Rousse

Výplody z dílny Svěrák - Svěrák jsou pro mě srdcovou záležitostí. Nenechám si ujít příležitost shlédnout jakékoliv jejich dílo a musím říct, že tohle je vskutku velmi povedené dílo. Tak krásně zachycená melancholie stárnoucího učitele (syndrom vyhoření je sviňa ale scéna se ždímáním v ředitelně byla skvělá:-), který se snaží chytat každého stébla, které by ho ještě mohlo vrátit zpět do "nedůchodcovského" všedního života. Tak smutně ale pravdivě (co si budeme vykládat) zobrazený dlouholetý vztah "šťastného" manželství. A to vše podáno se skvělým, jemným a velice příjemným, typickým svěrákovským humorem.

Filmy pro pamětníky jsou svou naivitou děsně směšné a i když by se podle data vzniku dal tenhle snímek mezi ně zařadit, myslím si, že by to byla chyba. Skvělá komedie na věčná témata záletníků, boháčů, co chudým berou a napravených frejířů, kteří hájí zájmy chudých a nechutného maloměšťáctví. Štěpánek tu co by Mikuláš Dačický z Heslova exceluje a Alžběta v podání Hany Vítové je taky pěkná. Ve filmu je plno kouzelných scén, při kterých se člověk smíchy popadá za břicho. Film bych zařadila mezi klasiku české filmografie - myslím, že si to kvalitou zaslouží.

Ty, co se pozastavují nad tím, že tohle není Erbenova Kytice nechápu - tohle je film, který se jí inspiroval a to je vše. A je to velmi dobře - režie F. A. Brabce je nádherná. Je to pastva pro oči - nádherná kamera doplněná nádhernou hudbou. Soundtrack je opravdu skvělý. O tom, kdo po shlédnutí Vodníka prohlásí, že film nestojí za nic, si myslím své. Mou nejoblíbenější básní z Kytice jsou Svatební košile - v tomhle úseku byl špičkový Roden (jako vždy) a skvělý Schmitzer, ale musím uznat, že nejlepším úsekem je opravdu Vodník a Dceřina kletba. Výkon Mihulové je obdivuhodný - ty její oči jsem viděla ještě hodně dlouho po shlédnutí filmu. Je to opravdu zážitek tenhle snímek.

Viewegh skutečně není mým šálkem čaje - jediná kniha, která se mi od něj líbila byla Báječná léta pod psa. Román pro ženy jako kniha nezklamal a po pár stránkách jsem ho musela odložit. Filmová verze je okořeněná o pěknou Lauru, moji oblíbenkyni Stašovou, která svou roli zvládla na jedničku s hvězdičkou a hlavně dobrý a poslouchatelný soundtrack. Podle mě je to film typu "jednou a dost", u kterého se zasmějete - ale nenadchne ani neurazí.

Ať si říká, kdo chce, co chce, Leonardo má prostě talent a je to více než dobrý herec - jeho podání Rimbauda, prokletého básníka (doslova:-) je tak věrohodné, že mu to člověk zbaští i s navijákem. A Verlaine v podání Thewlise je tak neskutečně slabošský a věrohodný... Velice pěkně zpracovaný a natočený obraz doby prokletých básníků, pijáků absinthu, Opilých korábů a Květů zla.

Patrice Chéreau je ve Francii uznávaný režisér - zaslouženě a do filmu obsadil kvalitní herce, kteří odvádí skvělé výkony. Scénář také skvělý a po kostýmní a hudební stránce naprosto velkolepý historický film. Bravurně zpracovaná krvavá tématika masakru "Bartolomějské noci". Scény po masakru z ulic Paříže smrděly z obrazovky až ke mně do pokoje. Je to opravdu velký historický velkofilm.

Z těžce průměrného scénáře nemůže vzniknout nic lepšího, než těžce průměrný film. U některých scén jsem opravdu nevěděla, jestli je to myšleno jako zdařilá parodie na akční film nebo jako zoufalý pokus o akční scénu. Tři hvězdy za naprosto bezkonkurenčního Rodena. Měl být první v titulcích, protože je to více méně jeho film, ale holt de Niro na 1. místě vypadá líp.

Je fakt, že místy mi tahle parodie až příliš zaváněla trapností, ale tu naprosto přebily místa, kde jsem se svíjela v křeči. Hlody jako "ranč Růžová pudřenka", vykopávání válečné židle apod. jsou opravdu nezapomenutelné. Jde sice poznat, že výprava se řídila heslem "za málo peněz hodně muziky" a podle toho to taky vypadá, ale přehlédla jsem to. Dokonce jsem přehlédla i to, že si vzali na paškál i jeden z mých nejoblíbenějších filmů Tenkrát na Západě (i když velká většina stojí na parodii na Vinnetoua). Opravdu a upřímně si myslím, že to stojí za to.

Řekla bych 4 a půl - ale takové hodnocení tu není, takže jsem to spravedlivě nespravedlivě zaokrouhlila. Film si pohrává s věčným a vděčným tématem cestování v čase a je zpracován, řekla bych, velmi kvalitně. I když tam nehrají notoricky známé tváře (spíše neokoukaní herci), hrají dobře a jejich výkony jsou fakt věrohodné. Ke konci mi to ale už lehce začínalo připomínat pohádku o červené punčošce - pořád dokola. Už jsem jen bez nadšení čekala, co zase příjde za změny... Ale konec je dokonalý a je fajn, že film neskončí klasickým americkým hepáčem.

Na začátku bylo geniální projektové hudební dílo, které následně bylo dotaženo k dokonalosti "převedením na plátno". Kombinace animací a hraných pasáží a jejich vzájemného prolínání je originální. Ostatně jako celá animovaná stránka filmu i alba - obrázky od A. Scarfa jsou naprosto dokonalé. Myslím si, že víc dokonalosti už tento film (dá-li se The Wall takhle označit) ani mít nemůže. A to všechno završuje perfektní herecký (i pěvecký) výkon Boba Geldofa v hlavni roli Pinka Floyda - při One of my turns mívám husí kůži! Těm, co PF nemusí, tohle dílko asi vonět nebude, ale pro ty, co PF můžou nebo dokonce musí (jako třeba já), je tohle dílko povinnost.