jsem se trochu začínala nudit a v půlce filmu by mě ani nenapadlo, že filmu dám plné hodnocení. Jenže po dvou hodinách od skončení filmu ho nemůžu dostat z hlavy, celé to teprve zpracovávám a zjistila jsem, že ten film je vlastně geniální a myslím, že mě čeká bezesná noc, protože tohle z vás jen tak nevyprchá. Tohle není klasických 5*, které dávám některým filmům, je to jiných 5* jinému a zcela vybočujícímu filmu. Vím, že se v nejbližší době na film znovu nepodívám, ale pamatovat si ho budu navždy.

Po delší době něco opravdu originálního. Musím říct, že na mě film celkem zapůsobil. Výborný námět, ve filmu lze najít několik vážně dobrých myšlenek. Film o tom, že dokud stále tluče srdce, život jde dál, ať se stane cokoliv. Že když člověk ztratí jednu věc, měl by najít smysl ve druhé a objevit krásy, které předtím nebyl schopný vidět. Důležitost některých věcí si však často uvědomujeme, až už je nemáme. Právě ty, které bereme jako samozřejmost, jenže ve skutečnosti nic takového jako samozřejmost neexistuje. Citlivě pojatý snímek o globální katastrofě lidstva. Líbila se mi depresivní atmosféra a absolutní bezmoc. Taky mám slabost pro smyčcové nástroje a ve filmu jsem si jich užila opravdu hodně, strašně příjemná hudba, která výborně dokreslovala celý film. Ewan s Evou si taky myslím celkem sedli. U mě spokojenost.

Jestli existují filmy, které si vždy a za jakýchkoliv okolností ráda pustím, tak jsou to právě filmy Clinta Eastwooda. Nekážu vůbec pochopit, jak se mi tento skvost mohl tak dlouho vyhýbat. Pro mě ukázka dokonalého filmu. Dokonalý od začátku do konce a naprosto ve všem, přes scénář, brilantní režii až po skvělé herce. Nejvíce mě na tomto filmu překvapilo zapojení humoru, především mě překvapilo, do jakých míst jej Clint dokázal zakomponovat, něco takového bych od něho nikdy nečekala. Já si tedy můžu zapsat další film Clinta Eastwooda, který se mi zaryl do srdce, nikdy mu za ty jeho filmové zážitky nepřestanu být vděčná.

Tento film je vážně DOKONALÝ.

Tohoto seriálu jsem se opravdu bála, ale překvapivě jde o celkem příjemnou oddechovou podívanou. Rozhodně to není seriál, na který bych se každý týden třepala nedočkavostí, nepřináší nic nového, ale svým uvolněným pojetím, příjemnou hudbou a sympatickou hereckou sestavou rozhodně neurazí, když není po ruce zrovna nic jiného. Rachel Bilson v pohodě seriál utáhne. Prostě taková pohodovka do špatného počasí.

Já si nemůžu pomoct, ale mně se to prostě líbilo. Je to trochu zvláštní film, který v divákovi jistě zanechá pár otázek a taky s dost zvláštními postavami, které bych skutečně v reálném životě nechtěla nikdy potkat. Zároveň film ale výborně zobrazuje tu odvrácenou stranu amerického venkova a nic nepřikrášluje. Hodně se mi líbila ta mrazivá až syrová atmosféra. Napětí taky nechybělo, já se nenudila ani chvilku. Jennifer Lawrence podala naprosto dokonalý herecký výkon a v pohodě utáhla celý film. Pokud se tato herečka nenechá zcela pohltit slávou, která ji jistě za chvíli díky Hunger Games čeká a nezanevře i na tyto malé filmy, tak se z ní může stát jednou opravdu velká herečka. Winter's Bone není žádný převratný film, zápletka není nijak složitá, ale už delší dobu jsem neviděla takto pojatý film a pro podobná dramata mám prostě slabost, dolů s hodnocením rozhodně nepůjdu.

Slovo horor bych do popisu asi moc nedávala, chvílemi se určitě jedná o nepříjemnou podívanou, ale ve své podstatě jde o jemný romantický příběh, přesně takový jak to Luca Guadagnino umí. Kanibalismus je zde spíše jen jakási metafora, za kterou si každý může doplnit prakticky cokoliv. Je to také o hledání sám sebe a svého místa v životě. Ta romantická linka funguje, Luca je vždycky nejsilnější v těch malých prostých momentech. Timothée a Taylour jsou moc fajn. Filmu by se hodilo trochu prostříhat a zkrátit o takových 20 minut a konec měl asi působit silněji, úplně mě to nazasáhlo, ale jsem moc ráda, že jsem film viděla.

Na debut zajímavá záležitost. Joseph Gordon-Levitt ukázal, že režijní nápady mu nechybí, pravděpodobně chtěl natočit nevšední a odvážnou romantickou komedii, škoda jen, že po chvíli začne být film taaak nudný, scény se pořád opakují, Joseph se nevyhnul těm největším klišé a to zamrzelo asi nejvíce, největší slabinou filmu je scénář, rychle si uvědomíte, jak moc průhledný a ve výsledku vlastně i tuctový scénář to je. Nic to ale nemění na tom, že na další tvůrčí činnost Josepha jsem zvědavá. P.S. nejlepší pasáž je určitě ta s Channingem Tatumem a Anne Hathaway, zde si Joseph opravdu dobře vystřelil z Hollywoodských slaďáků a nešlo se nepousmát.

Naprosto předvídatelný a plný známých klišé, nic nového ve filmu prostě neobjevíte. Film je určen především pro dívčí publikum, nutno podotknout, že film určitě neurazí, takový film na víkendový odpočinek. Na filmu se mi vlastně nejvíce líbilo prostředí, do kterého je příběh zasazen. Hned bych balila kufry a vydala se do Verony.

Taková neurážející jednohubka, ale od Woodyho Allena bych čekala více. Nemůžu říct, že bych se u filmu nudila, to rozhodně ne, ale podle mě je tady toho zbytečně až moc. Moc příběhů a moc postav, v některých momentech jsem vůbec nepoznávala Woodyho Allena, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna jeho humor dokáže směřovat k trapnosti a jednoduchosti. Mnoho postav zapříčinilo to, že divák si k některým nestihne vybudovat žádné sympatie a jejich linie pak docela otravuje. Jsou tady i dobré momenty, kde je Woody jasně poznat a kde jsem se upřímně zasmála, ale přišlo mi, že těch špatných tentokrát bylo víc. Ve výsledku jsem ve filmu neviděla větší smysl, spíše je to velká reklama na další krásné evropské město s přehlídkou hereckých hvězd.