Hild

Vynikající film s excelentním Brendanem Gleesonem v hlavní roli. Film se odehrává v rámci jednoho týdne, během kterého se jeden kněz prochází jednou malou vesnicí a vede postupně dialogy s několika občany této vesnice, z každého tohoto rozhovoru film dokáže vytáhnout velkou životní pravdu o lidském nitru a způsob, jakým to film dokáže podat, mi velmi sedl, nepůsobí to totiž ani trochu násilně. Ve své podstatě se jedná o film velmi krutý, po jeho zhlédnutí Vám pravděpodobně moc dobře nebude, protože si zase uvědomíte, jak zkažený svět dokáže být a jak nás všechny dokážou ovládnout různé předsudky. Velká pochvala především za vykreslení hlavního hrdiny, protože takto výborně napsaná postava se na filmovém plátně nevidí zas tak často. Velmi silné 4*.

Tohle by výborně fungovalo jako půlhodinový úvod k finále. Ale jako dvouhodinový film? Ani náhodou, v tomto filmu se totiž nic nestane, děj se neposune prakticky nikam a je to škoda, celý film mi bylo líto toho promarněného potenciálu, Francisi Lawrencovi prakticky nelze nic vytknout, líp to asi ani natočit nešlo, měl zde značně omezený prostor a i tak se mu místy povedlo navodit tu správnou tíživou atmosféru, jen se zkrátka celý film točí jakoby v kruhu. Hlavouni studia si hold naplní kapsy dvojnásob, ale také se to dvojnásob projevilo na kvalitě filmu.

Tohle je ten důvod, proč tak miluji filmy. Pokaždé, když jdu do kina, tak doufám, že budu cítit to, co jsem cítila dnes. Mé filmové srdce bušilo silně. Skočila jsem na to Nolanovi i s navijákem a naprosto přijímám to jeho, že když člověk něčemu nerozumí, neznamená to, že to není pravda. Interstellar je silně vědecký a filozofický film a pro mě nejlepší film, jaký jsem kdy viděla o tom, jak moc důležitý a významný je čas a jak moc ho nedokážeme docenit (na scénu návratu z vodní planety nezapomenu nikdy). Vynikající technická stránka, z několika scén se mi točí hlava ještě teď, Hans Zimmer má na svědomí jeden ze svých nejlepších soundtracků vůbec. Můžete se pitvat ve spoustě věcí, můžete film nazvat nesmyslným, nelogickým, nebo dokonce nudným, já však budu myslet pouze na to, kolikrát během filmu mi běhal mráz po zádech, kolikrát jsem nemohla dýchat a kolikrát jsem měla pocit, že jsem přímo tam. Je mi líto všech, kteří nedokážou vidět geniálnost tohoto díla, a jsem nesmírně ráda, že se řadím mezi ty, kteří odcházeli z kina absolutně beze slova. Nejsilnější kinozážitek roku.

Taková milá, vtipná a nevtíravá jednohubka. Bavila jsem se, Miles Teller se narodil pro role obrovských sympaťáků, se kterýma byste šli rádi na pivo. Škoda akorát té klišoidní a násilné závěrečné půlhodinky, která už je jakoby úplně z jiného filmu, přitom tvůrcům se nabízelo tolik variant, kam film nasměřovat a oni si vybrali tu nejjednodušší.

Velmi příjemný film, první polovinu jsem byla až překvapena jak moc příjemný. Přesně ten typ filmu na odpočinkový večer, kdy si chcete dát sklenku vína a na nic nemyslet. Škoda, že se ve druhé polovině už vytratila ta celková poetičnost z té první. Sice uznávám, chvíli mi cukala ruka k té čtvrté hvězdě a to hlavně proto, že mi na konci jedna slzička ukápla, jenže pak si divák začne uvědomovat jisté věci, například jak je postava Bena Kingsleyho v tomto filmu zbytečná a bezvýznamná, nebo jak by si téma věčného života zasloužilo mnohem větší rozpitvání, než jakého se mu dostalo zde. Nicméně jsem moc ráda, že jsem film viděla.

David Fincher je pro mě jeden z nejlepších současných režisérů, v tomto filmu znovu ukázal svou preciznost, do detailu vypiplaná každá scéna, výborně poskládané záběry, ani na minutu nebudete přemýšlet o čase, prostě další ukázka dokonalé filmařiny a vypravěčského umění. Při odchodu z kina jsem myslela, že filmu dám 4* a to proto, že jde "jen" o Fincherův standard (což v překladu znamená snímek, jehož kvalit se řada filmařů snaží dosáhnout celý život), prostě přesně to, co se od tohoto režiséra čekalo, ale už nic navíc. Jenže pak začnete vstřebávat celou tu pointu, začnete uvažovat nad tím, kolika témat se autorka vlastně dotýká a jak brilantně to dokázala navázat na příběh jednoho manželského páru a uvědomíte si, že se vlastně jedná o takový malý majstřík, který by se jednou mohl stát klasikou.

Nenechte se zmást. Tady skutečně nejde o žádné otázky týkající se života a smrtí, nečekejte žádný přesah. Jde o naprosto tuctový milostný příběh dívky a chlapce, který jsme viděli milionkrát. Od začátku do konce předvídatelný, to, že hlavní hrdinka se ocitá mezi životem a smrtí ve filmu nehraje jakoukoliv roli. Celý film jen čekáte na scény, které víte, že přijdou a tvůrci je stále a stále oddalují. Toto bude rychle zapomenutý film.

Strašně zbytečný film, který zachraňuje především Jeff Bridges, kvůli němu jsem vlastně i na film šla. V první půlce jsem zažívala silné déjà vu, protože to bylo naprosto stejné jako nedávná Divergence. Celý film mi hlavně moc nedával smysl, přitom ta hlavní myšlenka vůbec nemusela být špatná, ale tvůrci se jakoby ani neobtěžovali si s námětem více pohrát, je mi jasné, že asi značně byli omezeni knižní předlohou a tak se divák musí spokojit jen s hrátkami s barvami, nic víc totiž skutečně film nabídnout nemůže.

Bavila jsem se, film výborně buduje napětí, všechna tajemství divák odkrývá spolu s hrdiny a nemá potuchy, jak to vlastně dopadne. Film mě velice překvapil, konečně se zde nevyskytuje žádná romantická linka, ale jde jen o holé přežití hlavních hrdinů. Debutující režisér Wes Ball odvedl dobrou práci. Škoda těch několika logických děr, které až moc bijí do očí a taky mě mrzelo, že se závěr už nedokázal více vygradovat, závěr totiž rozhodně není vrcholem filmu. Nic to ale nemění na tom, že po všech těch ostatních pokusech, které se snaží zopakovat úspěch Hunger Games, je tenhle jednoznačně nejlepší a větší úspěch by si zasloužil, už i kvůli velice sympatickému obsazení a snaze se přece jen v rámci žánru odlišit. 70%

Krásná ukázka toho, jak závěr filmu dokáže zabít celý film. Pro filmy Woodyho Allena mám velkou slabost, tento film po většinu času splňoval přesně má očekávaní. Pohodová komedie, bavila mě atmosféra filmu, bavila mě hudba, bavily mě dialogy, bavili mě herci, ačkoliv mi Colin Firth ne tak úplně do světa Woodyho seděl, ale to dokonale vynahradila kouzelná Emma Stone. Film stále klouzal po povrchu a já stále čekala, kdy už se Woody potopí do hloubky, on se pak ale vytasí s velmi lacinou pointou a děsnými závěrečnými 20 minutami, které nepůsobí ani trochu přirozeně a dokonale kazí celý dojem z filmu. Škoda, nebýt toho naléhavého a nepřesvědčivého závěru, mohlo jít o příjemnou letní jednohubku.